V moravskoslezských Chops (půlka kapely pochází z Ostravy, druhá ze Zlína) se spojila pětice muzikantů s rozličným žánrovým backgroudem. Filip Vítů hraje většinu času blues, Štěpán Holík se věnuje skladbě v žánru bossa nova, Marcela Kučová působí v dechové sekci hiphopových Hipnautica, Vlasta Škoda zase v popové formaci Nebe a Václav Khýr bubnuje a zpívá ve folkovém projekt My Dva Trio.

Aktuální soubor (název může odkazovat jak k technice sekání jednotlivých samplů na prvočinitele a jejich znovuskládání, tak k výrazu, který v jazzové muzice označuje míru hráčských schopností daného hudebníka) se pro všechny členy stal pomyslným hřištěm. Mohou si zde svobodně pohrávat s nápady, které zatím jinde prostor nenašly.

Bezejmenný debut vznikl během týdne v zásadě jako kapelní workshop. Skupina se, společně s několika hosty, nastěhovala do studia Sono, kde přítomní společně hráli, poslouchali muziku a společensky interagovali. Šestici skladeb, která se nakonec na prvotinu probojovala, propojuje hráčská lehkost i hravost - text úvodní "Tikka" není ničím jiným než deklamací receptu na známý indický pokrm. Kolekce proto nabízí rozptyl od křehkého barového písničkářství v "Hold On" či "Empty Words" přes fusion radost "60 Seconds" až k již zmíněné houpavé "Tikka", po níž by jistě rád sáhl nejeden rapper.

Do výsledku se podařila otisknout ona radost ze společného hraní (si). Deska ale uplyne až příliš snadno - a příliš snadno nechává posluchače plout po svých vlnách, pod hladinu jej ale nedokáže stáhnout. A když už, tak ne úplně. V tónech a melodiích ho neutopí. Celek plyne příjemně poklidně, jen jaksi nejiskří. Chops nicméně vykročili pevně a věřím, že s tímto svým experimentálním hřištěm neskončí.