Inekafe - V těch úzkých mantinelech jsme rádi

07.11.2003 05:00 - Luboš Kreč | foto: facebook interpreta

Na Slovensku prodali na sedmdesát tisíc desek, hit "Ráno" úspěšně rotoval i některými českými rádii. O tom, proč změnili jméno, přiostřili kytary a bez udání důvodu napadli Evropskou unii, se dozvíte z našeho rozhovoru s kytaristou a zpěvákem elvisovského střihu Vratkem Rohoňem.
Inekafe
© Inekafe
Seděl tam v konferenční místnosti pražské pobočky Warner Music, zabrán hrou s titěrnou klávesnicí maličkého "véčka". "Tak co si dáš? Kafe, nebo kolu?" Okamžitě povyskočil, když jsem vstoupil do místnosti. Tohle není punker anglického střihu, ani neurvalý Američan. Vratko Rohoň, kytarista, zpěvák a leader slovenských Inekafe, působil po celou dobu rozhovoru soustředěným, tak trochu povzneseným dojmem, jenom při loučení se stydlivě zeptal: "A líbí se ti ta deska?"

Vy jste letos v zimě trochu pozměnili název, a to z Iné kafe na Inekafe. Ne každý český čtenář to zaregistroval, mohl bys proto krátce popovídat, co vás k tomu vedlo?

Ona to nebyla natolik podstatná změna, abychom kvůli tomu vydávali nějaké tiskovky. Prostě jsme ta dvě slova spojili a možná to symbolizuje takové nové rozmýšlení skupiny. I nové album je možná trochu odlišné od těch minulých. Nám to vlastně navrhl grafik, ale kdyby to neudělal, my bychom mu to navrhli další den.

Ty jsi naznačil, že došlo i ke změně hudební. V čem spatřuješ hlavní posun, který se udál za poslední zhruba dva roky?

Změnili jsme se jak po stránce hudební, tak po stránce textové, ale já bych to nechtěl nějak...

Mně "Bez udania dôvodu" přijde přímočařejší, ostřejší, než byla dvě předchozí alba.

Je to možné. Já o tomhle nerad hovořím, protože já jsem ten, kdo tu desku dělal. Lepší je, když mi někdo jako třeba ty, povídá, co si o tom myslí, a já buď souhlasím, anebo ne. Ale v podstatě máš asi pravdu.

Nahlédněme potom na delší časový úsek - máte za sebou pět desek a osm let činnosti. Skoro přichází čas rekapitulace, ohlédnutí se za vaší kariérou. Na co jsi skutečně hrdý?

Já jsem rád za to, že kapela z roku 1995 měla nějaké sny, třeba že budeme hrát na nějakém festivalu, ale vůbec se nám nesnilo o tom, že bychom my mohli jednou být headlinery festivalů. Jsem také moc rád, že jsme vydali několik desek, které si i někdo koupil. Po té hudební stránce se skupina vyvíjí tak, jak se vyvíjí jednotliví členové. Tehdy mně bylo přes dvacet, teď mi bude skoro třicet a člověk některé věci už vidí jinak. Paradoxně je tu ale paralela mezi prvními deskami a touhle poslední, protože mezi tím jsme nahráli dvě desky, které byly trochu měkčí. Navrátili jsme se jakoby do starých tvrdých kolejí, ačkoli měkčí desky se prodávaly lépe.

Mluvil jsi o "nesnění o headlinování festivalům", což je zajímavé, zvláště když si vezmeme, že letos v létě jste na Slovensku vystoupili všehovšudy na jedné akci.

My jsme v minulých letech opakovaně hráli na několika slovenských festivalech, ale teď jsme si řekli, že se raději zkusíme soustředit více na Čechy, kde nás ještě tolik lidí nezná, a to i těch, kterým je naše hudba určena. Na Slovensku už nás zná každé dítě, takže nás i víc baví zkoušet něco nového. A pokud budou Čechy v pohodě, zkusíme potáhnout trochu do Polska.

Na podzim vyrážíte na turné, jehož větší část se odehraje právě v Čechách a na Moravě. To pouze potvrzuje tvá slova, že Česko je pro vás momentálně úkolem číslo jedna.

