Ludovico Einaudi, italský klavírista a skladatel, mistr působivé, zasněně magické hudby, autor soundtracků k filmům jako "Nedotknutelní", "Samba" nebo "Země nomádů", vystoupí 28. a 29. května v pražském O2 universu. Naživo představí nové album pojmenované "The Summer Portraits", které je "věnované všem našim létům a všem našim krásným okamžikům."

Nahrávka se třinácti skladbami čerpá z osobních vzpomínek vyvolaných sluncem, létem, prázdninami s rodinou a nedávným návratem do Turína, města, kde strávil dětství. Na obou večerech vystoupí Einaudi v doprovodu šestičlenné smyčcové formace. Atmosféru blížících se koncertů přibližuje také nové video s živým provedením skladby "Pathos". A pozor - na první termín koncertu, tedy 28. května, jsou vstupenky na sezení stále ještě k dostání v sítích Ticketmaster a Ticketportal. Druhý termín je již beznadějně vyprodaný. Koncerty pořádá agentura Charmenko.

Album "The Summer Portraits" je cyklus písní, ve kterých se osobní stává univerzálním. V roce 2023 si Einaudi s rodinou pronajal vilu na italském ostrově Elba, která byla zasazena do borového lesa. Zjistil, že dům zdobí třicet nebo čtyřicet působivých olejomaleb, které byly zjevně namalovány stejnou rukou. Objevil, že je vytvořila jedna žena z Říma, která dům vlastnila několik let a každé léto malovala nové scény.

"Každý má vlastní verzi letních portrétů," říká Einaudi. "Já začal vytvářet své malby hudbou. Toto album je tak věnováno všem našim létům, všem našim krásným okamžikům." Olejomalby, které daly název sólové klavírní meditaci "Oil on Wood", jsou symbolem Einaudiho impresionistického přístupu k hudbě - každý tah je pečlivě zvolený, působivé nálady jsou vytvářeny něčím křehkým. Na album poutají videoklipy "Sequence", "Jay", "Rose Bay", "Punta Bianca" a "Pathos".

Ludovico Einaudi patří s devíti miliardami přehrání skladeb ročně k nejstreamovanějším klasickým umělcům. Vydal řadu úspěšných alb, vyprodává nejprestižnější sály po celém světě a je ceněným autorem hudby k mnoha filmům. Narodil se v roce 1955 v Turíně.

"Vždycky jsem považoval toto město za místo, kam bych se už nikdy nevrátil. Bylo velmi šedivé, velmi industriální - připadal jsem si jako v kleci," směje se. V mládí ho přitáhl Milán a v osmnácti letech již Einaudi studoval skladbu na tamější Verdiho konzervatoři pod vedením průkopníka experimentální hudby Luciana Beria. Nyní, když je mu 69 let, má ke svému rodišti jiný vztah. "Je to zvláštní místo, svým způsobem velmi poetické. Duše lidí je více skrytá. Nedávají věci na odiv - dynamiku musíte najít sami v sobě," říká.

Není neobvyklé, že Einaudi píše skladby během zvukových zkoušek a příprav; turné je pro něj formou dovolené. "Stále utíkáte a nikdo vás nemůže chytit; nikdy se necítíte uvězněni." Komponování je nevědomé a nelze ho naplánovat. Skladby nahrává na telefon a poté je s kapelou znovu vytváří.