Mýtus nebo realita? V každém případě zlomová deska!

24.09.2003 05:00 - Hynek Just | foto: facebook interpreta

O nové desce Neila Younga a jeho Crazy Horse se hovořívá jako o tom nejlepším, co minimálně od roku 1990 nahrál. S jeho mateřskou kapelou je to první nahrávka po šesti letech a několikaletá práce na ní je prostě znát. O Youngových sólových albech, které v tomto intervalu nahrál (byly dvě) a o kterých jste se na musicserveru již mohli dočíst, by se jako o zlomových dalo vedle "Greendale" hovořit jen těžko.
9/10

Neil Young - Greendale

Skladby: Falling From Above, Double E, Devil's Sidewalk, Leave The Driving, Carmichael, Bandit, Grandpa's Interview, Bringin' Down Dinner, Sun Green, Be The Rain
Celkový čas: 78:18
Neil Young vždy něčím trochu překvapí. Když necháme stranou počátky jeho diskografie, kdy vedle energií sršících valivých rockových kytarovek s Crazy Horse paralelně vydával sólové desky čistého country, i poslední dekáda jeho tvoření je stylově dost pestrá. Stojí zde vedle sebe Youngova verze akustické MTV série "Unplugged" (1993), rockově experimentální projekt s chlapci z Pearl Jam - "Mirrol Ball" (1995), u nás velmi populární minimalistický soundtrack k Jarmushově filmu "Dead Man" (1996), rockově hutný koncert "Year Of The Horse" (1997), který dal název také dokumentu Jima Jarmushe o Crazy Horse. Nyní přišel na řadu důkladně propracovaný projekt "Greendale", který alespoň po hudební stránce navazuje na aktivity s Crazy Horse - ty byly od "Roku koně" přerušeny, obsahem a posláním stojí docela stranou od všech dosavadních desek.

Young zde vypráví příběhy posledních tří generací rodinného klanu Greenů, respektive malého městečka Greendale kdesi na severokalifornském břehu Pacifiku. Příběhy malíře Earla Greena, nevyjasněného zabití policisty drogovým dealerem Jedem Greem či osmnáctileté ekoaktivistky Sun Greenové, která se chystá zachránit Aljašku, jsou skrz naskrz prodchnuty tajemnou atmosférou Greendalu. Z jedné strany přístavními doky, ze kterých město pozoruje jeden ze starých Greenů, který nikdy nepřekročil jeho hranice, a z druhé vězením, ve kterém bydlí Ďábel. Dohromady události tvoří jakousi ilustrativní mozaiku, vyprávění nemá uzavřený charakter. Nejpikantnější na celém projektu je, že není vůbec jasné, do jaké míry jsou hrdinové, nebo alespoň jejich příběhy, reálné. Young nás záměrně udržuje v nejistotě. Je zřejmé, že spousta událostí z "Greendalu" má předobraz v historii autorovy rodiny, v jednotlivých kapitolách bookletu, kde se ke každé písni doširoka rozepisuje, také určité souvislosti nastiňuje. Stejně jako o městečku Greendale, které na mapě USA najdeme hned několikrát, tak i o rodině Greenů ale platí, že existuje i neexistuje.

Z čistě hudebního pohledu na na nás od prvního tónu spustí Crazy Horse v té nejrozpoznatelnější podobě, přesto je z nich cítit (minimálně Youngovo) poučení ze zkušeností minulých. Opravdoví fajnšmekři možná zaregistrují, že Young tentokrát zastává všechny kytary (v sestavě Crazy Horse chybí jinak zakládající člen Frank "Poncho" Sampedro), což je poznat zejména na výsledné atmosféře, konkrétně na její pestrosti. Kytara je chvíli rockově rozmlžená, chvíli bluesově usazená, chvíli až folkově melodická, barvy hlasu se míchají od klasických Youngových výšek, přes deklamující rezignované polozpívané vyprávění (snad pro kontrast s okolními skladbami fungují "Bandit" či "Bringin' Down Dinner" jako jedny z nejoriginálnějších momentů), megafonové výkřiky až ke krásně nasládlým vokálům dámského souboru The Mountainettes - výtečným vrcholem celé desky je závěrečná, gospelovsky uhrančivá "Be The Rain".

Čím sedmapadesátiletý Young překvapuje obzvlášť, je ohromná multimediálnost projektu. Na internetových stránkách - www.neilyoung.com - je možné dohledat velmi podrobné detaily k celé sáze: vymyšlenému městečku namaloval mapu (na její internetové podobě se rozvěcují i záchytné body z vyprávění), vymyšlené rodině Greenů sestavil podrobný rodokmen, obrazy malíře Earla Greena ukazuje v "L Gallery" s existující adresou (Hlavní třída 420, Greendale), která má rovněž své stránky. Tím ale nekončí. Ve speciální edici přidal k CD ještě DVD se stominutovým záznamem ze sólového koncertu, kde hraje písně z "Greendale" v akustické podobě - kvalit zmiňovaného "Unplugged" sice nedosahuje, ale jako fanouškovský fetiš je DVD bezvadné (mimo jiné se zde ukazuje, že zmiňované promluvy k písním musely být do bookletu přepsány právě z tohoto koncertu). Osobně Young natočil na svou "osmičkovou" kameru ještě hraný film "Greendale" (je němý, podbarven samozřejmě hudbou z alba), který se k nám bohužel zatím nedostal. To, že na celém fenoménu jménem "Greendale" pracoval několik let, je zkrátka znát, a to jak na samotné hudbě, která je v kontextu minulých nahrávek výjimečná, tak na jeho velmi nadstandardním a moderním oblečení.

CD/


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY