Když se mě zeptáte, co se mi vybaví, když se řekne rok 1998, odpověď je jednoduchá - Petr Svoboda střílí v devětačtyřicáté minutě gól Rusku, čímž vyhráváme Olympijské hry, a také Eagle-Eye Cherry se svým hitem "Save Tonight". Podle svých slov se s novou deskou vrací tam, kde s albem "Desireless" skončil. Většinu písniček napsal během turné k poslednímu albu "Living In The Present Future" a zbytek vznikl v jeho bytě. Ani vás nebudu dlouho napínat, jak se mu "Sub Rosa" povedla. Je naprosto skvělá. Možná to bude také tím, že si z řad producentů pozval opravdové profesionály, z nichž můžeme jmenovat například Toma Simeona (Depeche Mode, Massive Attack) nebo Ala Stonea (Björk, Jamiroquai).

Třetí desku otevírá skladba "This Paralysis", která nikam neuhání a má velmi chytlavý refrén. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že doba, za kterou si ji začnete prozpěvovat cestou do zaměstnání a domů, se rovná dvěma poslechům. Následuje svižný pilotní singl "Skull Tattoo", který ani nemusíte poslouchat dvakrát, aby se vám napevno zapsal do uší. "The Strange" je pomalá a trochu baladická, takže si při refrénu možná i trochu posmutníte. Ale nemějte obavu, následující dvojice "Up to You" a "Don't Give Up" na vašich tvářích opět vykouzlí usměv, pokud si je zrovna nebudete prozpěvovat. Konkrétně druhá jmenovaná je lehce zapamatovatelná a patří k mým nejoblíbenějším. "How Come" opět zpomaluje. Tady jsem trošku začal přemýšlet nad tím, zda to není autorův záměr. Pokud ano, zvedám palec nahoru. "Feel So Right" je nejrychlejší z celé "Sub Rosy" a také patří k těm skladbám, které moji sousedé přes zeď nejčastěji slýchávají. Snad ani nemusím říkat, v jakém tempu je hrána následující "Crashing Down". A tak se nám to střídá až do konce.

Pokud se jedná o texty písniček, točí se především kolem mezilidských vztahů. Zdá se, jako by to byla Eaglova parketa. Sám přiznává, že jeho texty jsou stále velmi osobní, ale zároveň se týkají i světa kolem nás. Například s "Don't Give Up" chtěl do světa vyslat poselství v tom smyslu, že "vždycky je naděje".

Nejnovější kousek Eagle-Eye Cherryho je podle jeho vlastních slov to nejlepší, co kdy natočil. A mě nezbývá nic jiného než souhlasit. Teď už jenom doufám, že se poprockový písničkář koukne do atlasu a řekne si: "Hmm... Česká republika, tam jsem ještě nebyl."