Bring Me The Horizon si na Rock for People spravili reputaci

15.06.2024 13:22 - Jan Trávníček | foto: Jonti Wild

Vyzbrojeni ani ne měsíc starou sedmou studiovkou s názvem "POST HUMAN: NeX GEn" se Bring Me The Horizon vrátili po skoro roce a půl do Česka, aby ukázali, co nového ve svých dílnách ukovali. Někdejší metalcoreové ikony už dávno překračují hranice a tvoří trendy. A znát to bylo i v Hradci Králové.

Live: Bring Me The Horizon

místo: Rock for People, Park 360, Hradec Králové
datum: 14. června 2024
setlist: DArkSide, Empire (Let Them Sing), MANTRA, Teardrops, AmEN!, Kool-Aid, Shadow Moses, Obey, Top 10 staTues tHat CriEd bloOd, Itch For The Cure (When Will We Be Free?) (video), Kingslayer, Parasite Eve, Antivist, Drown, Can You Feel My Heart, Doomed, LosT, Thronex

Titulní fotka je pouze ilustrační, focení na koncertě bylo omezené a podléhá schválení kapely. Jakmile jej skupina poskytne, fotky doplníme.

Chcete krátkou, nebo dlouhou verzi toho, jak to v Hradci Králové vypadalo?

Krátká verze spočívá v tom, že kdo zavítal na pražský koncert BMTH v únoru 2023, dostal tentokrát o fous slabší, ale pořád velmi dobrý zážitek. A to i proto, že vystoupení bylo navzdory nově vydané desce, jen tak mimochodem zatím nejzajímavějšímu albovému počinu letošního roku, zhruba z osmdesáti procent totožné jako ve Sportovní hale Fortuna. Tak. Teď můžou všichni závisláci na sociálních sítích s horším smyslem pro soustředění přestat číst, to hlavní už víte.

Pořád jste tady? Pak tedy dlouhá verze.

Jak dlouholetí fanoušci Bring Me The Horizon dobře vědí, s jejich koncerty se to má jako na houpačce. Občas vidíte Oliho Sykese ze sebe texty sotva sípat, což bylo patrné třeba před pěti lety, kdy britští hudebníci headlinovali hradecké hudební přehlídce (až do letoška) naposledy.

Dlouholetá kariéra s deathcoreovými začátky si na hlasivkách frontmana dávno vybrala svou daň a není náhoda, že novější skladby, jež si místo v setlistu udržují stále silněji, mu umožňují nechat náročné refrény na half-playback. Zářným příkladem zmíněného budiž například ohnivou smrští vyzdobený hit "Throne", jenž koncert uzavíral. Připravil tak skvělý prostor pro krásný ohňostroj v režii pořadatelů.

Sám zpěvák se tentokrát pěvecky trápil hlavně v začátku vystoupení, později jeho hlas nabíral na síle podobně jako postupně budovaný vztah s diváky. Těm se svou družinou připravil třípatrové pódium obehnané rudými látkami připomínajícími komunistické ubrusy, nad nímž se na projekci dlouho skvěla tři gotická okna jako ze starých videoher typu "Heretic". Následně je ve skladbě "Kool-Aid" pomyslně rozbořil temný anděl, jenž byl jen jedním z mnoha prvků příběhu, jaký se kapela momentálně snaží na koncertech vyprávět.

Jeho smysl si fanoušci na internetu vykládají různě, zjednodušeně řečeno se ale formace v apokalyptickém neonovém městě budoucnosti snaží bojovat s česky otitulkovanou umělou inteligencí na bočních projekcích, která se vymkla kontrole a pokouší se vyhubit lidstvo. O žádný napínavý příběh hodný zfilmování samozřejmě nejde, a tak se pochopitelně v přídavku podaří nepřítele porazit a uprostřed pódia se ke konci představení objevuje vítězoslavný nápis "BMTH just rocked my world".

Esence síly kapely z britského Sheffieldu ale netkví v koncepčních příbězích. Jedná se spíše o přístup, jaký ke své tvorbě a kariéře obecně zvolila. Ne náhodou se před přídavkem na projekci ve videu plném archivních záběrů objevili i Chester Bennington a Mike Shinoda. Bring Me The Horizon se nikdy netajili tím, že právě Linkin Park byli a jsou jejich celoživotní inspirací, a proto, stejně jako jejich idoly, udělali nejen kvůli zmíněným hlasivkám zásadní rozhodnutí: každou svou desku zatím natočili v úplně odlišném zvukovém hávu.

