Pražská kapela Gothart funguje už deset let - za tuto nekrátkou dobu prošla zásadními žánrovými posuny, změnami v sestavě, vydobyla si post tuzemské špičky world music a vydala pět alb. Tím nejnovějším je "Rakija'n'roll" (vyšlo přednedávnem), které je opět plné balkánských písní a melodií. Mnozí nepražští se ke skupině dostali díky populárnímu nočnímu hudebnímu pořadu vysílaného každou sobotu na druhém programu naší veřejnoprávní televize. Jinak se o kapele a vůbec o tomto muzikantském směru v médiích moc nemluví ani nepíše. Snadno se tedy stane, že narazí při svém tour na město, kde se hudební vkus rovná Karma, popřípadě dva roky stará výběrovka Kabátů, tedy na město, kde do divadla s kapacitou dvě stě lidí dorazí slabé dvě třetiny maxima, navíc povětšinou příznivci zdejšího kulturního seskupení. Tím městem je Žďár nad Sázavou, kam Gothart zavítali 16. října.

Už od začátku mi bylo podezřelé, proč že si kapela interpretující tak živelnou a hopsavou muziku vybere divadelní sál se sedačkami. Vždyť na takovou hudbu se tancuje, křepčí, skáče, paří, tak proč to usedlé prostředí? Odpověď je v podstatě prostá. Kapela většinou není tou stranou, která určuje místo a čas, cestuje tam, kde je projeven zájem, a v případě Gothartů to vzhledem k okolnostem výše zmíněným platí dvojnásob. Na koncertní recitál, jak trefně celou vyloženě poslechovou anabázi v průběhu vystoupení popsal hlavní zpěvák kapely Jan Klíma, dorazila pouze část ansámblu - absentovala celičká dechová sekce (trio Hanzlík, Jiskra, Pičman) a také Veronika Neundorfová. Takto okleštěná sestava zkoušela až do půl osmé večerní, na niž byl začátek programu naplánován - po kratičké pauzičce na převléknutí do slušivého ošacení mohli Balkánu čest i jméno dělající muzikanti nastoupit před hovící auditorium.

Hned v úvodu ujistil Klíma všechny přísedící, že půjde o zábavný večer, když popřál "dobrý večer zde ve Slaném" a navzdory divadelnímu prostředí pobídl osazenstvo k tanci. K tomu ostatně zpočátku nabádal při každé příležitosti; odezva byla jen částečná - na pódium vyběhla nadšená tanečnice, která ve svém statečném (a na pohled pěkném) úsilí zůstala sama, pročež se po několika písních odebrala zpět na svoji sedačku. Kapela její snažení ocenila jak jinak než s humorem, když konferenciér večera Klíma upozornil "zatím jedinou tanečnici, aby si nezlámala nožku, protože následující píseň je v lichém rytmu." Jinak se způsobně sedělo, což ovšem neznamená, že by publikum přijímalo balkánskou produkci chladně. Z hojného potlesku bylo možno rozpoznat spokojenost a očekávání dalších písní - Gothart bodoval celých devadesát minut přítomnosti na scéně. Ač všechny snahy roztančit, roztleskat nebo jen rozezpívat přítomné návštěvníky vyzněly naprázdno, ohlas byl v rámci "intelektuálního" ovzduší velmi kladný, což dokazuje i fakt, že byl po skončení koncertu zájem o CD-čka i autogramy.

Není se čemu divit - profesionální hráčská úroveň, líbivý repertoár a nadhled i vtip celého vystoupení byl neodolatelný. S tak trošku jiným publikem si skupina poradila statečně a umně, přizpůsobili se dané atmosféře a nesnažili se prosadit hvězdné manýry typu "přijeli jsme k vám až z Prahy, tak koukejte lidi reagovat, nebo bude zle" - že by se mnozí jiní zachovali právě tak, nepochybuji. Gothart si zkrátka a dobře váží veškerého zájmu veřejnosti, i toho "méně pohodlného". Jejich vystoupení se tak vyvinulo v příjemné setkání, jež jistě mohlo dopadnout zábavněji, barevněji a zajímavěji, ale to už není věcí účinkujících, nýbrž publika. Jediné, nad čím bych váhal, by byl zvuk. Různé mouchy vychytávali v kapele v průběhu celého vystoupení - chvíli byl problém s hlasitostí houslí, jindy nebyla dost slyšet basa. Vše ale budiž prominuto dík formě, jakou skupina nelehký úkol pojala. Úspěch měly zejména zmiňované vtipné hlášky, například zakončení výkladu textu písně vyprávějící o tom, jak bulharští mládenci brousí sekery, protože se chystají bojovat s Turkem, a sice slovy: "Ale takový problém už je v době sjednocování Evropy minulostí - v ústavě bude jistě ukotveno, že přistupující země nesmí na území členských států brousit sekery."

Závěrem se tedy dá konstatovat následující. Pokud na Gotharty, tak do klubu, divadelního provedení se ale bát nemusíte. Přijdete sice o světelný doprovod, moc se nevyřádíte, ale zklamaní domu nepůjdete. Nabušené temperamentní rytmy, z nich čiší půvab balkánských krajů, si vás získají za každých okolností.

Gothart, městské divadlo, Žďár nad Sázavou, 16.10.2003