Co by to bylo za článek o Sheppard, kdyby v něm nezazněl název jejich průlomového a pravděpodobně už navždy největšího hitu "Geronimo"? Podobně povedených písní, které nejdou vyhnat z hlavy, však kapela za svou kariéru nahrála už spoustu, další přináší na své letošní novince "Zora".

Sourozenci George, Amy a Emma Sheppardovi ji pojmenovali po své původem chorvatské babičce, která je prý jejich největší fanynkou a obrazila mimo jiné i spoustu jejich koncertů. Patří jí nejen úvodní instrumentální skladba, ale také ta závěrečná, kde svou roztomilou angličtinou přeje frontmanovi vše nejlepší k narozeninám. Mezi těmito dvěma nahrávkami trio naskládalo čtrnáct euforických hitovek, jejichž refrény by se měly vyučovat ve škole indie popu.

Parta se před časem odstěhovala do amerického Nashvillu, aby podpořila Amyinu sólovou countryovou dráhu a zkusila prorazit ve Státech. Ve zvuku samotné formace se však změna kontinentu nijak neprojevila. Je jednoduché prohlásit, že se skupina nikam neposouvá, jenže na druhé straně hned na debutu našla svou specifickou cestu, kterou stačí jen jemně obměňovat a mírně ozvláštňovat. Po skladatelské stránce totiž, až na pár výjimek, téměř není co vylepšovat. Jen se prostě pohybuje v oblasti refrénového, přitom jednoznačně kapelového popu, za což se ceny většinou nesbírají.

Pokud prahnete po dalším "Geronimu", jeho úlohu může klidně plnit hitovka "Edge of the Earth". Podobně povedených rozeskákaných songů obsahuje deska hned několik - "Running Straight to You" či létem nasáklá "Good Time" chytnou a nepustí téměř instantně. Soubor však dokáže překvapit i zcela jinou hudební tváří. "Dance on the Sun" tak vtiskl až šedesátkami nasáklou atmosféru, která se v dáli ztrácí někde v mlze. A samozřejmě si můžeme i zaploužit: mezi pomalými skladbami vyčnívá hlavně závěrečná, téměř akustická "Play on the Moon".

Na rozdíl od minulé kolekce "Kaleidoscope Eyes", která v tracklistu nezaváhala ani na chvíli, na novince Sheppard přece jen mírně zaškobrtli. Shodou okolností se jedná o skladby "Respect" a "Love Me Tomorrow", kde George přenechal hlavní vokální part Amy. Rozhodně nejde o špatné kousky, jen v konkurenci ostatních, které působí jako na steroidech, znějí až moc obyčejně.

Australská trojice sice už s velkou pravděpodobností nikdy nepřijde s tak velkým hitem, jaký před pár lety odpálil její kariéru, bez problémů však točí skvělá alba. Ta přinášejí přehršel chytlavých a zábavných písní, jež se však téměř nedokážou ohrát. Na to jsou až moc chytré a muzikantsky povedené. Ani se "Zorou" tak skupina nešlápla vedle a opět ji naplnila hudbou, jejíž hlavním úkolem je rozjasnit i ten nejtemnější den. A to se jí daří skvěle.