Když Aurora před deseti lety vlétla na scénu se svým debutem "All My Demons Greeting Me as Friend" (a to doslova, protože se na obalu stylizovala do motýla), začala se ihned těšit obrovské popularitě. Svým způsobem byla někým, koho hudební průmysl postrádal.

Vždycky zůstávala svá a tak trochu podivná, křehká a zároveň silná. Snad i díky těmto vlastnostem si velice rychle vytvořila početnou fanouškovskou základnu mezi lidmi, kteří zažili šikanu nebo se zkrátka něčím lišili od většiny. Písněmi jako "Conqueror", "Warrior" nebo "Running with the Wolves" pomohla všem takovým přijmout svou jinakost a začít ji chápat jako přednost.

Postupem let se roztančená Norka začala zaměřovat na témata jako chamtivost a ekologie. Všem gigantickým korporátům to dala sežrat v písničce "The Seed" z velice povedeného alba "A Different Kind of Human (Step 2)". Nicméně na následovníkovi "The Gods We Can Touch" jako kdyby Aurora ztratila sama sebe a ponořila se do experimentů. Ty pro nové posluchače sice fungují bez problémů, ale fanoušci, kteří bělovlasou vílu sledují od samého začátku, si povzdechli, kam že to zmizela jejich oblíbená bojovnice za všechno živé na této planetě a v celém vesmíru vůbec.

Aktuální pátá studiovka "What Happened to the Heart?" trvá něco přes hodinu a sestává hned ze šestnácti písní. Podle skladeb "Some Type Of Skin", "The Conflict Of The Mind" a "Your Blood", které nám mladá umělkyně představila ještě před vydáním celku, se dalo vytušit, že je Aurora zpátky v celé své divokosti a originalitě. A i tentokrát ji hodně ovlivnil stav současného světa. Ať už jde o válku Ruska s Ukrajinou, genocidu v Gaze, klimatické změny nebo o ztrátu vlastní identity v dnešní uspěchanosti.

Koneckonců stačí se dnes přihlásit na sociální sítě a už se na vás valí smršť nechutných hejtů, kyberšikany, vydírání, doxingu a tak dále. "Co se stalo se srdcem?" Na to všechno se ptá Aurora. A otázky týkající se jejího vlastního bytí klade už v pohádkově něžném otvíráku "Echo of My Shadow". Písničkářka a textařka tak znovu překonává sebe samotnou hned od prvního okamžiku.

Následující "To Be Alright" definují syntezátory, mezi kterými se vznáší jako motýl Aurořin vokál. Ani tentokrát se tahle malá velká dáma nevzdaluje od svého tanečního rukopisu - povyku ve stylu valkýr uhánějících vítězoslavně do boje. V podobně optimistickém duchu se nese i další píseň.

Zpěvačka si moc dobře uvědomuje, že to, co dnes každý z nás potřebuje, není jen malý plamínek naděje, ale pořádná vatra, která naše srdce rozehřeje podobně jako tanec. Snad i proto v řadě svých skladeb sází na taneční melodie. A to i v těch zamyšlenějších jako "The Conflict Of The Mind" nebo "The Essence".

Naneštěstí svět není jen o samých pozitivech. Tedy pokud jim vyloženě nejdeme vstříc. A proto se i druhá polovina tracklistu nese v duchu těžších melodií - jako v kousku "When The Dark Dresses Lightly". Snadno si lze Auroru už od prvních vteřin představit ve stříbrné zbroji sedící na bílém koni a uhánějící vpřed s jejím charakteristickým bojovým pokřikem. Vlastně si tohle vše posluchač nemusí ani představovat, protože se na několika promo fotkách umělkyně opravdu stylizovala do role bojovnice.

Přesně v takové náladě vyráží vpřed i v "A Soul With No King". V této skladbě se protagonistka vrátila ke svým norským kořenům. Dá se říct, že se jedná o jednu z jejich nejpovedenějších písniček. Jak by asi zněla s Einarem Selvikem z Wardruny? Kdo ví, třeba se tahle dvojka zase semkne, jako tomu bylo v "Helvegen", kterou má na svědomí právě Wardruna.

Svou krasojízdu bělovláska trochu zpomalí v "Dreams", aby znovu naskočila na taneční vlnu v "My Name" nebo "Do You Feel?", která si pohrává s prvky disca. Hudební krajina "Starvation" je pak trochu uhnaným experimentem, který vzdáleně připomíná "Journey To Transylvania" od Alana Silvestriho, jen s prvky electropopu, které se pak změní v něco ještě živějšího ve stylu mimozemské Grimes a její skladby "Welcome To The Opera".

"The Blade" definují skvělé basové linky připomínající "Lethal" od nepříliš známých rockerů Cloudeater. Zapůsobí i text, který přináší příběh nevinné dívky, už od útlého věku nucené spát s dýkou pod polštářem. I v tomto případě Aurora upozorňuje na válečné konflikty, jejichž oběťmi se stávají především malé děti.

Závěrečná písnička "Invisible Wounds" je stejně odlehčená jako úvodní skladba. K jemným syntezátorům se pozvolna přidávají kytara a smyčce. Jak ale definovat tenhle song? Dojemností? Snad. Nevyhnutelným rozloučením? Snad. Posluchač si zde musí najít to svoje, protože s takovým záměrem hudebnice skladbu tvořila. Se vší empatií a pokorou, aby se v ní našel úplně každý.

Spoustu lidí by mohla stopáž alba "What Happened to the Heart?" vyděsit. Nebude to moc dlouhé? A vážně se nelze bez některých položek obejít? Odpovědi jsou: ne a zase ne. Aurora znovu vytvořila povedený celek, v němž do sebe všechno perfektně zapadá a tvoří ucelený příběh. Oblíbená interpretka se z velké části vrátila ke svým kořenům, kterým vtiskla ještě větší hloubku. Dokonce to vypadá, že hned po jejím debutu je pátá studiovka tím nejlepším, co všem warrios and weirdos, neboli bojovníkům a podivínům, jak si její fanoušci říkají, naservírovala.