Na "Noci vlků" se XIII. století mění v tetelivé stíny své vlastní minulosti

19.10.2024 08:00 - Jiří V. Matýsek | foto: Tom Jajo Rozkovec / musicserver.cz

Kapelu XIII. století lze označit za synonymum domácího gothic rocku - a alba "Amulet", "Gotika" a "Nosferatu" za jeho stavební kameny. Bratři Štěpánové vystavěli na troskách své punkové minulosti spojené s formací Hrdinové nové fronty skutečně zásadní jméno. Nyní se po letech vracejí s novým materiálem.
6/10

XIII. století - Noc vlků

Skladby: Cháronův dech (Intro), Noc vlků, Alchymistův dům, Ze stromů listí už padá, Černá kočka, Smrtihlav, Pán havranů, Golgotha, Můj bratře můj, L’Amour ést éternal
Vydáno: 27.9.2024
Celkový čas: 40:27
Vydavatel: Warner Music
Petr a Pavel Štěpánové dokázali skvěle nasát zahraniční vzory a postupně je přetavit do domácí podoby gothického rocku. Temnému romantismu dodali injekci máchovské rozervanosti, přimíchali špetku pohádkovosti - takové té původní, která dobře nekončívá - i erbenovské baladičnosti. Zmíněná trojice desek si dodnes drží kultovní status, ale v zásadě nezůstávají tyto počiny jen dětmi své doby. Když si dnes pustíme třeba "Hororový sen" nebo "Tělo na kříži" z debutu "Amulet", stále svou specifickou atmosféru a energii nesou.

Co si ale budeme nalhávat, v novém tisíciletí už XIII. století jede spíše setrvačností. Poslední čerstvý materiál, řadovku "Intacto", nabídla Třináctka před osmi lety, od té doby si museli fanoušci vystačit s remixovou nahrávkou, výběrem singlů a živákem. Až letos vyšlo napjatě vyhlížené album "Noc vlků". Skalním příznivcům asi radost udělá, bohužel se na něm ale už muzikanti mění spíše ve své vlastní stíny.

V anotaci se skupina nijak netají tím, že "Noc vlků" ve značné míře slouží jako osobní výpověď jejího frontmana Petra Štěpána. To je samozřejmě legitimní, otázkou ovšem budiž to, do jaké míry tento koncept zapadá do fantaskní poetiky XIII. století. Upřímně řečeno, moc nezapadá a kultovní formace se rozpadá na trosky. Ošívám se proto u bolavě přeslazené "Můj bratře můj", pocty dlouholetému vztahu bratří Štěpánových, nebo u kýčovité klavírní balady "Černá kočka". A třeba "Golgotha" zase vyvolává kroucení hlavou nad umělým folkovým pelem a vějičkou pro sborové zpívání s publikem.

Celkový dojem zachrání - a vlastně vytvoří falešné očekávání, protože je najdeme hned na začátku tracklistu - skladby "Noc vlků" a "Alchymistův dům". Tady, s podporou solidních kytarových riffů a náladotvorných kláves, lze skutečně zaslechnout ozvěny toho, čím bývalo XIII. století výjimečné. Atmosféra, hutnost i poetika tu zřejmě pořád zůstávají přítomné - jakkoliv funkčnost některých poetických obrazů už trochu vyprchává.

O to bolestivější přechod pak přináší píseň "Ze stromů listí už padá", která má sice solidní hudební podklad, leží na něm ale podivně bolestínský text, kde Štěpán prochází "alejí dětství", "spěchá do klukovských let" a sází jedno vyčpělé klišé za druhým. Pošramocenou reputaci ještě trochu dovede napravit "Smrtihlav", jenž se docela trefí svou upírsko-vlkodlačí stylizací, ale při bližším pohledu odhalí svou podstatu skládačky typických žánrových motivů.

Zvukově navíc nová studiovka působí tak nějak nahozená rychlou rukou. Z typicky gothicrockové zvukové hmoty zůstaly vlastně jen tvrdé kytary. Mlžná mnohovrstevnatost, která se valnou měrou podílí na atmosféře typické pro žánr a nabízí onen zvukový opar, v němž se posluchač může ztratit, se vytratila. Proměny soundu i jeho aktualizace jsou samozřejmě v pořádku, zbavovat se nosných prvků ale prospívá málokdy.

"Noc vlků" zanechává pachuť na patře z pocitu, jak si vlastně zahrává se slavnou značkou. Tady totiž ze XIII. století mnoho nezbylo. A to, co přece jen zůstalo, se tu vřazuje do celku, který vyznívá jaksi vratce a obstojí jen v drobných záchvěvech. Pokud byl materiál vyšel jako sólovka Petra Štěpána, šlo by s klidem k bodovému hodnocení jeden stupeň přidat. Ve stávající podobě ale "Noc vlků" dělá diskografii XIII. století spíše medvědí službu.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY