Za vznikem formace Bohemia v polovině sedmdesátých let stojí v zásadě dvě věci: odchod Leška Semelky z Blue Effectu (v roce 1978 se vrátil zpět) a snaha baskytaristy Vladimíra "Gumy" Kulhánka a saxofonisty Jana Kubíka přirozeně navázat na Flamengo, které se vydání dnes už legendárního debutu "Kuře v hodinkách" nedočkalo. Partu doplnil tehdy mladý, ale schopný kytarista Michal Pavlíček - vyjmenovávat jeho další působiště by bylo nošení dříví do lesa -, tenkrát hrál ve formaci Expanze, odkud s sebou přivedl bubeníka Pavla Trnavského. Sestavu obohatil ještě Jan Hála se syntezátory a také jistý Michael Kocáb, který si na jediném albu kapely zahostoval.

Deska "Zrnko písku", kterou si můžete pořídit i v našem shopu, vznikla v opojení jazz-rockem, svébytně pojmenovanou československou variací na západní fusion music. Dodnes platí za jeden z nejvýraznějších počinů zmíněné dekády. To je ovšem s odstupem času zároveň i největší problém celé nahrávky: jazz-rock, v té původní podobě, jako takový totiž lze bez uzardění označit za dítě svojí doby. A v tomto ohledu i "Zrnko písku", vnímáno pohledem roku 2024, trochu zestárlo. Toto tvrzení však nikterak nemá implikovat, že jde o špatnou nahrávku. To ani náhodou.

Nelze tu přeslechnout muzikantskou virtuozitu - což asi u natolik zkušených a schopných hudebníků nemůže překvapit. S tím ale souvisí i jeden neduh: hodně se tady totiž hraje pro sebe. Jako celek proto "Zrnko písku" působí poněkud chladně. Živá energie kapely se ve studiu trochu rozplynula za zaumnými textovými impresemi Pavla Vrby a hráčskou dokonalostí. Rozsáhlé opusy místy ohromí, ale jiná místa spíš přemírou hudebního dění trochu dusí. Výrazné groovy, výborná práce rytmiky, ale i vnitřní výstavba skladeb s řadou zvratů v tempech tu výrazně inklinují až k progrockovým tendencím a pětici docela dlouhých kompozic táhnou kupředu.

Ačkoliv můžu z dnešního pohledu "Zrnku písku" vytknout jistý chlad, nabízí celou řadu momentů, které přetrvaly. Jen si poslechněte dechové mezihry nebo rychlopalné sólo v "Zátiší perónních lístků", případně více než devítiminutovou skladbu "Horké letní stmívání", již zdobí skvělá příčná flétna, blízkovýchodní barvy saxofonu i duchovní navázání na zmíněné Flamengo.

Reeditovaný vinyl dokázal z materiálu dostat maximum. Obal dá vyniknout abstraktní fotografii Jana Hnízda, původní design Josky Skalníka převedli do roku 2024 Karel Haloun s Luďkem Kubíkem. Zaujme i nový, případnější, font i celkově otevřenější kompozice. Vnitřní obal nabídne pětici textů i původní sleevenote Ondřeje Konráda. Nahrávka prošla remasteringem přímo z původního analogového pásu, zvuk je na vinylu příjemně dynamický, vzdušný, každý z nástrojů má dostatek prostoru, celek ale nepostrádá rockovou hutnost. Zkrátka podoba, jakou si tohle album zaslouží.

Z historického hlediska představuje "Zrnko písku" prostor, kde se spojily vynikající osobnosti, aby společně stvořily album akcentující rock na úkor jazzu v rámci režimem povolené fúze obojího. Péči, kterou tomuto novému vinylovému vydání Supraphon věnoval, si počin v každém případě zaslouží, jakkoliv na samotné muzice už zub času trochu zahlodal.