Reportáž z prvního dne v čele s Foo Fighters naleznete zde.

Reportáž ze druhého dne v čele s Duou Lipou naleznete zde.

Úvod třetího dne přinesl nejprve drobné zmatky a napjatá očekávání. Naprostá většina návštěvníků se totiž rozhodla, že do areálu nepůjde už na úvodní koncerty polské scény, ale počká si až na první jméno na hlavním pódiu - americkou rapperku Ice Spice, jež se zatím nejvíce proslavila spoluprací s průšvihářkou Nicki Minaj na předělaném hitu "Barbie Girl" od Aquy.

Isis Naijai Gaston, jak se rodačka z Bronxu jmenuje vlastním jménem, na letošním udílení cen Grammy jen o fous utekl gramofonek za objev roku, odnesla si ho totiž Victoria Monét působící na scéně přibližně deset let. A neproměnila ani další tři příležitosti. Polský koncert ale ukázal, že i samotné nominace byly pro Ice Spice až příliš. Jakmile jste si vystáli výjimečnou, třičtvrtěhodinovou frontu u vstupu, začalo vystoupení, na které jste mohli klidně dorazit pozdě. Asi čtyřmetrová nafukovací podobizna s ikonickým oranžovým účesem na ovečku se stala dějištěm představení, na němž připravený DJ pouštěl hiphopové hity milénia. A to přibližně dvacet minut. Nikdo jiný si za celý festival nedovolil nechat na sebe čekat tak dlouho.

A jakmile rapperka s nově narovnanými, prodlouženými vlasy na stage milostivě dorazila, začalo poměrně krátké vystoupení plné half-playbacku a mnohdy polovičatých písní, které zatím tvoří majoritu jejího repertoáru. Plnohodnotný debut "Y2K" odkazující k roku jejího narození totiž vyjde až 26. července. V Polsku z něj v samém finále zazněl ústřední singl "Think You The Shit (Fart)", jenž svou hloupou slovní hříčkou příkladně ukazuje, že když o sobě Ice Spice tvrdí, že není žádná zázračná textařka, nejde o falešnou skromnost, ale o realitu.

Do pár minut se vešly ukázky jejich předchozích hitů - v singlu "Karma" od Taylor Swift si nechala pustit dva refrény a mezi ně přizvukovala sama sobě v části, kde hostuje. Hned na to zahalily pódium růžové odstíny kvůli úryvku ze zmiňovaného megahitu "Barbie" a nekonečný twerk oslavující "děvky s velkými zadky" pokračoval i v jedné z jejích raných prací. V sotva dvouminutové etudě totiž vysamplovala "Gimme The Light" Seana Paula. Drobná pyrotechnika doplnila později i úryvek ze spolupráce s talentovanější PinkPantheress.

Text věnující se její hudbě měl být původně obsáhlejší, už tak krátký set vyplněný ještě několika tanečními čísly, v nichž se interpretka schovala do zákulisí, ale opravdu o mnoho víc než třesoucí se půlky doslova v každém songu nenabídl. TikToková generace v publiku se zdviženými telefony však neskrývala nadšení.

O poznání oduševnělejší zážitek na Tent stage připravil Sampha. Ve společnosti své kapely, nad níž stál na stupínku jako učitel za katedrou, kombinoval živé nástroje s chladnou elektronikou všemožných krabiček a synťáků, jimiž se obklopoval, nad tím vším se vznášel jeho hřejivý vokál nabízející celou řadu poloh. Trochu tak připomínal mladšího účastníka a pozdějšího vítěze ankety BBC Sound Of 2016 Jacka Garratta. Sám Sampha v ní soutěžil už v ročníku hledajícím objevy pro rok 2014. Skončil tehdy na čtvrtém místě a za sebou nechal taková jména jako George Ezra, FKA Twigs nebo Royal Blood. Kvalita se nezapře.

