Pražské O2 universum se v sobotu 30. listopadu otřásalo v základech. Islandská rocková senzace Kaleo tam dorazila v rámci svého světového turné nazvaného "Payback Tour" a přinesla nezapomenutelný večer plný energie, vášně a hudební dokonalosti. Publikum mělo možnost zažít nejen výjimečný výkon hlavních hvězd večera, ale také působivé vystoupení předskokana Júníuse Meyvanta, zrzavého Islanďana s hlasem, jenž zněl jako pohlazení po duši.

Večer začal v podání Unnara Gísli Sigurmundssona, který vystupuje pod uměleckým jménem Júníus Meyvant. Unnarovy písně kombinují jemný soul, folk a pop s lehkostí a elegancí. Hudebník, známý svým debutovým albem "Floating Harmonies" a následnou nahrávkou "Across the Borders", dokázal okamžitě vtáhnout publikum do světa svých melancholických příběhů.

Jeho hlas, hluboký a sametově zabarvený, zněl v písních jako "Signals" a "Color Decay" stejně autenticky, jako kdyby zpíval jen jediné osobě. Když se přidala jemná kytarová sóla a překvapivý sekundant - kytarista Kaleo Rubin Pollock -, bylo jasné, že jeho hudba je perfektním prologem k bouřlivé jízdě, kterou přinese pětičlenná hudební formace. Meyvantovy skladby jako by se ladně vznášely nad publikem, přičemž v každé notě šlo slyšet špetku islandské přírody - nekonečné pláně, ledovce a tichý šum moře. Na příjemných vlnách jeho hlasu jsme se nechali unášeli přibližně půl hodiny.

Zrzavý Islanďan oděný v kárované vestičce prokládal každou skladbu vtipnou historkou. Například o své první puse ve třinácti letech, kdy jej kamarád přemluvil, ať jde na party, že tam bude holka, která je do něj zamilovaná. Souhlasil, ale pak litoval! Zavlekli ho totiž do temné místnosti, kde na něj čekala údajná slečna. Při probíhající puse se rozsvítilo světlo a budoucí hudebník zjistil, že naproti němu stojí bratr zmiňované dívky. "Byla to ale skvělá pusa," uchechtl se a s kamennou tváří prohlásil, že jsou stále spolu. Také se zmínil, že je v Česku popáté, a zhodnotil, že potřebujeme více kostelů.

Když se světla opět ztlumila a první tóny skladby "USA Today" prořízly sál, bylo jasné, že hlavní hvězdy večera nastoupily v plné síle. Frontman, přezdívaný JJ, se na pódium dostavil v hnědé košili s výrazným kloboukem. Už od první chvíle šel jasně rozpoznat kontrast mezi jeho nenápadnou, téměř plachou osobností mimo pódium a schopností naplnit celý prostor energií, jakmile začne hrát a zpívat.

Následoval song "Break My Baby", jenž reflektuje témata tlaku a očekávání, kterým čelí umělci v hudebním průmyslu. Poté zazněla písnička "Broken Bones" s úžasným Davíðssonovým sólem na harmoniku, které publikum ocenilo hlasitým jásotem. U "All The Pretty Girls" už zpíval celý sál, "Hey Gringo" zase dokázala roztančit i lidi na ochozech. Následovala islandská "Vor í Vaglaskógi", jejíž text vyjadřuje spojení s přírodou a klid, který přináší život v lese. Celému vystoupení dodával tajemný nádech kouř linoucí se zpoza zad umělců, doplněný o bezchybné osvětlení.

Islanďané na aktuálním turné svým fanouškům nabízejí jedinečný zážitek. Setlist sestavili tak, aby přítomné provedl všemi náladami od drsného rockového šílenství po dojemné balady, které vás přinutí zastavit a zamyslet se.

Energické skladby jako "No Good" a "Hot Blood" roztančily celé O2 universum. Publikum skákalo do rytmu, zatímco Rubin Pollock předváděl na kytaru sóla, která připomínala ty nejlepší momenty klasických rockových kapel. Jeho hra byla precizní, ale zároveň syrová a spontánní, což dodávalo každému tónu život.

Na druhé straně emotivní skladby jako "Break My Baby" a "Skinny" přinesly tichou intenzitu. Frontmanův hlas, zranitelný a přitom neuvěřitelně silný, rezonoval sálem. Byly to momenty, kdy se zdálo, že čas stojí, a celá hala visela na každé notě. Tyto části večera ukázaly, že Kaleo díky síle své hudby nepotřebují velkolepou produkci.

Po více než hodině a půl hudebního opojení přišlo na řadu finále. Když zazněly první tóny hitu "Way Down We Go", sálem se rozezněl mohutný zpěv. Fanoušci byli s umělci dokonale propojení a právě tato skladba, která je katapultovala na světovou scénu, večer dokonale uzavřela. JJ jednou řekl, že pokud by tahle písnička byla GPS navigace, vždy by vás vedla do nejtemnějších zákoutí města - ale znělo by to přitom skvěle. A měl, sakra, pravdu! Atmosféra během této skladby byla naprosto neuvěřitelná.

Zařazení songu "Back Door" při přídavku příjemně překvapilo, živě jej předvedli jen několikrát, avšak nikdy ho nenahráli ve studiu. Celý večer uzavřela strhující rocková pecka "Rock 'n' Roller".

Hudebníci pocházející z ostrova ohně a ledu ukazují, co znamená opravdová vášeň pro hudbu. Jejich koncerty přinášejí směs syrové energie, precizního muzikantského umu a emocí, které dokáží zasáhnout téměř každého posluchače. Toto vystoupení opět potvrdilo, že jsou nejen silní studiově, ale především naživo. Nemusí běhat po pódiu sem a tam, neustále tančit a mít nespočet proslovů, aby si publikum podmanili. Pro ty, kdo v sobotu navštívili O2 universum, to byl večer, na který se nezapomíná.