Dálava, žánrově nezařaditelné uskupení vedené zpěvačkou Julií Úlehlou a kytaristou Aramem Bajakianem (Lou Reed, John Zorn, Diana Krall), se vrací s novým, hluboce sugestivním albem "Understories", které zkoumá dosud neprobádané zvukové terény. Plynule propojuje moravskou lidovou tradici s experimentálním a improvizačním přístupem a zve posluchače na cestu skrze podmanivé zvukové světy.

Hudba Dálavy si získala uznání kritiků pro svou výrazovou hloubku - fRoots jejich předchozí album ocenil slovy: "Tak ohromující a tak intenzivní, že je těžké jej zařadit do jakékoliv kategorie... Říci, že 'The Book of Transfigurations' je mistrovské dílo, není přehnané." Většina skladeb v repertoáru Dálavy vychází ze sbírky lidových písní "Živá píseň", kterou sestavil Juliin pradědeček Vladimír Úlehla (1888 -1947) - biolog a etnomuzikolog. Ve své rodné Strážnici na jihovýchodní Moravě pečlivě zapsal stovky písní. Na albu "Understories" Julia Úlehla vykazuje nepostižitelnou příbuznost s těmito písněmi - živé, hluboko zakořeněné pouto k zemi, odkud pochází její otec i pradědeček. Jako Američanka a dcera uprchlíka z komunistického Československa řídí Julia Úlehla interpretaci těchto stovky let starých zápisů tak, aby k nim přistupovala s úctou nejen jako k historickému artefaktu, ale jako k živým bytostem s metafyzickou univerzálností.

Dálava, což znamená "mizící linie na horizontu, kde se obloha a země navzájem ztrácejí", vystihuje poetiku jejich přístupu: hudba existuje v neuchopitelném prostoru mezi minulostí a budoucností, magií a realismem - není ani pradávná, ani úplně ze současného světa. Album je zvukovým putováním napříč časem a hranicemi, fúzí různorodých tradic v jeden emocionálně nabitý zážitek.

Úlehla říká, že "Understories" představuje odklon od předchozí tvorby Dálavy: "Dřív pro mě hodně znamenalo, co si o mé práci s těmi písněmi myslí moje rodina nebo Češi. Zejména nositelé tradice. Ale při vzniku této desky jsem měla pocit, že jsem naladěná na nějakou jinou vrstvu reality - ne-lidskou - a že se pohybuju v podivné, spontánní mystice. Došlo mi, že aby se posluchač mohl dostat do prostoru, který se deska snaží zprostředkovat, musí být ochoten sestoupit - proniknout do podzemních vrstev nebo se setkat s understories (skrytými příběhy), které jsou v těchto lidových písních přítomné jako palimpsest - některé prchavé, jiné plné smutku. Namísto doslovného překladu textů jsem zvolila názvy písní jako milníky podsvětní pouti - toho, čemu Řekové říkali katabasis. 'Otevři ucho velké hlubině' - křižovatka se otevírá. 'Úniková rychlost' - píseň o dívce, která odchází z domova a promění se v strakatého ptáčka, odráží rozhodnutí hlavní postavy sestoupit dolů a podstoupit nutnou proměnu."

Po studiích na Stanfordu a Eastman School of Music působila Julia Úlehla řadu let jako lyrický mezzosoprán v operách a následně se připojila k legendárnímu divadlu Workcenter of Jerzy Grotowski and Thomas Richards v italské Pontedeře. Po přestěhování do New Yorku, kde s Aramem založili rodinu, začala zpívat v projektu Daria Jonese Elizabeth-Caroline Unit a zároveň se začala věnovat studiu knihy svého pradědečka. V roce 2013 se přestěhovali do Vancouveru, kde Julia nastoupila na doktorát z etnomuzikologie na University of British Columbia.

Na "Understories", kde zpívá česky i anglicky, její hypnotický hlas kolísá mezi šepotem a výkřikem, je zranitelný i monumentální, a působí spíš jako životní síla než jen jako interpretace. "Chci se naučit dát hlas celé škále lidských emocí a zkušeností. Nejde o to zpívat zvláštními hlasy nebo používat zvláštní techniky. Jde o spolupráci s tím, co přichází, o přítomnost a pozornost k tomu, co se odehrává."

Bajakian, Juliin manžel, byl aktivním členem newyorské downtown scény a spolupracoval s Lou Reedem, Dianou Krall, Madeleine Peyroux i Johnem Zornem. Zároveň se věnoval zkoumání folkloru - s Frank London’s Glasshouse Orchestra nebo vlastním arménským projektem Aram Bajakian’s Kef. Na desce je doplňují violoncellistka Peggy Lee a houslista Josh Zubot, kteří nedávno spolupracovali s Dariem Jonesem a jsou klíčovými postavami kreativních scén ve Vancouveru a Montrealu.

Hudba Dálavy je střídavě éterická a divoká - jako šepot větru a šustění hlíny pod nohama při sestupu do hlubokého, neznámého podzemí.

Julia k tomu dodává: "Lidová poezie je sama o sobě nádherná, plná magických, zvláštních příběhů. Roj včel promlouvá k dívce, která odmítá svého milého. Ženu zakleje zlá matka a promění ji v javor, který krvácí a mluví. Dívka plete svatební věnec ze tří bylin: dobromysli, rozmarýnu a bílých růží. Svému věnci zpívá jako milovanému. Každá z těch bylin měla magický význam - rozmarýn pro odvahu a vytrvalost, růže pro lásku, dobromysl pro řešení konfliktů a jako abortivum. Používá čtyři různé výrazy pro pláč (naříká, běduje, křičí, pláče hlasem), přičemž adresátem je někdy milý, jindy neznámý, jindy manžel. Tyto písně mě spojují s předky - sestup je společným dílem napříč časem. A tak mě napadá: nemá fráze 'Zamilovat se' nějaký alchymický význam? Je to padání důležité? Je důležité, když láska přichází z hlubin? V temných časech snad najdeme cestu do téhle podivné lásky, naučíme se věnovat pozornost tomu, co ji potřebuje, a přetavit to, co je bolestné, v něco léčivého."

A uzavírá: "Mým cílem není reprodukce nebo muzeální uchování něčeho starého - tedy přesná rekonstrukce písně z minulosti. Jde o oživení, o nové formy života. Skladby vznikají ze vztahu se zpívaným materiálem, z existenciálního pole, které odhalují. Píseň mi pomáhá pochopit život, bytí a vztahy mezi lidmi i mezi-lidskými bytostmi."

Každá skladba na "Understories" se tak stává mikrosvětem - biotickým zjevením a inspirativní krajinou podsvětí, v níž se mísí fyzické a emocionální roviny.