"Nejlepší období to bylo proto, že jsme měli úspěch. Také díky našemu mládí, všechno na nás čekalo a objevovali jsme svět naší vlastní muziky a svých schopností hudebně se vyjádřit. Sice jsme od vydavatelství dostali na natáčení prvních dvou LP špatné studio, ale měli jsme radost z příležitosti jako amatéři, studenti vysokých škol, nahrát své rockové písničky, což bylo v té době dost výjimečné. A za nejlepší dobu to považuji i proto, že díky naší hudbě na prvních deskách a díky koncertům se k nám přirozenou cestou přidalo množství fanoušků."

Těmito slovy vzpomínal Maťo Ďurinda na etapu let 1985-1992 v rozhovoru u příležitosti vydání parádní 2LP kompilace "Najlepšie roky" v roce 2020 (později vyšla také na CD). Na ní se nacházelo to nejlepší z časů prvních pěti studiovek rozřazené kompilátorem Jurajem Čurným tematicky do kategorií Hlavné hity, Balady, Rockové chuťovky a Chuťovky z albumov. Nechyběl ani bonus v podobě vánočního singlu "Poďme bratia do Betlehema" jako předzvěst úspěšného vánočního titulu.

Tahle deska už se do letošní krabičky, která vzpomíná na původní klasické složení kapely Ďurinda - Horváth - Černý, nevešla, v té se přesto nachází dostatek kvalitního a hutného materiálu. Jak známo, rocková hudba u nás neměla za totality na růžích ustláno, od druhé poloviny osmdesátých let se však poměry začaly s nastupující perestrojkou přece jenom uvolňovat. Na Slovensku na tom byli o něco lépe i díky tomu, že se tam dalo daleko lépe poslouchat rakouské hitrádio Ö3 či sledovat televize ORF.

To by však Tublatance nepomohlo, kdyby neměla talent, energii a rvavost. Všechno zmíněné dokázala nacpat do písní, které vyjadřovaly chuť k životu, lásce i muzice. Že šlo o její patrně nejsilnější období, dokazuje i zmiňovaný fakt, že v posledních čtyřech letech se k němu skupina pravidelně vrací i na svých nosičích.

Původní vydavatelství Opus totiž značně ožilo za pomoci Warner Music, a tak přišla o to větší možnost vrátit se k legendárním počinům, které už častokrát nebyly k dostání nebo už je jehly gramofonů notně poškrábaly. Je dobré poznamenat, že Ladislav Krajčovič - člověk, který remasteruje pro Opus staré tituly - nejede v žádné loudness war (ti, kteří chtěli vědět o této problematice víc, nechť se podívají na tyto stránky). Díky tomu, že Maťo Ďurinda sám sbírá vinyly a desky, pečlivosti, se kterou se nosiče chystaly, si nelze nevšimnout.

Mínusem budiž, že se zde nenašel prostor pro žádné bonusy, týkající se raritních nahrávek či koncertních vystoupení. Na druhou stranu tohle 5CD kromě nálože třiapadesáti rockových fláků obsahuje i šestnáctistránkový booklet, zahrnující zajímavé fotografie s popisky z té doby. O drtivou většinu písní se postarala autorská dvojka Maťo Ďurinda a Martin Sarvaš a tahle krabička určitě příznivcům dobré rockové muziky udělá radost.

Na závěr si lze hlavně přát, aby se kapela pouštěla co nejméně do podobných fúzí, jakým je nedávné uchopení megahitu "Dnes" (novou verzi i tu původní můžete porovnat pod článkem), protože tady opravdu šlápla vedle. Ať se raději zase soustředí na psaní nových skladeb, protože to jí jde pořád dobře.