Kladenská formace Zrní si v rámci série Prague Open Air odbyla svoji premiéru. Ač poměrně velký koncert, vynikal svojí komorní atmosférou. Nyní čtyři Honzové a jeden Ondřej písničky do repertoáru nelosovali, jako tomu bylo na jarní šňůře, ale vsadili na prověřené, zato však neotřelé kousky z posledních desek.
Live: Zrní
místo: Občanská plovárna, Praha
datum: 6. srpna 2024
setlist: Kdo to budí medvěda?, Vraky, Neposlušnost, Dráha, Vypravím se za tebou, Já jsem tvůj pes, Deště, Líto, Vrať se ke mně rychle, Sladkej výlet, Dva utonulí na mělčině Rio Grande, Když se ztratíš, Hýkal, Autobus, Hory a řeky bez konce, Zatopím v kamnech, Plátno, Trest, Dva, Ať, Satelity, Igor Pelech, Mí zlatí roboti, Jiskřící raketa TOTO, Štír a motýl, Rychta
© Hana Bukáčková Léto je v plném proudu, včetně venkovního hraní. I když Prague Open Air běží už pátou sezónu (tato letní série koncertů se rozběhla v době pandemie covidu, takže ji můžeme považovat za jedno z mála pozitiv, které s sebou toto období přineslo) a někteří interpreti se v programu každý rok opakují,
Zrní zde zářilo novotou. Kapela na akci zahrála prvně, což plně kvituji.
Jak tuto partu znám, beztak přijela do metropole dodávkou pojmenovanou Pistácie, kterou můžete znát z jejího videoklipu
"Dráha". Tato písnička zazněla mezi prvními, hned po "Kdo to budí medvěda?", se kterou začínali
i před čtvrt rokem v Café v lese a která z pomyslné spící letargie před koncertem probere každého zapovídaného člověka.
© Hana Bukáčková Ač se oproti předchozí pražské zastávce jednalo o co do prostoru větší akci (a na mainstreamovějším pódiu), pořád platí, že Kladeňáci umí vytvořit intimní, až rodinnou atmosféru. S každou další písní se vám vrývají víc a víc pod kůži. Hraní prokládají svojí ležérností, nově navíc přidali interní popichování mezi sebou, které z nich dělá stále mladé kluky - a to své začátky datují už do roku 2001. Znát to bylo doslovně v písni "Líto", kde se původně zpívá:
"Už dvacet osm let stárnu, už dvacet osm let." Tuto pasáž aktualizovali podle současnosti.
V publiku se objevil i herec
Šimon Bilina, který se taky věnuje
zpěvu a který se nechal unášet tancem a svým autentickým prožíváním. Nově jsem zaregistrovala, že houslista Honza Fišer čím dál častěji usedá za klávesy, třeba v písních "Vrať se ke mně rychle", "Trest" či "Zatopím v kamnech". Například "Satelity" vyzněly jen za doprovodu právě
Fíšových houslí a Ungerovy kytary opravdu komorně.
© Hana Bukáčková A přidám ještě jednu perličku: jako vyznavačka malůvek na těle jsem si všimla, že si jedna fanynka nechala vytetovat logo Hrdiny, který nesmí chybět jako kulisa při žádném koncertu tohoto souboru. Tomu říkám fanouškovská oddanost. Přitom sami členové kapely asi nic vytetovaného nemají.
Potěšil skvělý zvuk, se světly to bylo horší, protože panovalo spíš šero. Ale naprosto chápu, že vytvoření intimity pro plné vyznění textového obsahu zůstává pro skupinu důležité, takže nechce, aby na sebe pozornost strhlo něco jiného.
Vím, že playlist není nafukovací, ale kdyby
Zrní příště zahráli "Království", "Lazara", "Jabloně" a některé další nezařazené písně, vůbec bych se nezlobila. Na druhou stranu "Plátno" ze stále aktuální řadovky
"Široko daleko" zatím naživo mnohokrát nepředvedli. Vrcholem byla závěrečná "Rychta", ale zazněly samozřejmě také songy jako "Igor Pelech", "Jiskřící raketa TOTO" či "Hýkal", které nesmí v repertoáru chybět.