Prvně jsem o tobě slyšela díky Eurovizi. Jakou nejcennější zkušenost ti účast v lokálním kole přinesla?

Malý dotek se zahraničím, zjištění, jak reaguje na mou hudbu. Jak to může a nemusí rezonovat. A taky komunikaci. Navíc lokální kolo se konalo v Roxy, takže to pro mě byla i taková generálka na můj křest, který proběhl koncem listopadu.

V Eurovizi jsi bojoval s písní "Dopamine Overdose", která konceptem na desku asi nezapadla. Další hormon máš vytetovaný na sobě - "Serotonin". Chystáš se nějakým způsobem zvěčnit ještě některý další?

Připravuji film s pracovním názvem "Oxytocin". Chci jít na režii na FAMU a píšu scénáře. První, který jsem kdy napsal, byl "Serotonin", proto ho mám vytetovaný. A pak už budou chybět jen endorfiny. (smích) Jde o souhru náhod, nikoliv o umělecký záměr.

Jak bys popsal přípravu debutu "Stereo Madness"? Jedenáct písní se prý asi osmkrát změnilo. Šlo o jejich kompletní překopání, nebo jen drobné úpravy?

Nikdy jsem na desce nepracoval s nějakým deadlinem. Měla asi deset verzí tracklistu. Původně se jmenovala jen "Madness". Pak mi to ale samotný přišlo málo, a tak jsem přidal ještě slovo "Stereo". Jednou mi totiž moje holka půjčila telefon, chtěl jsem si zahrát nějakou hru - a její první level se jmenoval "Stereo Madness". Hned jsem věděl, že to je ono. Na první verzi alba nefiguroval ani jeden track, který se objevil na té finální.

Hodil jsi ty nepoužité do šuplíku, nebo do koše?

Spíš do koše. Milionkrát jsem je předělával.

A teď už jsi s tím, jak deska zní, spokojený?

Teď jsem ve fázi, kdy jsem s tím spokojený.

Pozvání přijalo několik hostů - Simon Opp, Annabelle, We Are Domi. Jak ke spolupráci s nimi došlo?

Se Šimonem je to asi nejjasnější, protože patří k mým nejbližším lidem a produkovat jsem nějaké jeho věci. Poznali jsme se, když začínal pracovat se stejným manažerem. Proto jsem si říkal, že bychom se asi měli seznámit. Zašli jsme na pivo a pak se začali často vídat, bylo to hrozně přirozený. S Annabelle jsme zase měli představení "Snowflakes" na Jatkách78. Podobné to bylo s Adamem Pavlovčinem, který na desce sice nezpívá, ale jako spoluautor se podílel na tracku "Novocaine Rush". S Domi jsme spolu šli do fitka, pustil jsem jí demo, pak jsme přizvali kluky z její kapely. Tento song ("Novocaine Rush") byl asi nejvíce problematický. Strašně dlouho jsme hledali produkci, proběhlo asi sedm sessions a vzniklo třeba tři sta stop, ale ten výsledek miluju.

Takže nejsložitější song?

Produkčně a songwritersky určitě, ač se to možná nebude úplně zdát.

Z osmdesáti procent sis album produkoval sám, zbytek obstaral Rony Janeček. Proč jsi mu nedal plnou důvěru? Chtěl jsi to mít pod kontrolou?

Jsem velmi chaotický člověk. V životě bych to sám nedodělal. Potkal jsem se s Ronym na songwriting campu, který dělá Jenda Vávra, ten nás i propojil. Napsal jsem Ronymu, zda nechce se mnou produkovat "Runnin' In Deep". Produkci tracku jsem měl sice už hotovou, chtěl jsem ho jen domixovat, ale nemohl jsem nahrávku nikde najít, asi jsem ji nechtěně smazal. Potom jsem už neměl sílu to dělat znovu, a tak mě Rony začal zachraňovat. Já ale potřebuju mít všechny zvuky pod kontrolou, nedokážu si představit, že bych napsal a nahrál song a pak jen čekal, až to někdo zprodukuje. Další projekty budou ještě víc definovaný zvukem. Už název "Stereo Madness" (madness - šílenství, pozn. red.) napovídá, že nahrávka nemá jednotný sound. Každá skladba dostala specifický zvuk. Další tvorba už by měla jít v jednotnějším směru. Název alba obhajuje chybějící koncept. Jde o písničky dělané během let, kdy se člověk hodně mění.

