Jak už název napovídá, čekal by člověk desku složenou z písní, kterým bude kolem třiceti let a budou se pyšnit přídomkem rockové. Případně budou oděny do nového, slušivého hávu. Ne všechno ale na desce Karla Gotta "Ro(c)ky mého mládí" této definici odpovídá. V první řadě se v dobré polovině případů nejedná o rockové či rock'n'rollové skladby. Album tak z velké části přináší pro Karla Gotta typické rozmáchlé sladkobolné melodie, které dávají vyniknout jeho bezesporu výbornému hlasu, který nemá nejmenší chybu. Paradoxně tato dokonalost (alespoň z mého pohledu) vždycky způsobovala, že písně zní trochu uměle, bez života a náboje.

Pojďme se ale podívat na jednotlivé skladby podrobněji. Úvodní "Pretty Woman" slyšel v rádiu asi každý. Je třeba poděkovat, že se autor českého textu Miloš Skalka nepokoušel nahradit anglický titul a ponechal původní slogan. Hned druhá "Stůj za mnou" (v originále "Stand By Me" autorů Leibera, Stollera a Kinga) naprosto neztrácí svou živelnost, přitom je doplněna velmi nápaditě o vyhrávky dechové sekce. Jedná se o možná nejlepší okamžik celé desky. Následující "Zmírám láskou" nechám bez komentáře (ostatně ani originál "Love Hurts" nepovažuji za zdařilou píseň), jen snad na ukázku jeden verš, který mi opravdu vyrazil dech: "Jsme jen pár pocestných / Dávno nezvěstných / V kruhu bloudících / Za svou jepicí / Láskou...". Psát český text k cizí písni a snažit se zachovat původní význam je asi nejtěžší textařká práce, jaká existuje. Ale představa, kterak bloudím za jepicí mě opravdu vyděsila...

Přes odpichovku "Károu parádní", kde si nic neřešící, ale k melodii pěkně sedící text napsal sám Karel Gott a další srdceryvnou "Co jsi jen zač" se dostáváme k rocku "Láska, to je drama", která je naopak vrcholnou ukázkou textařského umění, byť na Gottovo věčně omílané téma lásky. "Jen já vím" zpívá zlatý slavík dojemně v další písni a sděluje nám, kdy muž sténá, pláče a má polštář zmáčen. Ano, je to tehdy, když "lásky hlas dozvání" a když ho "straší lásky tříšť rozbitá". Naštěstí nám dá vydechnout křehký tradicionál "Jarmark ve Scarborough". Tato vskutku překrásná verze je pojata jako duet s Martou Kubišovou a je opravdu velice, velice vydařená. Následuje jediný dřevní rock'n'roll "Žalu dřív jsem se smál" s povedeným, vtipným textem, opět dostatečně známým z rozhlasu.

Poté nám Karel Gott svým klenutým tenorem oznámí, že s ním hudba vchází ("Hudba se mnou vchází") a je to jeho první a poslední - co? Ano, láska, jak také jinak, že. "The Great Pretender" zůstala v angličtině a ukazuje tak, že možná rozhodnutí opatřit klasické hity českými texty nebyl nejšťastnější nápad. Ale zas by si hospodyňky nemohli pobrukovat, že "Já nemám zázemí / Když už to nejsme my / Jen ty a já - a zvlášť" ("Když jsem sám") nebo že "Zas budeš krásná", jako v dalších dvou písních. No a poslední studiovka "Vstříc náhodám" už celkový dojem nijak nezmění. Ovšem závěr alba obstarává na koncertě nahraná směska tří písní, nazvaná "Rock'n'roll Medley". Rock'n'rollem je sice pouze úvodní Presleyho "All Shook Up", nicméně ona i její družky "Unchained Melody" (to je ta krásná zamilovaná balada, která zazněla ve filmu "Duch") a něžná "Only You" dodávají to, co až na výjimky desce schází nejvíc - pocit života, radosti ze zpěvu a hraní.

Co napsat závěrem? Časem prověřené hity, zahrané s naprostou precizností a bravurou, neboť Karel Gott spolupracuje s muzikanty par excelance (Pavel Fořt - kytary, Milan Broum - basa, Jan Žižka - bicí atd.). K tomu texty, které bych v drtivé většině shrnul do věty Jiřího Grossmanna: "Má mě ráda nebo ne / trhám ostny kaktusu". A hlavně ze všeho čpí chladná profesionalita, úspěšná snaha odvést dokonalou práci, ale žádná radost, chuť, touha. Takhle se podle mne na ro(c)ky mládí nevzpomíná...