To, co v lednu 2016 odstartovalo cédéčkové dvojalbum "Beatline 1967-1969", se stalo v následujících letech vítanou tradicí, když kompilace, mapující různé podoby československého rocku od jemnějších až po ty ostřejší, pravidelně rok co rok rozčísla letargii novoročních edičních kocovin. A platí to i pro leden 2025. Podesáté a naposled.
Fanoušky i kritiky ceněná a vyhledávaná
Line edice Supraphonu vrcholí dvojalbem "Blues Rock Line 1968 -1989". Jak už název napovídá, novinka mapuje blues a jeho variace v podání tuzemských hudebníků od krátkého kulturního nádechu na sklonku let šedesátých až po rok, kdy konečně zhynula normalizace.
© Supraphon "Z různých důvodů nebylo zaznamenáno zdaleka vše, co se tehdy dalo slyšet. Po velké gramonáloži z konce 'Sixties' se u nás rozhostilo ponuré ediční ticho, vítaně přerušené třeba alby 'Město Er', 'Kuře v hodinkách' nebo 'ETC...1', nepochybně také líznutými blues. Většinou ale probíhal ideologicky méně napadnutelný, neboť převážně instrumentální jazzrock, art rock či fusion, kam se schovali třeba i naši kytaroví hrdinové Radim Hladík, Luboš Andršt nebo František Francl, četné důkazy naleznete na předchozích výběrech této retro řady," uvádí jubilejní díl
Line edice sestavovatel a producent Supraphonu Karel Deniš v bookletu novinky, jejíž předchůdce najdete na speciální podstránce e-shopu
Supraphonline.cz.
První část kompilace samozřejmě neopomíjí domácí blues-rockové otce zakladatele
Matadors, ani jejich současníky či následovníky v podobě Hladíkova
Blue Effectu, Prokopových
Framus Five,
předkuřecího Flamenga či
Vladimíra Mišíka s
ETC... Nezapomíná ale ani na ty, kteří se rázně přihlásili o slovo mimo jiné na beatových festivalech v Lucerně. Ač jejich doménou nebylo blues naprosto ortodoxní, hudební suverenita i značná kvalita například Soulmenů
Deža Ursinyho nebo
Jazz Q Martina Kratochvíla byla (a stále je) nepřeslechnutelná.
Sázkou na jistotu pak byl od začátku osmdesátých let Blues Band Luboše Andršta a
Petera Lipy, jedním z bluesových symbolů té dekády byla také formace
ASPM s
Janem Spáleným a
Petrem Kalandrou. Ve druhé polovině osmdesátek jim začali víc než zdatně sekundovat o hudební generaci mladší muzikanti z pražské Hanspaulky.
Bluesberry a následné různě přátelsky vzniklé odnože
Krausberry či Hlava B nebo
Ivan Hlas a
Žlutý pes Ondřeje Hejmy posunuli téma do svobodných devadesátek a učinili jej hitovým. Třeba bez "Pocem moje stará", vlídně promíchaného s Osvobozeným divadlem, Semaforem, Olympikem, Krylem nebo Hutkou, by náš vodácký či chalupářský život nebyl kompletní.
"Kompletní určitě není ani tato kompilace, pracující s pojmem blues a rock volně, snad však posluchačsky příjemně a užitečně. Blues s námi zdárně absolvovalo etapu 1968 až 1989 a je tu dál. A může být třeba akusticky jako řemen krátké nebo sólovými extravagancemi půlhodinové, ale neomrzí se. Je totiž prapodstatou všeho, ač se to tak při poslechu dnešních hitparád nemusí jevit. Ale i oni na to přijdou..." uzavírá Deniš své průvodní slovo a vlastně i celou dekádu
Line edice, která bude svými jednotlivými díly jistě i nadále těšit pamětníky či napomáhat k znovuobjevení naší velezajímavé nedávné hudební minulosti.