Asi jste si všimli, že jsme vám letos bohužel nemohli sepsat dojmy z Rock im Parku, což se po mnoha letech stalo vůbec poprvé. Je důležité to zmínit proto, že tentokrát v reportážích z Rock for People budou absentovat srovnání s dojmy, jaké řada kapel, které se na obou festivalech vyskytují, zanechala v sousedním Německu. Tím spíš se ale naše redakce nemohla dočkat hradecké přehlídky, která do Parku 360 nalákala necelých čtyřicet tisíc lidí. A to i přesto, že mezi headlinery se letos nachází samá okoukaná jména a ty pravé perly je potřeba hledat na plakátě pod lupou.

Naštěstí ale nabízí akce lákadel pořád dost. A některé z nich na plakátě dokonce vůbec neobjevíte. Platí to pro tradiční pochoutky ze stánku Hell Smoke BBQ nebo pro letošní novinku a okamžitý hit - stánek Do rohlíku, kde vám do opečeného rohlíku dají třeba kuře na paprice.

O otevření programu se ve stanu Evropy 2 postarala skupina, jakou by tam zaměstnanci rádiové stanice čekali asi úplně nejméně. Domácí grindeři z Gutalax svou premiérou (!) na hradeckém festivalu patrně založili novou tradici. Těžko si totiž představit, že by si fanoušci ten set, u něhož vzduchem létaly toaletní papíry, štětky, záchodová prkénka nebo po vzoru Brutal Assault i toitoika nevyžádali v budoucnu znovu. A to i přesto, že poslouchat se to moc nedá. Bizáry na festivalu fungují a lidé je chtějí.

A zatímco v hangáru věnovaném PlayStationu bylo vidět, jak bolestně vypadá portfolio exkluzivních her pro jejich pátou konzoli v letošním roce, neboť oproti předchozím štacím Sony po festivalech všeho druhu tam přibyla pouze novinka "Stellar Blade", ve stanu Conference stage zatím bouřili domácí Fall From Everest. S kolegy z Bleed From Within je pojí jeden nedostatek - kytarista zodpovědný za čisté vokály bohužel neumí moc dobře zpívat, a to v obou případech tahalo za uši.

Skotové brázdí světová pódia devatenáctým rokem, přesto se jim dosud nepodařilo vystoupit se svou metalcoreovou hudbou ze stínu slavnějších konkurentů. Spíše než jalovými songy typu "Killing Time" zabaví diváky svým glasgowským přízvukem a špičkováním se s kamarády z Of Mice & Men, kteří je sledovali z boku pódia.

To o Fit For A King se v poslední době mluví jako o budoucích velkých hvězdách žánru a jejich první české festivalové vystoupení to potvrdilo. Na rozdíl od mnohých dalších totiž vědí, co je to dynamika, a nebojí se s ní pracovat. Frontman agilní formace z Dallasu jménem Ryan Kirby navíc opakovaně překvapoval svými vokálními exhibicemi, pokorou nebo dokonce první živou evropskou premiérou nového singlu "Keeping Secrets", zatímco basák mu plul po lidech. Ať už jste pařili v pitu nebo poslouchali v klidu z dálky, jistě jste si odnesli pozitivní dojmy. Roli první kapely na hlavní KB stagei si tak zasloužili i obhájili. A jak na konci slíbili, už na začátku příštího roku se k nám vrátí.

Jedna z formací, o níž se po letošku bude mluvit jako o jednom z největších objevů, se jmenuje Royel Otis. Roztomilý projev této zasněné indie kytarovky už učaroval hudebním publicistům od domácí Austrálie po Evropu. Někdejší předskokani Alt-J vedení frontmanem Royelem Maddellem, který vypadá jako mladší brácha Adama Brodyho coby Setha Cohena ze seriálu "O.C.", kromě vlastních věcí představil i vydařené covery "Murder On The Dancefloor" a "Linger" od Sophie Ellis-Bextor, respektive The Cranberries. Snové melodie tohoto kouzelného uskupení z desky nefungují tolik jako naživo, proto prosíme ještě o sólový koncert v blízké budoucnosti. Děkujeme. A taková AViVA se svým bubeníkem a half-playbackem se už naopak znovu obtěžovat nemusí.

Až budou naši zákonodárci zase vymýšlet, jaký zákon schválí příště, mohli by ustanovit, že Enter Shikari musí hrát své koncerty za tmy. Vždycky. Vždyť i na Rock for People se už v minulosti potvrdilo, že příliš velké pódium a absence jejich famózní světelné show jejich koncertům zásadně škodí.