Nekončící vývoj jejich materiálu se stal jablkem sváru a s každou další položkou se posluchači dohadovali a dohadují, zda je nová kolekce lepší či horší než ty předchozí, a následně vytvářejí subjektivní žebříčky nejlepších a nejhorších alb svých (někdejších?) oblíbenců. To podporuje diskuzi, rozdmýchává vášně a především to je skvělý marketing. Z každé vydané řadovky se tak stává takřka společenská událost. Všichni chtějí slyšet, s čím přišli tentokrát. A každý na to má nějaký názor. Vždyť třeba výborná novinka "Kingslayer" v sobě kombinuje prvky asijského k-popu, deathcoreu a drum'n'bassu ve stylu The Prodigy. Něco takového prostě chcete slyšet. A i naživo to mělo obrovskou sílu.

Druhým neméně důležitým rozhodnutím v jejich kariéře bylo uvědomění si, že chtějí-li se stát většími než dosud, musejí překročit hranice (nejen) metalcoreové scény. Začali si proto zvát do svých písní hosty z úplně odlišných hudebních vesmírů. I to může mít prapočátky u Linkin Park: vzpomeňme na jejich společnou desku s rapperem Jay-Zm. Mnohem víc to ale připomíná kariérní rozhodnutí, k nimž se před pár lety přimknuli třeba takoví Coldplay. I ti pochopili, že aby zůstali zajímaví a relevantní, pomůže jim, když si pozvou třeba Beyoncé, Rihannu nebo BTS.

Bring Me The Horizon ale byli ještě divočejší - ať už se jedná o Eda Sheerana, Amy Lee z Evanescence, Auroru, Lil Uzi Verta, fantastickou Sigrid nebo třeba headlinera následujícího festivalového dne Yungbluda, vždy to zvedlo obočí a vyvolalo další zájem. Poslední zmíněný s nimi tentokrát "Obey" bohužel naživo jako před rokem na Rock im Parku nedal, neobjevil se dokonce už ani na projekci. Tak snad se pánové nerozhádali.

Myslet si o všech těch spolupracích můžete, co chcete, globální hvězdy to z vás ale bez debaty udělá. A teď si zkuste na chvilku představit, co se stane, až něco takového dojde i zavedeným českým interpretům. Dočkáme se někdy duetu mezi Kryštof a Skywalker? Budou Kabáti zpívat refrény Rytmusovi? A pozvou Skyline na novou desku Petra Spáleného?

V každém případě se ale u Bring Me The Horizon v Hradci Králové podařilo pospojovat všechny silné stránky a utvořit z nich sice mišmaš, ale takový, který má tlak. Energie, která se z pódia valila, ukazovala, jaký smysl pro dynamiku skupina má. Jaký má cit pro napětí, jak si hraje s očekáváním posluchačů a jak umně skládá písně se skvěle načasovanými drtivými breakdowny. A taky že červenou kontaktní čočkou zdobený frontman miluje kromě ketaminu i své fanoušky.

Jednoho z nich si dokonce pozval na pódium v kousku "Antivist", hned poté naopak skočil k prvním řadám a užíval si jejich přízeň v hitu "Drown". "Ty tak krásně voníš!" zakřičela jedna z fanynek a zpěvák jí pohotově poděkoval. Plameny a lasery tvořící silnou část zážitku v první části koncertu tak na jeho konci vystřídala mezilidská blízkost, na níž bylo vidět, že ji Oli Sykes potřebuje vnímat stejně jako fanoušci jeho.

Samozřejmě zamrzelo, že z nové desky toho mnoho nezaznělo, tím spíš když se na ní nachází i takové smrště jako "Die4U", na níž se ještě podílel klávesák Jordan Fish, než skupinu na konci roku 2023 opustil. I přesto se ale jednalo o jeden ze silnějších koncertů této party u nás. A kdybychom na musicserveru hodnotili v reportech číslem, což neděláme, protože je to hloupé, vysloužila by si skupina velmi solidních 8/10. V Hradci Králové totiž na rozdíl od předchozích dvou headlinerů předvedla všechno, co si od hlavních hvězd na nejlepších českých festivalech slibujeme. Nářez.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY