Jamajská hudba vždy velkou měrou ovlivňovala vývoj hudební populární hudby na západě. Ska, reggae nebo dub vždy měly silné slovo v nových stylových výbojích. V 90. letech byl však její dopad (pokud nepočítáme ska revival) jen okrajový a skrytý pohledu laika - od experimentálního dubu až po ragga rytmy v jungle. Na Jamajce přesto dlouhá léta zuřil nový styl zvaný dancehall, aniž by si ho v USA nebo Evropě někdo všiml. Až teprve letošní rok přinesl opravdu velkou jamajskou hudební hvězdu, která dokázala překročit jamajské hranice a zapsat se výrazně po celém světě. Jmenuje se Sean Paul a zatím se může měřit spíše s Shaggym než Bobem Marleyem. Jeho první celosvětová deska "Dutty Rock" slaví obrovské úspěchy na obou stranách Atlantiku.

Sean Paul se prosadil doma na Jamajce už zhruba v polovině 90. let. První zkušenosti získal jako populární dancehallový DJ, později začal produkovat svoje vlastní písně a začal do nich i sám zpívat. Už jako krále jamajského dancehallu si ho všimli američtí vydavatelé a začali připravovat jeho cestu na největší světový hudební trh. Výběr jeho hitových singlů "Stage One", účast na soundtracku k filmu "Belly" a první žebříčkový úspěch v USA s "Hot Gal Today" na přelomu milénia znamenaly zatím jen první krůček. Ten hlavní přišel až s albem "Dutty Rock". To vyšlo nejprve loni v září na malé značce VP, po úspěchu singlu "Get Busy" se ho ujal velký distributor Atlantis/Warner a deska vyšla v reedici.

Dancehall vládne jamajské "taneční" hudbě už od 80. let. Vznikl na vývojové linii ska - reggae - dub - ragga a podobně jako posledně jmenovaný využívá programovaných rytmů (riddims) a mohutné basové linky. Hudební novináři o něm v nadsázce píší jako o hudebním směru, který čekal nejdelší dobu na to, aby se celosvětově proslavil. Stalo se tak až poslední dva roky, kdy nejprve získali určitou proslulost dancehallové hvězdy starší generace jako Beenie Man, Shayne Wonder nebo The Super Cat (mimochodem, pro Seana Paula hlavní zdroj hudební inspirace). Úspěch Seana Paula je ovšem z docela jiné kategorie. Na MTV má snad předplacenou obrazovku a už teď je album dvakrát platinové a třetí milion na sebe asi nenechá dlouho čekat. A je třeba říci, že je to úspěch zasloužený.

"Dutty Rock" je výborným příkladem reálné síly současné jamajské hudby. Sean Paul si mohl dovolit sezvat do studia nejlepší jamajské producenty (Dave Kelly, Steely & Clevie, Jeremy Harding) a natočit s nimi barevné album oslavující jamajské slunce, krásné ženy a nejlepší marihuanu na světě (prý). Dancehall v podání Seana Paula je ta pravá taneční hudba pro severní Ameriku (kde evropské klubové beaty nikdy zcela neprorazily). Spojuje elementy energií nacpaného ragga, dancehallu a současného hip hopu. A někdy jde ovšem ještě dál. Třeba "Shout (Respect)" přidává ještě hindské rytmy, to samé platí o tablech v "Bubbles", které pro Paula napsali The Neptunes. Současné číslo jedna na americkém žebříčku "Baby Boy" je opepřeno R&B divou Beyonce Knowles. "Top Of The Game" je zase zběsile turntablistická hříčka a překvapivým návštěvníkem je v ní Rahzel, nekorunovaný král human beatboxu a člen hiphopových intelektuálů The Roots. Paul ovšem zůstává věrný i svým jamajským kořenům - ať už je to coverveze reggae klasiky Altona Ellise "I'm Still In Love With You" nebo typicky jamajský vokální projev - napůl zpěv, napůl rap, kterému se říká sing - jay. To všechno fúzuje v neodolatelný koktejl, který vám dá málokdy šanci na oddech. Opravdu je co poslouchat. Marihuanová hymna "Gimme The Light" vybuchuje neodolatelným digitálním beatem někde mezi zrychleným two stepem a The Neptunes. Vynikající je i remix s Busta Rhymesem, zařazený nově na "2003 edici" desky. Zrychlená reggae pohoda dělá z "Get Busy" jednu z nejpůsobivějších skladeb roku. Minimalistické "Bubbles" překračují snad všechny stylové hranice, a tak bychom mohli pokračovat.

Nějaké nedostatky? Především zbytečné skity. Hned intro sice dobře uvede název alba (jistá rocková skupina si špatně vyloží název Paulova nového alba a nabídne mu support v podobě nu-metalové břečky, kterou musí dancehallový hitmaker ukončit slovy: "tohle je opravdový "špinavý rock!") To ovšem trvá zbytečné dvě a půl minuty a při dalším poslechu tak musíte hned na začátku hledat tlačítko skip. Paul je výborný bavič, ale pokud zrovna není skladba postavena na nějakém chytlavém sloganu (což je ovšem skoro vždy), projeví se hned, že jeho vokální skills jsou spíše průměrné. Beaty jsou občas trochu nedotažené a zvukově vyloženě podprůměrné, ale to k jamajské hudbě vždy patřilo. Alespoň je z nich cítit typická "špinavost" (dutty v názvu alba znamená jamajsky špinavý). Závěrečné kolečko remixů, bonusů nového vydání a španělských verzí rychle unaví, ale těžko podryje fakt, že úvod alba je prostě neodolatelný.

Sean Paul přinesl do angloamerické "urban music" svěží vzduch, který se časem změnil doslova v uragán. V současnosti natáčí novou desku a pokračuje ve vydávání singlů z "Dutty Rock" (naposledy "Like Glue"). Letos v září ochutnal, jaké to je být na prvním místě zároveň anglické i americké hitparády (duet s Blu Cantrell "Breathe", respektive "Baby Boy" s Beyonce). Je moc dobře, že se i k nám dostalo toto výborné album spojující progresivní hudbu, olbřímí hitové ambice a perfektní zábavu. Fanoušci Boba Marleye si ho asi moc nevychutnají, avšak my ostatní nad ním můžeme jen blaženě slintat.