08.01.2025 08:00 - Jiří V. Matýsek | foto: Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz
Rok 2024 byl pro Madhouse Express dobrý. Poctivou koncertní aktivitu završili velkolepou oslavou desátého výročí založení a k tomu stačili vydat rovnou tři videoklipy. Do toho všeho si ještě frontman Maxmilián Hruška - coby Mad Velvet - stihl udělat radost sólovým debutem "The Dreamshape Mirror".
8/10
Mad Velvet - The Dreamshape Mirror
Skladby: Enter the Dreamshape, How Do You Feel?, Mr. Gravity, The Wasp, Sugar & Fun, To Everyone, Plasticine Mind, Delic Ferry, Daydream Revolution, Superlunar Ode
Vydáno: 25.10.2024
Celkový čas: 40 minut
Vydavatel: vlastní náklad
Madhouse Express přirozeně dospěli - a za vším, co se jim v té dekádě, jíž dominovala alba
"Surreal Meadow" a
"Something With Space", urodilo, je znát spousta poctivé dřiny. A také pořádná porce koncepčního uvažování mimo obvyklé mantinely, jež zohledňuje nejen milý retro přístup k psychedelii, ale i vizuální prezentaci. Spolu s tím, jak roste sama kapela, se posouvá i její asi nejviditelnější postava: zpěvák, kytarista, klávesista a hráč na theremin
Maxmilián Hruška. Oprávněně mu narostla křídla a už nějakou dobu si hýčká svůj sólový projekt s názvem
Mad Velvet (dříve též Fialový samet).
Deska "The Dreamshape Mirror" své kořeny v Madhouse Express nezapře. Oproti vesmírné psychedelii domovské formace tu ale má Hruška mnohem širší hrací pole, na kterém může po svém zpracovávat své hudební lásky. Spolu s ním tu stále jasně plaveme v halucinačních a snových vodách, výsledné album nabízí, i díky širšímu stylovému rozkročení, barvitější posluchačský zážitek - pravdou ovšem zůstává, že trochu na úkor celistvosti kolekce jako takové.
V titulním snovém zrcadle se proto potkávají
Pink Floyd s
Tangerine Dream (úvodní "Enter the Dreamshape"), zvuková rozpitost
The Stone Roses, chytrý pop-rock s
bowieovským kořením ("Sugar & Fun") i pohádková hravost Syda Barretta - "Mr. Gravity" skládá naprosto dokonalou poctu tomuto šílenému géniovi samotnému i jeho stopě v Pink Floyd. Snová optika ale vlivy přetváří a Mad Velvet není snaživě kopírujícím žáčkem.
Vlivy tu - ostatně, Hruška to dokazuje i v domovské formaci - tvůrčím způsobem ohýbá a přitesává, propojuje a míchá jak navzájem, tak se svými nápady, a to do koktejlu s vlastní tváří. Takového, který si vedle tvorby Madhouse Express dokáže vybudovat svoje vlastní místo na slunci, jakkoliv styčné plochy - nejvýrazněji pochopitelně vokál a obecně přístup k neokázale melodickému songwritingu - tu najdeme.
Už z výše uvedeného vyplývá, že zde poměrně často dochází ke změnám nálady a atmosféry. Až klaunská radost "Mr. Gravity" se tu střídá s bolavým smutkem "To Everyone", nervozitou synťákové "Plasticine Mind" i rozpitou snovostí "Delic Ferry". Nahrávka "The Dreamshape Mirror" přináší kolekci výborných singlů, fiktivní výběr z několika neexistujících desek. Vodící linkou budiž jakási sametová měkkost, do níž se desítka písní halí, i větší podíl elektroniky než na počinech Madhouse Express.
Pod hlavičkou
Mad Velvet může
Maxmilián Hruška mnohem snáze prozkoumávat nová teritoria a hrát si. A s gustem to dělá. "The Dreamshape Mirror" na sobě nese jasný otisk uvolněné tvorby bez tlaku očekávání.