V průběhu loňského roku oznámil kytarista a skladatel Per Gessle jméno nové zpěvačky, která se postaví za mikrofon Roxette po předčasně zesnulé Marii Fredriksson. Lena Philipsson reprezentovala Švédsko v roce 2004 na Eurovizi a skončila pátá. Že by jim to spolu s Perem mohlo ladit, napověděl singl "Sällskapssjuk". Proto se nelze divit, že od února 2025 vyrazí na turné, se kterým se chystají postupně objet prakticky celý svět.

Určitě na něm zazní i dost písní z alba "Crash! Boom! Bang!". Vždyť vygenerovalo v období od března 1994 do března 1995 hned pět singlů, hitové ambice však oprávněně mohl mít klidně dvojnásobek skladeb. Skupina se po náročném čtyřletém období, kdy pořád jenom točila nové písně a koncertovala, potřebovala v roce 1993 dát trochu dohromady, proto se soustředila víc na soukromý život a na přípravu nového studiového alba.

Členové ho nahrávali v několika studiích a ukázalo se, že tvorba hitů jde Peru Gesslemu skutečně od ruky. Proto ho hodně překvapilo, když ve vydavatelské firmě po vyposlechnutí nového materiálu řekli, že neslyší hit. On byl přitom přesvědčen, že tímto potenciálem se pyšní minimálně půltucet skladeb.

Plný naštvání proto došel domů a během hodiny složil rockovou vypalovačku "Sleeping In My Car". Ta se stala pilotním singlem - a dost úspěšným. Taková ostatně byla celá deska s celosvětovou prodejností okolo pěti milionů kopií. Jenomže všichni ji srovnávali s předchozí "Joyride" a vrchol se vždycky snadněji dobývá než udržuje.

Všechna důležitá čísla tentokrát zůstala u o dost nižších hodnot. Ve Spojených státech navíc nevyšlo celé album, ale pouze to nejlepší z něj. Vzhledem k tomu, že ho prodával výhradně řetězec McDonald's, nemohlo se podle tehdejších pravidel dostat do žebříčku Billboardu, což cifry jeho prodeje fakticky dost zkreslilo. Kompletní nahrávka vyšla v USA i se třemi bonusy až díky reedici v roce 2009. A právě na tuto podobu navazuje i ta aktuální.

Původní, dvaašedesátiminutová verze dostává dalších zhruba deset minut k dobru. Z osmnácti skladeb čiší určitá rozkolísanost mezi zkresleným rockem (svého Rickenbackera nechal vedle zmíněného pilotu Gessle pořádně rozeznít třeba i v peckách "Harleys and Indians" či "I Love The Sound Of Crashing Guitars") a hladivým popem v titulní písni i dalších kouscích. "Love Is All" má takřka gospelový nádech, "The First Girl On The Moon" zahraná na akustické kytary a foukací harmoniku je zase až folková.

V minimálně třech čtvrtinách případů však songy spojuje vysoká tvůrčí kvalita, hitovost a nadčasovost. Mohou se pochlubit perfektní nástrojovou propracovaností, hlas Marie Fredriksson zde ještě vykazuje vše, proč jsme ho všichni rádi poslouchali - sílu, romantiku i éteričnost.

Aktuální reedice na černém a bílém vinylu vyšla s osmistránkovým bookletem s obsáhlým sleevenote Svena Lindströma, CD a digitální verze obsahuje dalších třiadvacet demosnímků z období natáčení. Hned pětice z nich se na nějakém nosiči objevila poprvé a vzhledem k tomu, že jde o demáče, slyšíme v nich pouze Gessleho hlas. Album "Crash! Boom! Bang!" sice nedosáhlo věhlasu a úspěchů svého předchůdce, obsahuje však až příliš mnoho kvalitního pop-rocku na to, aby se na něj zapomnělo.