Stejně jako před dvěma lety, ani tentokrát se fanoušci nedočkali v současnosti jediného původního člena Slipknot Shawna "Clowna" Crahana. Ten letos z rodinných důvodů s kapelou na turné vůbec nevyjel, zatím naposledy si se svými parťáky zahrál loni v londýnské O2 areně.

Po nekonečném intru za zvuku znělky k seriálu "Knight Rider" se na překvapivě nezajímavě vystavěnou stage navála jedovatě zelená mlha. Do ní postupně vstupovali maskovaní hudebníci s novými či pozměněnými maskami. Největší pozornost samozřejmě od počátku poutal Corey Taylor, který tak v Hradci představil svou retro predátorskou verzi, tedy již bez svítících očí, které ještě v minulém roce na koncertech využíval.

"Děkuju, my friends, děkuju," pronesl následně na prodlouženém mole k aplaudujícím divákům, aby záhy svého absentujícího spoluhráče omluvil. Připomněl také výročí formace i to, jak je skvělé být znovu zpět v Hradci Králové.

Pak už přišla na řadu především hudební část, kterou kapela postavila na surovém eponymním debutu z roku 1999. Ostatně celá show byla pojata jako návrat ke kořenům. Kromě chybějících rekvizit - vystavěných konstrukcí, na které jsou jejich fanoušci zvyklí - si nešlo nevšimnout ani poměrně nehezkých a nepropracovaných projekcí. Jediným poutačem pozornosti diváka tak byli samotní členové ve svých typických kombinézách a stále působivých maskách.

Nová tvorba hrála v jejich setu tentokrát marginální roli. Tři roky stará deska "The End, So Far" byla zastoupena jen singlem "Yen" a předchozí "We Are Not Your Kind" pouze stále působivou "Unsainted" a naopak ne tak často přehrávanou "Nero Forte".

Tempo koncertu trochu nabourávaly zbytečně dlouhé prostoje mezi jednotlivými písněmi, ale to je obvyklý neduh iowské party. A ani příliš protahovaný remix Sida Wilsona zasazený po parádní "Psychosocial" nebyl zrovna posluchačsky atraktivní. Navíc drtivé basy spíš bolely než bavily.

K překvapení všech sestava základní část zakončila jen něco málo po hodině hraní, aby se bez většího vyvolávání diváků vrátila zpět a naservírovala trio letitých pecek ze zmiňovaného debutu. Po "Spit It Out" a "Surfacing" následovala závěrečná "Scissors", naživo natažená na více než deset minut.

Po úvodní zelené se závěrečné minuty na pódiu nesly v rudém zabarvení. Odhození páru paliček, trsátka, zamávání a americká legenda byla fuč. Zanechala za sebou trochu nejednoznačné pocity.

Na jednu stranu bylo třeba ocenit, s jakou agresí a energií jsou hudebníci stále schopni své skladby předvádět. Jejich tvorba umí pořád zasáhnout a svou divokostí rozvášnit. Nicméně ti, kteří Slipknot již v minulosti viděli, se mohou cítit trochu ochuzeni. Před dvěma lety to byl přece jen ještě větší odvaz.