O5 & Radeček = Chinaski, Kryštof, housle?

30.09.2003 14:00 - Jan Binder | foto: facebook interpreta

Letošní podzim přináší hned několik zajímavých debutových desek mladých českých kapel. Kromě Hraczek či Nukleárních Vokurek přicházejí se svým prvním albem i šumperáci O5 & Radeček, kteří svou nahrávku pojmenovali "Na pokraji slávy". Více najdete v dnešní recenzi.
7/10

O5 & Radeček - Na pokraji slávy

Skladby: Po nohou, Šedý stíny, Praha, Vyšlapaný kruh, Klakson, Máci, Rút, 4%, Záplaty, Pan Mrázek, Pavián, Ondrova
Celkový čas: 40:22
Vydavatel: Universal
Hráli deset let bez většího úspěchu, zájmu širšího publika i médií. Nejsou homosexuálové, nevystupují ve spodním prádle jako holky z TATU, ale i přesto jsou natolik zajímaví, že po nich letos sáhla hned čtyři hudební vydavatelství. Hrají totiž dobrý pop, jsou mladí a hlavně neokoukaní. Sami sebe zařazují "Radečci" (jak se občas těmto šumperákům zkráceně říká podle frontmanova jména) do popíku a mně nezbývá než souhlasit. Kdybych tuto kapelu musel popsat pouhými třemi slovy, vybral bych si asi tato - Chinaski, Kryštof a housle. Všechno ovšem není čisté jako křišťál a pravdu musíme hledat až na dně.

Jak říká kodex moderní populární hudby, hodíme do kotlíku trochu pomalých melodií, pár akordovek (v tomto případě ve stylu Chinaski), trochu feelingu, nějakou tu rychlou funkovinu a hudba je hotova. Rozhodně si dokážu představit, že O5 & Radeček dělají muziku složitější a nápaditější, bohužel současnost složitosti nepřeje a tak, pravděpodobně i na přání producenta, se hudba trošku zjednodušila, aby si ji mohl vychutnat i méně náročný posluchač. Použití houslí a dobré aranže však výsledek přeci jen posunují lehce nad průměr českého popu.

Texty i nápěvy jsou jistě Kryštofem ovlivněné, vždyť o ničem jiném než o lásce nám Radeček ani nezpívá. Ať je tento fakt zajímavý spíše pro dívky, hledající své idoly, tak i my, chlapi, si můžeme zavzpomínat na ta slova, která slečnám občas říkáváme. Textově nejzajímavěji se tváří písnička o "tak trochu jiné" lásce "4%". Naopak nejhůř zní asi sloka ze songu "Pavián", jelikož je rapovaná a k popovému repertoáru kapely se absolutně nehodí. Na Radečkovi je také cítit folková minulost - jeho zpěv zní totiž civilně a ujišťuje, že kapela není jen další výplod nějakého managera. Album budou v rádiích a televizích propagovat dva singly - "Po nohou" a "Praha". První z jmenovaných se již před pár týdny v éteru objevil a zachycuje O5 & Radeček v jejich klasické poloze. Poměrně svižný začátek pokračuje refrénem, který ale tvoří úplně stejná vyhrávka jako ve sloce. Na druhé straně, zpěv do refrénu výborně přechází a graduje. "Praha" je taky typické dílo Radečků. Pomalý start je následován Kryštofovským refrénem, kde se přidávají i housle. Nyní si dovolím jednu kontrolní otázku - co myslíte, změní se tam doprovodná kytara, či zůstane stejná jako ve sloce? Kdo nehádal změnu, vyhrál jackpot! Jak jsem psal již výše - hudba moc variabilní není.

Na závěr recenze musím říci, že vůbec nezáleží na tom, jestli všichni recenzenti světa se rozhodnou kapelu opěvovat, shazovat, či si jí ani nebudou všímat. Tato parta má totiž na to, aby byla slavná a slavnou taky brzy bude!


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY