V době, kdy hvězda Štěpána Kozuba, především coby komika a herce, vystřelila strmě nahoru, mu ve spolupráci s hudebníkem Jiřím Krhutem vyšlo překvapivě civilní album "Prásknu bičem". Na tesknost a emotivní texty debutu druhá společná studiovka významně navazuje. Jak se novinka "Přeježděný vztah" povedla?
7/10
Jiří Krhut & Štěpán Kozub - Přeježděný vztah
Vydáno: 06.12.2024
Celkový čas: 33:28
Skladby: Proč, Přeježděný vztah, Do písku, V záclonách, Vrať srdce, Nad zemí, Někdy se probudím, Ať táhnou, Slunovrat, Práce pro šaška, Pro Anežku
Vydavatel: Warner Music
Žerty stranou. "Přeježděný vztah" v sobě nenese nic z mnohdy hraničně pokleslého humoru
Jiřího Krhuta a ani smítko z přepáleného trapnovtipu
Štěpána Kozuba. Svým posluchačům totiž ostravská dvojice přináší především balzám z emocí a lyriky.
Vlastně se toho od čtyři roky staré prvotiny moc nezměnilo. Umělci k sobě znovu přizvali i ženský prvek v podobě šikovné Barbary Kanyzové, která tu dostala ještě více prostoru. Skladbu "Někdy se probudím" ji Kozub dokonce přenechal, a interpretka si ji tak odzpívala prakticky sama. Přes její nezpochybnitelné pěvecké schopnosti se ale citelně ukazuje, jaké hlasové charisma v sobě Kozub má a že to v písni po odeznění posledních tónů chybí.
Stejně jako na předešlé řadovce
"Prásknu bičem", i tentokrát Krhut coby autor hudby občas lavíruje na hraně kýče a houslovými či klavírními aranžemi cíleně dráždí emoce posluchače. Naštěstí mu to vychází i v dojácích, mezi něž patří posmutnělý kousek "Nad zemí", příběhově mozaiková "V záclonách" nebo osobní zpověď "Vrať srdce".
Právě poslední zmíněná skladba obstarává jeden z nejsilnějších momentů nahrávky, jak svým sdělením, tak i Kozubovým přesvědčivým projevem.
Skvěle dopadla i titulní položka, která s citem i lehkým humorem zpracovává netradiční téma lásky a rozchodu tělesně postižených. Úděl komika pak popisuje již dříve vypuštěná "Práce pro šaška". Aranžemi a žánrovou exkurzí do jazzu potěší hravá "Do písku", evokující
Illustratosphere Dana Bárty.
Ačkoliv je "Přeježděný vztah" přímým pokračovatelem svého předchůdce a do větších experimentů se pánové nepustili, ve výsledku to nevadí. Citlivé a přitom muzikantsky přesvědčivé produkce na domácí scéně zase tolik nenajdeme. Navíc oba tvůrci evidentně disponují autokorekcí, díky které zdatně upouští ze slzavého údolí jen tolik, kolik posluchač v každé skladbě snese.