Bratři pokřtili druhou desku, aniž by ji pokřtili

08.11.2024 12:25 - Jan Trávníček | foto: Filip Kůstka

Ani Orffové, ani Ebenové, dokonce ani Neckáři, nebo Nedvědi. Prostě jen Bratři. Ondřej a Jiří Veselí spolu tvoří od roku 2016 a po debutu "Two Minds", který jsme na musicserveru zařadili mezi deset nejlepších domácích alb roku 2021, letos přišli s novinkou "Escape". Palác Akropolis tak přivítal taneční večírek.

Live: Bratři

místo: Palác Akropolis, Praha
datum: 7. listopadu 2024
support: CUT_

Pod názvem CUT_ naleznete na internetu hned dva různé projekty. Do Paláce Akropolis ale nedorazila bokovka šestapadesátiletého Raye Wilsona, který si před koncem milénia zazpíval i v legendárních Genesis.

Šlo o výrazně mladší elektronické duo z Amsterdamu ve složení Sebastiaan Dutilh (DJ) a Belle Doron (zpěvačka). Jeho studiový materiál naznačoval sympaticky znějící mix jemně popových refrénů doplněných o taneční muziku mířící málem až k synth popu. V živém provedení však dvojice předvedla přespříliš dunivý set, během kterého se zvuk v Akropoli nehezky odrážel od stěn, a dělal tak z koncertu místy nechtěně fyzický zážitek, kdy vnitřnosti duněly v těle až příliš.

Mužská část dua se někdy doprovázela přednahranými úryvky vokálů, většinou je ale obstarala o stůl se opírající a i na něm následně v tureckém sedu sedící zpěvačka. Duo, hrající od tři čtvrtě na osm, se ale trochu zapomnělo a ohlásilo další dva songy ve chvíli, kdy už na něj technik signalizoval, že má ze scény dávno vypadnout. A tak CUT_ prostě najednou skončili. Časomíra totiž ukazovala už 20:26 a Bratři měli za čtyři minuty začít.

Nakonec své vystoupení ale odstartovali až za dalších dvacet minut. Po úvodním intru, kdy se jim za zády zjevovaly siluety chladného města, přešli do novinky "Lost Yuno", během níž se na projekci objevila jakási kostka. Právě čtverce všemožných barev ve dvou i třech rozměrech vytvářely i díky vysokému rozlišení a doprovodnému světelnému parku velice působivé vizuální hody.

Bratři, Palác Akropolis, Praha, 7.11.2024
© Filip Kůstka
Ty tak doplňovaly jinak poměrně chudé pódiové vybavení, mezi něž se řadily vlastně jen krabičky na pultu pro jednoho z bratrů, drumpad s činely pro toho druhého a zelená pokojová rostlina, pojmenovaná dle ústředního singlu "Ayra" hranému jako druhému v pořadí, mezi nimi. Tato monstera se rovněž stala součástí bratrské show, dvojčata o ní totiž mluví jako o speciálním živém prvku vystoupení, kdy ji pomocí kabelů připojují k modulárnímu syntezátoru a přeměňují její energii na elektrické impulsy, které květina spouští. Ty tak ve finále do samotné hudby vstupují a ovlivňují, co přesně slyšíme. A také měl tento mechanismus ještě jeden vedlejší efekt, který se samotným procesem tolik nesouvisel, ale vizuálně večer dotvářel - květináč během koncertu blikal.

Kdo očekával tradiční polévaní vinylu šampaňským s hvězdnými hosty při samotném křtu druhé studiovky "Escape", na níž se tvůrci drželi konceptu úniku z civilizace do přírody, nedočkal se. Duo sice představilo naživo většinu své dosavadní tvorby, k publiku však cíleně nepromlouvalo a jen euforicky poskakovalo za svými nástroji. Přibližně hodinu a čtvrt dlouhý set přerušovaný pauzami pro potlesk však ukázal, že i v České republice může vzniknout svébytný projekt vycházející především z techna, ovšem absorbující i prvky z dalších podžánrů elektronické a taneční hudby.

Jen bude mít možná problém s rozšířením svého publika. Vždyť už křest debutu proběhl na stejném místě, a ačkoliv u dvojky se sál poměrně zaplnil, pár jedinců by se dovnitř ještě vešlo, a tak k upgradu do větších prostor nedošlo.

Bratři, Palác Akropolis, Praha, 7.11.2024
© Filip Kůstka
Těžko si také představit, že se s Bratry budeme potkávat na mainstreamových domácích festivalech postavených na tuzemských jménech typu Trnkobraní nebo Hrady CZ. Tam by mohli sloužit snad jen k tomu, aby v jednu ráno vyháněli fanoušky fiXy a Horkýžů z areálu. Jejich cílovka bude jinde - na úzce profilovaných žánrových akcích typu Mácháč, maďarském Balaton Soundu či Szigetu, kde ostatně už letos hráli, rakouském Frequency nebo na dnes už bohužel neexistující německém Meltu.

Dovolil bych si však jednu osobní poznámku. Jakkoliv je jejich hudba momentálně zvukově sevřená, na posluchače, kteří techno konzumují spíše svátečně, působí i po opakovaném poslechu až příliš monotónně a neoriginálně. Jednotlivé tracky spolu tak i na poměry žánru, pro který jsou tyto vlastnosti samozřejmě typické, splývají až příliš. Výhledově by se proto nabízelo je na příštích albech od sebe zvukově trochu více odlišit. Když jsem na nich testoval Shazam, jindy spolehlivá aplikace se třeba i pětkrát během jednoho songu spletla, než nakonec rozpoznala, že se jedná například o kousek "Blocks", což je jen důkaz toho, že zvolené hudební postupy, jaké Veselí ve své tvorbě využívají, zdaleka nejsou ojedinělé.

Bratři, Palác Akropolis, Praha, 7.11.2024
© Filip Kůstka
Pokud Bratři skutečně začnou v zahraničí se svou tvorbou vystupovat pravidelně, mohli by rychle narazit na to, že jejich cílovka stejně zůstane u velkých jmen typu Paul Kalkbrenner, Boris Brejcha, Peggy Gou, Richie Hawtin a dalších. Ty si totiž nespletete.

Po křtu-nekřtu jejich druhého alba, který se sám o sobě povedl a domácí fanoušky hypnotickým uváděním do transu v euforickém finále uspokojil, tak zůstává jasná příští mise. Dostat do své hudby více osobitosti. A třeba i výraznějších melodií, zvuků, či dokonce vokálů, bude-li to z kreativního hlediska dávat smysl. Vždyť nemusejí nutně zůstávat jen u techna. Kvalitativní základ muziky postavené na chladné elektronice už položili. Teď ji ještě vyšperkovat. A vystoupit z davu.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY