Kdyby vás zajímalo, jaká je budoucnost festivalů, na přednášce Meltingpotu se stejnojmenným titulem byste se to od Filipa Košťálka, nového uměleckého ředitele Colours Of Ostrava, Kryštofa Muchy, výkonného ředitele Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, ani od Jany Zielinsky, ředitelky Designbloku, nedozvěděli. Během hodinové diskuze se všemi aktéry se stihla odpromovat s obsahem přednášky nesouvisející knížka a všichni tři si vyměňovali zkušenosti o tom, jak to mají těžké, nebo hlásali přelomové myšlenky například o tom, že festivaly jsou hlavně o vzájemném setkávání.

Jaké ale jsou jejich vize a plány technického či dramaturgického charakteru nebo jak vlastně přemýšlejí nad tím, co přinese budoucnost, a jak své přehlídky plánují proměnit, jsme se ale bohužel ani od jednoho z nich nedozvěděli. Alespoň ale víme, že někdejší moderátorku České televize, která otázky pokládala, zaujaly náušnice ředitelky Designbloku nebo že má na Karlovarsku chatu.

Jediná zajímavá informace tak nakonec zazněla, když Filip Košťálek prohlásil, že vstupenky tvoří v příjmech Colours pouze přibližně 40-50 % (zajímavé přitom je, že výkonná ředitelka Petra Řezníčková v rozhovoru pro Seznam Zprávy tvrdila, že je to pouze okolo 30 %), zatímco například u Rock for People se jedná až o dvě třetiny. Jinak ale šlo o ztracený čas.

Krátce poté se na Full moon stagei představila Nina Kohout. Slovenská zpěvačka se svou kapelou velice obsáhle a poutavě představovala své kritikou oceňované skladby, jednu z nich například věnovala svému budoucímu, zatím imaginárnímu dítěti. Její hudbě by ale více slušel uzavřený tmavý prostor než v té době ještě poměrně prosluněná pláň, kam doléhaly zvuky z nedalekého stánku k seriálu "Hra na oliheň", v němž si mohli zájemci zahrát asi nejslavnější hru ze seriálu, tedy "Červená, zelená".

Finneas nebyl v České republice poprvé, ostatně ještě donedávna vystupoval se svou mladší sestrou Billie Eilish, poprvé se zde ale předvedl sám za sebe, neboť svou sólovou dráhu bere stále vážněji. Pištící fanynky jeho sestry tvořily hlouček okolo hlavního mola a zpěvák se svou doprovodnou kapelou, díky níž takřka nepotřeboval předtáčky, velice ležérním způsobem představoval především materiál z druhé desky "For Crying Out Loud!", která vyšla loni.

Už 19. září ale vydá jejího nástupce "The Dream", z nějž v Ostravě zazněl první singl "The Little Mess You Made". Novinka ale tentokrát bude pod hlavičkou nově vzniklé skupiny The Favors, v níž paradoxně hrají současní členové jeho aktuální doprovodné skupiny, tedy bubeník David Marinelli a kytarista a basák Ricky Gourmet. Samotného Finnease doplní u vokálů zpěvačka Ashe, s níž kreativní mozek nově vzniklé formace spolupracoval už v roce 2019 na jejích dvou EPčkách.

Prozatím ještě aktuální koncertní podobu Finnease, který se dle vlastních slov sám těšil na Iggyho Popa, vystihovalo spíše pomalejší, melancholické tempo, u kterého vypadal, jako by mu každý další krok činil nesmírný problém. Vystřídal sice kytaru, klávesy a sám se předvedl jako obstojný zpěvák, ale hudba, která z reproduktorů lezla, zněla od výborného producenta, ale jen průměrného performera, jako bedroom pop, který si chcete pustit po nedělním obědě, když se přecpaní knedlíky převalujete na gauči.

Ospalé dojmy ale vzaly rychle za své při následném koncertě tchajwanské písničkářky Chih-Chih. Její sympatický projev, přechody mezi jazyky a zřejmá improvizace především při představování doprovodné, folkem, africkou hudbou, ale třeba i lehkým jazzem načichlé skupiny se staly velice milou připomínkou skutečnosti, že "staré dobré Colours" ještě nezmizely.