Vítěz Mercury Prize 2017 své vystoupení postavil na opakujících se a postupně gradovaných frázích, jimiž publikum hypnotizoval, velkou měrou zapůsobil i jeho sametový a přitom naléhavý vokál. Také děkoval divákům v polštině, překvapil sólem na bicí zahraným ve čtyřech lidech a celkově působil jako nesmírně pokorný člověk. Heslo z nejnovějšího hitu Ice Spice by tak mohl jeho autorce sám věnovat. Nadpozemská krása. Je s podivem, že si ho dramaturgové Colours Of Ostrava nechali letos opět uniknout. Obstál by i v roli headlinera.

Rozhodnout se u 21 Savage, zda se jedná o klaďase, či záporáka, není jednoduché. Na jednu stranu ho jeho nejbližší spolupracovník Metro Boomin' označuje za jednoho z posledních rapperů pocházejících z drsných ulic, má totiž za sebou minulost drogového dealera. I proto mu gangy zabily bráchu, on sám mimo jiné urazil židovskou komunitu (za což se následně omluvil), problémy dělal i na imigračním. To proto, že ačkoliv většinu života strávil v Atlantě, do jejíž hiphopové scény se také řadí, ve skutečnosti se narodil v Londýně a zelenou kartu získal po mnoha peripetiích a vlastních lžích úřadům teprve nedávno.

Na druhou stranu ale jde o člověka, který nemalou částku věnoval na vzdělávání dětí v pandemii, penězi podpořil i spolky zabývající se šikanou na školách. Těžko proto vybrat, co má větší váhu.

V kšiltovce s logem baseballového týmu Toronto Blue Jays se na Open'eru ukázal ale ze všeho nejvíc jako zevlák. Jeho líné rapování do navzájem velmi podobných podkladů postrádalo nápad, gradaci, změnu tempa, rychlejší flow, zkrátka cokoliv, co by pomohlo odbourat dojem, že posloucháte stále stejnou písničku. To je ostatně vlastnost, která provází i celou jeho dosavadní diskografii - a letošní studiová trojka "American Dream" z trendu nevybočuje. Výjimku pochopitelně tvořily komerčně úspěšné hity "Rockstar" od Post Malonea a následně i "Creepin'" s The Weekndem a Metro Boominem', jež se na rozdíl od mnoha dalších singlů hrály hojně i v Česku.

Alespoň částečné řešení přitom bylo nasnadě - přímo v areálu měl Doju Cat, s níž nahrál track "n.h.i.e.", a jejich společné živé předvedení tohoto songu by fanoušky dovedlo k šílenství. Místo nabízející se spolupráce ale rapper pravidelně se umisťující v nejvyšších patrech hitparády Billboard jen pozvolna chodil osamoceně po stagei a tu a tam nechal vystřelit do vzduchu plameny. Takže nakonec podobně jako předloni u ASAPa Rockyho nebo Playboi Cartiho platí, že bylo skvělé mít možnost takovou hvězdu vidět na vlastní oči a udělat si na ni názor, vidět ji ale jen jednou úplně stačí.

To takové Slowdive by si člověk měl naordinovat alespoň jednou za rok. Shoegazeové ikony devadesátých let se vrátily na scénu stejně jako mnozí další zástupci dávno zapomenutého žánru před deseti lety a od té doby je pisatel tahající v době jejich největší slávy kačera a při comebacku teprve postupně objevující obrozený žánr toužil vidět živě. Ženský vokál okouzlující Rachel Goswell mu totiž na rozdíl od Ride, My Bloody Valentine a dalších učaroval daleko více. A nová, krásná deska "Everything Is Alive" to jen potvrdila. Z různých důvodů se poštěstilo až nyní - a stálo to za to.

Sonický zvuk zefektovaných kytar vytvářel ve stanu pohlcující tlak, hypnotické projekce diváky vtahovaly do snového světa, z něhož se nikomu nechtělo ven. Jestli se naše generace dožije dostupného cestování do vesmíru, hudba Slowdive, bez nichž by třeba dnešní hvězdy typu The War On Drugs neměly co hrát, je přesně tím, co chcete při průletu hvězdami poslouchat.

Taková nádhera se těžko popisuje, při jejich koncertě ale fyzicky cítíte, jak vám jejich muzika prostupuje tělem a léčí všechny šrámy. Něco takového se vymyká lidskému chápání. Racio je potřeba odložit stranou stejně jako výraz koncert, neboť působí až příliš přízemně. Zde se hodí spíše anglický, poetičtější výraz experience nebo snad sezení u psychiatra. Buď jak buď, nezapomenutelný zážitek. Nechť jejich comeback jen tak neskončí. Krása nesmírná.

Headlinerem třetího dne se stala zpěvačka a především rapperka, která rovněž měla vystoupit už předloni. Za zrušením jejího setu ale tehdy nestála bouřka, nýbrž její vlastní série tweetů, v nichž všechny poslala k šípku a ohlásila, že z hudebního byznysu odchází. Vydavatelství tak turné zrušilo a následně pomalu, ale jistě začalo hasit škody a hlásat, že se vlastně nic nestalo a jede se dál. Výsledkem se stala deska "Scarlet" z roku 2023, respektive její rozšířená edice "Scarlet 2 Claude" vydaná letos v dubnu.

Jenže, podobně jako u její mladší kolegyně v úvodu odpoledne, ani tentokrát to o hudbě moc nebylo. Živá kapela sice na scéně figurovala, ale co čekat od interpretky, jíž ke slávě pomohl virál "Mooo!", v němž předvádí, že je kráva? Hned ve druhé skladbě tak Amala Ratna Zandile Dlamini odhodila sako a zbytek koncertu odrapovala v odhalujícím outfitu se zalepenými bradavkami, jaký vidíte na přiložených fotkách. O vkusu, rafinovanosti nebo úrovni v jejím případě nelze hovořit, vypadalo a znělo to přesně tak lacině, jak to působí z fotek. Nechybělo twerkování, lezení po čtyřech nebo roztahování nohou. A jelikož samotná show ukončená hitem "Wet Vagina" trvala přibližně hodinu a půl, měli jste jako diváci po úvodním šoku dost času na to se vzpamatovat a uvědomit si, že osmadvacetiletá hvězda z Los Angeles nemá nad rámec svého uměle vylepšeného těla co víc nabídnout.

Její alba sice obsahují směs hudebních žánrů a pozitivně lze vnímat, že na každém z nich se interpretka pokouší znít trochu jinak, naživo to ale nemělo ty správné grády. Ano, Doja Cat měnila tempa, nálady, rytmus. Její rap ale v naprosté většině odehraných písní připomínal spíše křik, navíc byl plný vulgarit typu "Šukej mě, Polsko!".

A ačkoliv plameny okolo ní létaly všemi směry jak duchové kolem Pacmana a v druhé půli koncertu se podívala na diváky i z vyvýšené konstrukce jezdící ke střeše pódia jako výtah, což alespoň nějakou show udělalo, těžko se hledají další argumenty, za co ji vlastně pochválit. Vždyť i ten průlomový a dodnes šťavnatý megahit "Say So" to zabalil sotva za dvě minuty. Aktuální hitovka "Paint The Town Red" je zase postavená na samplu "Walk On By" z roku 1964, potlesk by tak spíš zasloužila původní interpretka Dionne Warwick. Na druhou stranu, vidět nějaké čerstvé jméno na scéně poprvé a rovnou v roli headlinera, to se hudebním pisálkům nonstop hledajícím čerstvé objevy nepoštěstí každý den. V tom její koncert zůstal výjimečný.

Milovnice mariuhany trpící ADHD a velká obdivovatelka Nicki Minaj ale v úhrnu odvedla podobnou práci jako tato stále ještě známější potížistka - do Polska dovezla spíš stripbar než koncert a zase jednou ukázala, že vysoká čísla na streamech neznamenají vždycky i vysoký umělecký zážitek.

