Když tenkrát Manon Meurt zaplnili mlhou starou nákladní loď na Vltavě, bylo šůgejzu z Rakovníka všude plno. S letošním albem "Unravel", které produkoval věhlasný Eddie Stevens, se formace, v řadách s novým kytaristou, pouští do neprobádaných teritorií. Už před lety jí byla nálepka shoegazeové kapely poněkud těsná, na nové desce zvítězila snivost, nevypočitatelnost a experimentální ohledávání možností zvuků. Pravda, výsledek vyžaduje kupu trpělivosti a odvahy, slibuje ale sladkou odměnu.

Vynikající nahrávka "Unravel" - na musicserveru jsme ji v dubnu ocenili Albem týdne - znamená z určitého úhlu pohledu nový začátek. Koncertní křest, který se uskutečnil v solidně zaplněných Kasárnách Karlín, se přesto k minulosti zády nepostavil. Jakkoliv se tato možnost přímo nabízela, aktuální materiál je totiž dostatečně nosný.

Zvukově členité kusy z novinky místo toho Manon Meurt, v sestavě posílené o dvě vokalistky, mírně uhladili a z pochopitelných důvodů i trochu ořezali o typické stevensovské finesy. Onu éterickou křehkost zabudovali do pevných zvukových stěn. Netřeba to brát jako výtku - formace z tohoto kroku dokázala vydupat maximum.

Manon Meurt vždycky stáli na kontrastech. Zasněnou křehkost tu dramaticky bourají vlny mocného kytarového hluku, jemně se proplétající melodie láme drtivý tlak. Kapela se po většinu času topí v mlze, světelné kužely vypichují jen to podstatné. Nejčastěji míří na zpěvačku v rozevlátých zelených šatech, která je se zavřenýma očima ponořená hluboko do introvertních textů a barvou hlasu čím dál tím více připomene Dolores O'Riordan z The Cranberries.

Tlumená světla jen občas zamíří do paradoxně nejdivočejší poloviny pódia, o niž se dělí hráč na syntezátory David Tichý a kytarista Kryštof Korčák. Bubeník Jiří Bendl na druhé straně pak působí jako ten, který ve stínech dlí rád. Přesto se v jeho barevném bubnování snoubí osudovost se šamanskou přitažlivostí.

Reakce na hudbu, která se jako příboj valila z pódia, byly různé. Od pohledů zapíchnutých kamsi do podlahy či stropu přes letmé vlnění a kývání hlavou do rytmu až po divoký pohyb. To všechno v hudbě této party najdeme. Škoda, že zhruba po hodince přišel konec. Přídavek o dvou skladbách, kterému dominovala překrásná folková "Linen", vygradoval v uši trhající chvění basů.

Manon Meurt se naživo na publikum obracejí trochu jinou tváří než na deskách. S alby se dá dobře plout po myšlenkových krajinách. Koncerty přidávají vibrující fyzický rozměr, jenž zážitek prohlubuje. Jejich vystoupení přinášejí jistotu zážitku, obzvlášť když jim do karet hraje mocný, ale krásně čitelný zvuk - však to taky byl dlouholetý zvukař kapely, který "Unravel" pokřtil a na vinylu vhodil do davu. Moment prožitý teď a tady, jeho střípky ale zůstávají.