Naplno ale diváky probral až divočák Iggy Pop, který i tentokrát (téměř) nechal za sebou své oceňované desky z posledních let a místo toho předváděl písničky z doby, kdy drtivá většina přítomného publika ještě nebyla ani na světě. "Jsem připraven zavřít své oči," zpíval v hitu "I Wanna Be Your Dog", kdy v nejsilnějším momentu koncertu jeho polonahé, rachitické tělo zkrápěl na molu déšť, zatímco o dvě či tři generace mladší posluchači pod pódiem zůstali paradoxně schovaní v teplých pláštěnkách. Více napíše v samostatném reportu jeho velká fanynka, kolegyně Eva Strnadová.

Následný program nabídl na Drive stage africkou hudbou ovlivněné Benin International Musical, ve stánku Kofoly tajný koncert Sofiana Medjmedje, na T-mobile stage pro změnu zpívala do halfplaybackových podkladů a drumpadů izraelská Noga Erez, která by mohla bavit všechny fanoušky Dánky MØ nebo právě už zmíněné Billie Eilish - ta svého času ve svém podcastu právě singl "Chin Chin" v roce 2019 pochválila, což způsobilo nárůst popularity dnes pětatřicetileté rodačky z Tel Avivu.

To všechno ale do určité míry zastínil výbuch propanbutanové lahve ve stánku Poctivý bramborák, který následně shořel, přičemž došlo k poranění jeho dvoučlenné obsluhy. Hasiči i policejní těžkooděnci se samopaly ale místo obehnali červenobílou páskou, vše rychle uhasili, nafotili a škodu vyčíslili na přibližně sto tisíc korun. Navzdory nechtěnému zdramatičnění druhého festivalového dne se ale dle dosavadních informací nestalo nic vážného a i výše zmíněný program na jiných scénách mohl bez přerušení pokračovat.

Posledním tahákem druhého dne se stali francouzští elektroničtí mágové. Justice do Ostravy přijeli s totožným setem, jaký měli třeba i na polském Open'eru, dá se tedy očekávat, že ani chystané vystoupení na slovenském Grapeu se od toho ostravského nebude nijak lišit.

Vše zkrátka bylo od začátku pečlivě připraveno, synchronizováno s velice bohatým světelným parkem, jehož hlavní dominantu tvořilo dvanáct pohyblivých a na stropě zavěšených plátů plných světel a stroboskopů. Šlo o technicky natolik zajímavé řešení, že se na něj přijeli podívat třeba i přední český stage designér Matyáš Vorda, zpěvák Marcell nebo třeba Ewa Farna. Koncertu také přihlíželi moderátoři podcastu "U kulatého stolu" a řada dalších celebrit.

Co totiž s první deskou dua začalo jako trendy elektronika pro hipstery, se v průběhu let proměnilo v kolos, který je zajímavý především tím, jak technologicky propracovanou vizuální podívanou dokáže vytvořit. Justice totiž s doprovodnou show pracují jinak než DJové typu Martina Garrixe či Davida Guetty.

Zatímco EDM hvězdy staví na velkých a pestrobarevných projekcích, plamenech či konfetách, jejich industriálněji ladění kolegové jsou střídmější, ale přesto velkolepí. Jdou na to jinak - projekce nepoužívají skoro vůbec a v naprosté většině svítí či blikají světly nejčastěji v bílé, žluté či červené kombinaci.

Jak se ale prvky jejich pódiové výbavy posouvají od stropu až k podlaze, různě se pootáčejí kolem své osy a vytvářejí stále nové obrazce, vzniká z toho hypnotická show, na níž si sice musíte chvíli zvykat a která zcela určitě není pro každého - tím spíš, když oba členy sledujete jen stát k vám zboku, ve stínu, mlčky a nevidíte jim u toho ani na ruce.

Stačí tomu ale dát férovou šanci a dojde vám, jak je obdivuhodné, že i po více jak hodinovém setu stále vidíte nové světelné kombinace, které se použijí jednou, ale pak už se znovu neopakují. V tom totiž spočívá kouzlo koncertů Justice. A buď si to uvědomíte, podlehnete a pak už jen euforicky tančíte, a nebo to lakonicky zhodnotíte jako stále stejnou nudu a na tramvaj domů vyrazíte dříve.

Ve třetím dni se pro návštěvníky chystají především dvě zásadní představení - Jung Jaeil rozšíří svou hudbu o orchestr a vůbec poprvé v historii v Česku zahrají Snow Patrol. Nenechte si je ujít.