O ten se naopak na Tent stage snažili Air. Ti letos vyrazili oslavit debutové album "Moon Safari" z roku 1998, a tak jej nejprve odehráli od začátku do konce. A následně přidali ještě pár hitů ze své pozdější tvorby. Velmi působivá a neobvykle nízko zastřešená a podsvícená scéna se stala hlavním vizuálním prvkem jejich vystoupení, nutno ale dodat, že se nezvyklý design poměrně rychle okoukal. Francouzské duo Nicolas Godin a Jean-Benoît Dunckel v doprovodu kapely potěšilo návratem k hodnotnější muzice, ovšem na to, co přišlo poté, nestačilo.

O koncertě Sam Smith na Mad Cool Festivalu 2023 jsme vám už referovali loni a nutno připomenout, že v Madridu svým neortodoxním přístupem ovládli celý festival (britský zpěvák se identifikuje jako nebinární a v angličtině v souvislosti se svou osobou používá zájmeno they, proto se autor rozhodl o něm psát v množném čísle, jakkoliv je to v češtině problematické, poznámka editora). Možná si ale také vzpomenete, že jejich provokativní vystoupení sice na jednu stranu ohromovalo, zároveň ale mohlo působit na konzervativnější jedince jako až příliš pobuřující. Nutno připomenout, že Sam Smith na loňském turné bez pochyby chtěli šokovat, nicméně jak naznačoval i náš report, patrně si ze zpětné vazby odnesli, že na - řekněme - plnohodnotnou oslavu LGBTQ+ komunity ještě svět není připraven a že by tak nechtěně přece jen mohli udělat ostatním zástupcům menšin medvědí službu. A tak pro rok 2024 svou show zmírnili.

Co to v praxi znamená? Nejlépe uděláte, když si nejprve přečtete, jak to vypadalo loni. A následně přijmete fakt, že letošní turné je sice v principu stejné - zůstává seznam písniček a jejich řazení, stage design dokreslily jen nasprejovaná hesla na nafukovací postavě tvořící dominantu scény. Významně se ale zkrouhl počet outfitů, které na sebe Sam Smith navléknou. A zmizely právě ty nejkřiklavější - zapomeňte na vrtulky na bradavkách, zářící slipy, zlatý korzet nebo kostým jeptišky. To všechno zůstalo v roce 2023. Pro letošek ale samozřejmě nějaké kostýmy v šatníku vydržely, na Colours Of Ostrava se tak můžete těšit třeba na květinové šaty. A nezměnil se ani harmonogram koncertu směřující od poklidných balad k pestré disco show.

A pochopitelně nebude chybět ani fenomenální vokál a nesmírná srdečnost ústřední postavy. To právě kvůli těmto faktorům budete z koncertu v Ostravě odcházet nadšení a s přihlouplým úsměvem na tváři. "Oficiálně nejpozdější koncert, jaký kdy ve své kariéře odehráli" ale v Polsku ukázal, že nejste-li náboženští fanatici a zastánci konzervativních hodnot, jak nám je diktuje Rusko, brada vám z toho nefalšovaného a promyšleného umění prostě spadne. A nemáte-li s loňským turné srovnání, tím lépe pro vás.

Sam Smith jsou totiž živoucím důkazem jednoho starého klišé. Ukazují, že je úplně jedno, jak vypadáte, co máte na sobě nebo koho milujete. Když jste dobrý člověk a ideálně k tomu ještě i něco fakt umíte, lidé vás budou milovat. I ve dvě ráno.

Úplný finiš třetího dne obstaral nad ránem ještě DJ Claptone, kdo na něj ale nezamířil, o nic zásadního nepřišel. Čtvrtý a poslední den Open'eru rovněž patřil někomu, pro koho jsou práva menšin velkým tématem. Nezapomenutelný koncert totiž odehrál Hozier, vystoupili i Charli XCX nebo Loyle Carner. A taky Skrillex. Nejen o nich si budete moci přečíst ve finální části reportáže, v níž naleznete i Top 10 těch nejlepších vystoupení. Už brzy zde, na musicserveru.