Deska zrcadlí tvé dospívání. Obsahuje vše, co jsi v této době prožíval?

Během dospívání se všechno neustále mění, všechno je jiný a jiný. Tyto výkyvy ovlivnily moji psychiku. Vše prožívám dost intenzivně. Celý tyhle roky jsem měl vztah, který vždycky bude součástí mě. Album reflektuje moje chyby v něm. Plus popisuje křehkost, naivitu, noční život a lásku k technu. V textech se mi líbí sebereflexe, takže dost kritizuju sám sebe.

Co znamenají čtyři jedničky v názvu jedné písně?

Symbol pro manifestaci. Na konci jsou tři jedničky, které znamenají andělské číslo. Takových skrytých věcí tam najdete hodně. Tracky spolu komunikují. Album ukazuje moji dobrou i špatnou stránku.

Co má "Novocaine Rush" za cíl umrtvit?

Všechno, co nás bolí. Žádná chemie není reálná náplast na trápení, jediným lékem se může stát čistá láska.

Střídáš angličtinu s češtinou, na prvotině jsi ale vsadil jen na světový jazyk. Zůstaneš u nej i do budoucna?

Příští projekt bude jenom česky. Už ho mám skoro hotový, EP by mělo vyjít v červnu. Tematicky na tohle album naváže, ale už ne tak chaoticky. Bude analyzovat, jaký vliv to všechno na mě mělo. Hlavní singl ponese název "Proč zrovna Paříž?". Paříži se říká město lásky, ale pro mě to to tak zrovna nebylo.

Natáčel jsi seriál "Ratolesti", kde hraje i Honza Bendig. Prý ses kvůli této roli naučil jezdit cyklokros, u jiného projektu jsi zase začal boxovat. Co bys pro roli nikdy neobětoval?

Na kole jsem uměl jezdit i předtím. (smích) Ale je fakt, že tohle kolo je speciální, takže jsem trénoval, aby to působilo autenticky. Kvůli "Amerikánce" jsem boxoval, abych se více sblížil se svou postavou. Udělal bych asi všechno, nic mě teď nenapadá. Fascinuje mě pozorovat, co to udělá s mojí psychikou. Díky herectví mě baví hrabat se ve svých emocích a víc poznávám sám sebe.

Co u tebe momentálně hraje prim - herectví, či muzika?

Poslední dobou řeším, že bych se hlavně měl vyspat, protože obojí teď hraje prim.

A co bylo dřív? Muzika, nebo herectví?

Zpěv. První track vyšel dříve, než přišla první herecká role.

Proč by ze všech mladých tváří měli lidé dát šanci právě tobě? V čem se odlišuješ?

Věřím v autenticitu, která jde ven snad i prostřednictvím mé hudební produkce.

Klipy si točíš na mobil. Jde o trend dnešní doby?

To je moje nová vlna. Udělal jsem tak už tři klipy. Asi to tahle nebudu praktikovat pořád, ale teď mi to dává smysl. Taky mě baví ta kompaktnost telefonu. Člověk nepotřebuje žádný štáb, vezme si stativ a pak si hodinu lítá po poli. A večer si to sestříhá v posteli.

Co bys rád dokázal?

Obecně bych si přál dělat projekty, které se mnou rezonují. Ve filmu mám i hmotný cíl - dostat se na Biennale v Benátkách. Chtěl bych tam stát s filmem, ať už jako režisér nebo herec. V hudbě nemám vysněnou metu. Hlavně, ať mi to dělá radost a promlouvá to k lidem kolem mě.