Navíc se k tomu i tentokrát přidaly problémy se zvukem - z počátku to hrálo moc potichu, pak se z reproduktorů ozývaly nechtěné zvuky, následně zase frontman Rou Reynolds nebyl vůbec slyšet. Shikari přitom dlouhodobé známe jako ten typ formace, s níž zažijete ty nejlepší koncerty v životě. Napříč žánry. Tady se to ale nepovedlo.

"Vše dobré Coreymu, snad se dá brzy dohromady a velká omluva všem, kteří přišli na něj a místo toho teď vidí nás," pronesl k publiku tradičně snažící se zpěvák. Až na kotel nejvěrnějších se mu ale tentokrát sluncem prohřáté fanoušky podařilo rozhýbat jen ztěžka a spíše až v druhé polovině vystoupení. To už si totiž při "Bloodshot" pohrál s publikem a nechal sám sebe zmizet za projekcí, aby se následně teleportoval k prvním řadám a krátce na to olízl hlavnímu kameramanovi čočku.

Taky donutil lidi pozdravit balón na obloze a nakonec se zase jednou po úvodním rozehřívání stal fantastickým frontmanem jako už tolikrát dříve. Tím, který se pro diváky rozdá a klidně u toho schytá i pár šrámů, jen když to bude znamenat, že se lidi dobře bavili. Miláček.

Na poslední chvíli přidaní sub-headlineři P.O.D. vydali své letošní album v tichosti, měli by tak vyměnit nejen tour managera, který jim i fanouškům s plány na léto řádně zamíchal, ale i vydavatelství. Na novinky hrané v úvodu jejich energického vystoupení se tedy logicky chytal málokdo, jakmile ale křesťanští nu-metalisté zabouřili s hitem "Boom", publikum zásadně ožilo. V "Murdered Love" předvedl Sonny Sandoval heroický a herecký výkon zároveň, tvář mu z něj zbrunátněla vztekem.

S očima upřenýma k nebi prosil o spásu i v letité klasice "Going In Blind", kterou prý, čert ví proč, hrají výjimečně a skákal u toho po pódiu, jak kdyby mu bylo dvacet, a ne padesát. "To je námrd!" zahlásil vedle stojící fanoušek. Nebyl sám, kdo to tak vnímal. A to ještě netušil, jaká smršť hitů ho čeká: "Addicted", "When Angels & Serpents Dance" a samozřejmě zabijácká klasika "Will You". Naprostá fantazie, které k úplné dokonalosti chyběla jen balada "Beautiful", již formace nečekaně vypustila.

A když ještě muzikanti spustili generační hymnu mileniálů a tisíce lidí na okolních kopcích i pod nimi začalo se zaťatou pěstí ve vzduchu zpívat: "We are! We are!", jistě i sám Sonny Sandoval pochopil, že v zemi, kde se o den dříve vzpomínalo na sedmé výročí posledního koncertu Linkin Park v Praze, ty přednahrané sbory v "Youth Of The Nation" fakt nepotřebuje.

Vykřičené hlasivky po jejich show, jež se bohužel křížila s rovněž vynikajícími The Struts, tak měli všichni, kteří od nich znali víc než dva největší fláky a zároveň si uvědomovali, že to zase může být na hodně dlouho poslední šance si legendy ze San Diega pořádně užít. Vždyť nejen v Česku, ale obecně v Evropě koncertují, podobně jako Hoobastank nebo hned po nich hrající 311, velmi, velmi vzácně. Příznačně nazvaná závěrečná hitovka "Alive" už jen dala vítězný štempl jednomu z nejlepších koncertů letošního ročníku. Tady se "naživu, jako by to bylo vůbec poprvé" cítili úplně všichni.

S kolegou Ondřejem Hrickem jsme oba viděli headlinery The Prodigy už asi desetkrát, a tak jsme se demokraticky rozhodli, že bychom se potolikáté asi nedokázali upřímně nadchnout, zvlášť když jsou jejich sety až na drobnosti léta totožné. Navíc jsme oba chtěli vidět s nimi se časově křížící 311. Vyslali jsme proto na ně našeho šéfredaktora a hrdého ultrapopaře Honzu Baluška, který je nikdy neviděl. Jak to dopadlo, si můžete přečíst zde.

Úplný závěr prvního dne měli na starosti deathcoreoví Australané Thy Art Is Murder, jejichž nový zpěvák se podíval i za fanoušky do circle-pitu. Ve stanu Čt Art stage se zase předvedl Noahfinnce, jehož festivalová aplikace sice představovala hlavně jako influencera a reprezentanta LGBTQ+ komunity, možná u toho ale trošku opomenula, že hraje vážně velmi sympatický punk-rock.

Ve druhém dni se na Rock for People můžeme těšit na dechberoucí plamennou show v podání Parkway Drive nebo na legendární The Offspring, kteří by mohli odprezentovat svůj ještě horký singl "Make It All Right". Tak uvidíme.