Když v roce 1996 přišli Fun Lovin' Criminals se svou první deskou u velké firmy "Come Find Yourselves", podařilo se jim titul splnit. Zaplnili určitou mezeru pro ty, kterým byli Beastie Boys příliš hiphopoví, rapoví a tvrdí, na druhé straně všechny ty zaměnitelné hvězdičky využívající r&b vlivy až příliš unylé a nudné. Mícháním hiphopových rytmů, barjazzové atmosféry, lehkým rapováním, rockových kytar a textů o méně oficiálních vrstvách Velkého jablka si vytvořili svůj styl. Hitem "Scooby Snacks" se jim podařilo rozdovádět nejednu akci, napojení na tarantinovsky ulítlý svět gangsterů jim pomohlo. Image ležérních týpků, kteří se tváří drsně, ale přitom dávají najevo, že to vlastně myslí vše jen ze srandy, byla úspěšná hlavně v Evropě, což nepřekvapí, je tady víc nadhledu.

Následovník "100% Colombian" pokračoval v nastoupené cestě, i když lehké zjemnění bylo slyšet. Nicméně opět zabodovali se singlem "Korean Bodega". Ale v Americe ne a ne se dařit, odešel bubeník, deska "Mimosa" s covery a b-stranami byla až přílišnou jemností asi nejen pro mě docela zklamáním. Deska "Loco" už přišla v době, kdy zájem o kapelu opadal (kdo ví, jak by to vypadalo, kdyby Tarantino udělal "Kill Bill" dřív...), na jednu stranu není divu, opakují známá schémata, na druhou stranu kromě velkého hitu deska za svými staršími sestřičkami nezaostává. Neprodáváš, nemáme zájem - jednoduchá taktika velké pětky dopadla i na kriminálníky, se světem velkých firem se loni rozloučili výběrem hitů "Bag Of Hits". Zpěvák Huey si otevřel bar v Dublinu a kapitola se zdála uzavřená.

Ale ne na dlouho, v pondělí 8. září vychází novinka "Welcome To Poppy's". Sice na menší značce (Sanctuary), ale to na hudbu nemá vliv. Z našeho průvodce po desce si lze udělat slušnou představu, jaká je. Základní věcí je setrvání ve známé "stoprocentně kolumbijské" cestě, příznivci kapely se téhle desky nemusí bát. A pro nováčky je dobrým úvodem (a třeba i koncem) do světa jemných gangsterů. Speciálně v první půlce desky najdete vše, co máte (a nebo nemáte) na Fun Lovin' Criminals rádi. I když z obalu lze odvodit, že hlavní pachatelé jsou už jen dva, na zvuku to znát není. Skočné rytmy jsou doplněny dechy, dost jsou slyšet rockové kytary, Huey si stále ležérně rapuje. Singl "Too Hot" je slušný, lehce připomene Stereo MC's, i když refrén nemá tak silný jako jejich dřívější pecky. Po rychlejších kouscích samozřejmě zpomalí, představa popíjení whiskey, doutníku (či makových substancí zmíněných v názvu desky) v zastrčeném baru po zvládnuté fušce se u "Friday Night" prostě dere na mysl, manipulace image funguje.

Jasně, všechno už to bylo, z tohoto pohledu nejde o žádné překvapení. Chybí nějaký vyložený hit, lépe řečeno refrén, desce by také prospělo zkrácení, v druhé půlce je těžké skladby od sebe odlišit. Ale i gangsteři mají rádi nějaké jistoty v tomhle nejistém světě, nemůžete mít všechno, jak zpívají v pouze na španělku odehrané poslední skladbě.