Jednou z největších událostí letošního roku jsou zcela jistě debutující Hraczki. Od této formace se očekává, že se po šesti letech tvrdé muzikantské dřiny usadí na výsluní české off-streamové scény. Právě jejich první deska nesoucí název "Ža-ba", může hodně napovědět, do jaké míry je tato hypotéza reálná a do jaké míry je jen zbožným přáním hudební veřejnosti. U kapely víceméně neznámé se sluší trochu představit styl, který provozuje. Vězte, že Hraczki vtipně (tohle slovo si zapamatujte, bude hrát ještě velkou roli) kombinují funk v jeho nejčistších podobách s metalem a rockem a zároveň si jako stmelovací činidlo pořídili DJe. Výsledek je tedy více než bizarní, ale zároveň překvapivě vyvážený a neotřelý. Občas se navíc přehoupneme na celou píseň pouze do rocku, takže vznikne příjemná kytarovka, občas naopak do metalu, takže některé písně připomínají Sepulturu a samozřejmě také do funku, kde Hraczki útočí na přední příčky naší scény. Neustálé střídání celého hudebního spektra je tak jedním ze dvou hlavních atributů téhle desky.

Druhým z nich je humor. To by se mohlo zdát jako to nejlepší, co může kapelu u nás potkat, konečně nějaký zajímavý text či hudební nápad. A s tím se nedá než souhlasit, ovšem pouze za předpokladu, že desku posloucháte poprvé. Zasmějete se jako u málokteré nejen naší, ale i světové kapely vůbec. Podruhé už se totiž nezasmějete všemu a potřetí patrně vůbec, pokud se vám tedy nějaký ten vtip nelíbí nad zdravou míru. Netvrdím, že humor do hudby nepatří, i vtip se čas od času snese, úžasně by se to uplatnilo třeba v muzikálu, ale CD je přece jen nosič hudební a ne humorní. V tomto ohledu bych se nepouštěl na tak tenký led, na kterém vládnou mistři jako Monkey Business či J.A.R. a raději bych se držel zmiňovaného schématu - zajímavý text či hudební nápad.

Co se týče kvality hudby, je to o poznání veselejší. Právě originální kombinace všech možných stylů, kterou sami Hraczki označují prostě crosscratch, je naprosto nezaměnitelná a spolu s typicky funkovými texty, které jsou na úkor zvukomalby poněkud avangardní, tvoří zábavnou směs, kterou bych se nebál označit jako mágův velký megamix. Písně jsou navíc čas od času proloženy jakýmsi intermezzem, které rozbije hutnou masu hudby a poskytne prostor pro nádech. Bylo by záhodno asi i jmenovat. Album se po intru rozjíždí hned nejlepší písní, téměř čistě rockovou skladbou "Kecám" (která je mimochodem i prvním singlem) a hned po ní už se kapela představí ve svém živlu, následuje totiž typicky crosscratchová "E-liška". I pilotní píseň "Ža-ba" je silně chytlavá, zejména text je tu téměř dokonalý, perfektně spojený s hudbou. Nemohu najít lepší popis, než je anglický a-must-hear.

Pak ale nastává druhý problém. Po "Ža-bě" se už totiž prakticky nic nového nestane. Ne že by už všechny písně byly stejné, ale počáteční nadšení z nového stylu už je pryč a zbude jen ten styl sám o sobě. Schéma stavby je totiž právě stylem dost omezené a tak jsou si písně, ač každá je při pozorném poslechu jediný originál, dost podobné. Ještě velmi dobrá "Playsiren" poskytne naději na zlepšení, ale konec alba už je slitý do jedné masy, kterou už nedokáží oddělit ani intermezza. Není to výtka kvalitě, ty písničky jsou velmi dobře napsané i zahrané, ale všechno, co dělalo z první poloviny alba jeden hit za druhým, je teď už použité a z druhé poloviny tak kromě refrénů neutkví v paměti téměř nic.

Kdybychom hodnotili album "Ža-ba" jako normální řadové, dalo by se říci, že není nijak výjimečné. Jelikož se ale jedná o prvotinu a já jsem si jist, že příští album bude výborné, dá se i toto hodnotit jako povedené a co hlavně, jako nadějné. Počkáme na příští a uvidíme, zda se má prozřetelnost potvrdí.