Patřím mezi milovníky této party z jesenických hor, která si na nic nehraje, ke tvorbě a všemu okolo přistupuje s pokorou a svou cestu si prošlapává pěkně postupně. Úspěch si za léta hraní poctivě vydřela - i díky talentu složit hit, který si budou pobrukovat snad všichni.

Právem se O5 & Radeček dostali tam, kde momentálně jsou - vnímám to jako satisfakci za předešlé roky skládání a koncertování. Z devítky songů na této nahrávce hned tři figurovaly mezi nejhranějšími v českém éteru. V dnešní době, kdy máme v rádiích na jedné straně přemiraiováno a na straně druhé pořád přežívají vousaté hity pamatující ještě jiný režim, jde o raritu. Nenáročný pop plný naděje, klidu, lásky, tedy toho, co dnes tolik potřebujeme, si zkrátka našel cestu k posluchačům.

Ne nadarmo jsem zmínila lásku - však toto slůvko v angličtině formace přímo zakomponovala do názvu alba. Tento cit se zde objevuje v různých podobách, včetně lásky k turistice a nádherné přírodě, která nás obklopuje.

Rytmické kusy se střídají s těmi baladickými. Tracklist otevírá "Padám" spadající do první zmíněné skupiny. Asi každý to zná - vrcholky i pády nutné pro to, abychom si uvědomili, že žijeme, abychom si více vážili obyčejných věcí. Spadnout na hubu nás někdy namotivuje vstát a podat lepší výkony, prozřít - a přesně o tom Radečci zpívají.

Hned poté následuje dnes již megahit "Hory", za který vloni muzikanti právem převzali ocenění Píseň roku v Českém slavíku. Šlo o nejhranější skladbu v našem éteru za minulý rok, která tak zlidověla, že si ji dnes zpívá nejeden horal. Svou návykovostí a pozitivitou se trefila do české nátury až tak, že nepřejícím otevírá kudlu v kapse. Posluchače navíc rozhýbal i jednoduchý taneček, který singl doprovází.

Rozjuchaně působí i "Všechno je v pořádku", která může díky dechům evokovat Kryštof. Text, se kterým vypomohl Pokáč, připomene, že na každého občas padne splín, když se mu nedaří a neví, co si počít - a v této době pomůže pevné zázemí.

Uslyšíme i ženský hlas, který patří zpěvačce Elly. Tu kapela objevila a z neznáma dostala na pomyslné výsluní - alespoň v rádiích. V aktuálně nejhranějším domácím songu "I tak to za to stojí" dostala svoji pěveckou linku, v "Chlapovi" obstarala pomyslné druhé housle. Její gospelové vokály ale považuji za zbytečné, až kýčovité. Zatímco první z těchto kousků poukazuje na to, že i když se v každém vztahu občas objeví nějaké mraky, láska hory přenáší. Ten druhý pojednává o genderové problematice, odpuštění a kompromisech. Asi nejslabší song z nabízené plejády.

Láskou a vánočními svátky načichla "Měla bys vědět". Na první poslech byste ani neřekli, že se jedná o vánoční písničku - vyznívá totiž spíš jako typický lovesong podkreslenými houslemi. Líčí křehkost vztahu a vyjadřuje poděkování za to, co spolu partneři prožili, takže si ji můžeme pustit kdykoliv během roku a nepřijde vám na tom nic divného.

Housle dostaly prostor i v "Romantických smyčcích", vzniklých díky společnému songwritingu, ale doplňují je i synťáky. Kapela se zkrátka nebojí občas experimentovat, což dokazuje i v "Chlapovi" koketujícím se šansonem, jazzem a gospelem.

Mezi oplodňováky můžeme zařadit také "Slova", která původně vznikla pro komedii "Cirkus Maximum". Jde o krásně táhlou skladbu se zasněnou melodií. Jestli jsme začali rozskotačeně, v podobném duchu i skončíme. V závěrečné položce mě baví rým: "Čti si to pořád, pořád, po řádkách..." Dojde na stadionový chorál nabádající k hromadnému opakování popěvku. Album dokáže naladit na tak optimistickou notu, že bych ho mohla opravdu poslouchat "Pořád", když využiju název posledního kousku.