Poměr je zhruba jedna třetina na Slovensku a dvě v Česku. Důvod je jednoduchý - Česko je počtem obyvatel jednou tak velké jako Slovensko. Navíc tady je větší tradice rockových klubů, které na Slovensku tolik neexistují. Většina koncertů je organizovaná v kulturních domech. Vím, že česká klubová scéna má také různé problémy, ale na Slovensku bych spočítal na prstech jedné ruky ty skutečně dobré kluby, které nemelou diskotéky dohromady s rockovými koncerty.

Sledujete následně některé z těch mladších kapel, které vám dělaly a dělají support na koncertech? Na mysli mám např. středočeské Selfish, mimochodem nedávno vydavší debutovou desku, kteří hrdě zdůrazňovali, že jste si je vybrali za předkapelu na několik koncertů v okolí Prahy.

Jasně, sledujeme je. Chodí také spousta mailů, občas i nějaké to demo. Zrovna Selfish nám poslali nějakou kazetu, tuším, líbili se nám, takže jsme je s sebou vzali a budou s námi hrát i letos. Kapely, které s námi jedou na šňůře, nemusejí hrát nutně podobný styl, ten dejme tomu neo-punk. Důležité je, aby měly jistou hudební úroveň, aby to nebyla nějaká ostuda.

Inekafe
© Inekafe
V čem je podle tebe hlavní rozdíl mezi tzv. neo-punkem a klasickou punkovou vlnou z konce sedmdesátých let? Co je na tehdejším hnutí a jeho ideologii přenositelné do dnešních dní?

Já jsem vždycky punk bral jako muziku, která se mi líbí, a nikdy jsem v ní nehledal žádnou ideologii. Punk jsem vždy bral jako texty o životě, ne jak je tomu u popových nesmyslů. Punk jsou přímočaré texty a hudba, které neklamou a za dvacet let budou stejně hodnotné, jako byly tehdy. Jakmile se do toho ale začala infiltrovat nějaká politika, to mi vadilo. Mně se vždycky líbili třeba Bad Religion. S tím souvisí i otázka komerce. Ta není nikdy na místě, protože hudba je buď dobrá, a potom se mi líbí, anebo je špatná, a potom nestojí za nic. Neopunk je modernější druh punku, který ignoruje mnohé punkové zásady, a tady mohou vznikat konflikty "ideologií". Já jsem ale nejraději, když se Inekafe nespojuje s punkem. Tvrdím, že nejsme punková kapela, přestože punk máme rádi a vycházíme z něj.

Nicméně politika probleskuje intenzivně i vaší novinkou "Bez udania dôvodu". Například hned první píseň "Štát" je dost kritická vůči Evropské unii.

Politika občas probleskne našimi texty, ale my ji nechceme řešit, pouze o ní zpíváme. "Štát" vyznívá dost euro-skepticky, ale není tomu tak. Dost lidí se mě na tu písničku ptá, u posluchačů má na internetu dost velký úspěch, text ale pojednává o tom, že nejprve jsme byli tisíc let pod Maďary, pak jsme se z toho na chvíli vyhrabali ve společné republice, najednou tu ovšem byli fašisté v čele Tisem. Pak přišli komunisté a budovali lepší zítřky, když jsme se toho zbavili, Mečiar všechno rozkradl. Teď zase všichni jdeme do EU. Vždycky jsme někam šli s tím, že bude lépe, ale ono se to nakonec zbouralo. Doufám, že nebudeme muset za čtyřicet let něco opět měnit, protože i já EU věřím. I když Unie přinese pár negativ, pořád to je nejmenší zlo, poněvadž my nejsme nějaké Švýcarsko, abychom mohli zůstat sami. Především pro šikovné lidi to přinese mnoho dobrého.

Já cítím velkou naštvanost až smutek také z písně "Mesto".

"Mesto" je skladba, kterou asi ne všichni pochopí, protože to je píseň o roce 1968. Tam je všechno kolem Rusů a pražského jara povězeno v takových metaforách, že to není úplně jasné. Možná se to ale dá parafrázovat i k dnešku, kdo ví.

Na té desce je ovšem víc skladeb, kde se navážíte do společnosti, např. "120 pod čísel (pod zemou)". Když jsem měl v létě možnost trávit hodně času s několika slovenskými studenty, vesměs všichni si dost stěžovali na slovenskou situaci, mluvili o přestěhování apod. Zažíváš podobné pocity?

Těžko říct. Faktem je, že vždycky, když jsem v Praze, potkávám zde hrozně moc Slováků. V lékárně, v restauraci, na ulici, v klubech. Popravdě řečeno i já Prahu nadále vnímám jako Československo, jako hlavní město. Hradčany jsou pro mě symbol toho, co bylo na stokoruně. A to, že sem přicházejí lidé ze Slovenska, je přirozený proces pohybu z východu na západ. K nám zase přicházejí lidé z Ukrajiny. U nás je to navíc umocněno společnou historií, podobným jazykem. Kapele se také hraje lépe v Čechách, kde je více klubů, lidí a tím pádem možností. Publikum je tady vychovanější na rockovou muziku. Na Slovensku buď funguješ v hudební kouli se všemi dohromady, takže i s popovými interprety, anebo neexistuješ. Nemáš šanci. Po čase ti tohle začne pěkně lézt na nervy.

V písničce "Spomienky na budúcnosť" zpíváš o bojovníkovi džihádu, který ztratil svou víru a vyrazil raději rabovat. Máte v kapele nějakou víru, jež by vám bránila dělat zbytečné chyby a páchat zlo?

My věříme především v sebe. Možná někde existuje jakýsi bůh, možná něco je, ale my věříme všichni hlavně ve vlastní síly a v to, že když si nepomůžeš sám, tak kdo potom?

A můžeme my pomoct světu? Píseň totiž začíná velice podobně jako "Bagdád" od Divokého Billa, proto by mě zajímalo, jestli se domníváš, že umělci či obecně lidé z malých států, jakými jsou Slovensko či Česko, mohou něco změnit? To je navíc v době římského summitu EU aktuální otázka.

Vůbec nic. My jsme jenom přívěšek na klíčích Evropské unie, my jsme malí sráči, kteří nezmohou nic. Kostky jsou už dávno vrženy a my v nich nefigurujeme.

Opusťme raději neklidné vody světové politiky a přejděme k bouřlivým mořím internetu. Inekafe uvedlo do provozu nové webové stránky www.inekafe.sk, které jsou hodně netradiční, a proto hodně zajímavé. To souviselo se změnou názvu a hudebního vyznění?

Naše stránky vznikly o něco dřív, než jsme změnili název a než vznikla nová deska. Existují už zhruba rok. Po vydání alba "Príbeh" jsme se setkali s tím, že nás mnozí lidé reflektovali pouze skrze různé bulvární časopisy, což byly většinou nesmysly. Proto jsme založili tyto webové stránky, které jsou určeny pouze lidem, kteří mají o Inekafe skutečný zájem a jsou ochotni mu věnovat čas. Systém DOSu, v němž jsou stránky udělány a o kterém už mladší lidé nic nevědí, je takovým prvním filtrem pravých fanoušků. Ale někteří se diví, zlobí na nás a říkají: "Proč vám tam nejde myš? Co to je?" (smích)

S internetem jsi evidentně spokojený, můžeš říct totéž o "Bez udania dôvodu"? Respektive by mě zajímalo, co tě na albu baví nejvíc?

Mně se hodně líbí písnička "Mesto", právě tím, že má nejednoznačný text, který pojednává o roce 1968, ale ne každý to pochopí. I hudebně ji mám rád. Já si ale myslím, že ta deska je celkově velmi kompaktní, takže si za ní stojím.

Inekafe
© Inekafe
Kompaktní je velice, na můj vkus možná až moc. Přechody mezi písněmi jste totiž dovedli k takové dokonalosti, že občas posluchač vzhledem k obecné neo-punkové stereotypnosti ani netuší, zda poslouchá stále tutéž skladbu, či již další stopu.

Když ty skladby vezmeš podle stylu, potom si jsou podobné. Ale ony jsou každá samostatná, individuální, každá má svůj vlastní příběh. Toto my neřešíme, nesnažíme se bůhvíjak zpestřovat a komplikovat naše desky. Podívej se na Bad Religion, ti jedou pořád to samé. Jde o to, aby deska měla koule od začátku do konce.

Nemáš strach, že tě přestane bavit dělat pořád tutéž muziku?

Po šesti deskách bych to neřešil. Děláme hudbu stále v těch dvou poměrně úzkých mantinelech, protože to máme rádi.

Otázka poslední a na musicserver.cz již tradiční - znáš tento hudební server?

Ano, znám. Už někdy dřív jsem tam více méně omylem zabrousil a od té doby jej čas od času sleduji. Máme tam nějaké recenze, pokud se nepletu.

Děkuji za rozhovor.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY