Mark Knopfler je na sólové dráze (nepočítáme-li soundtracky, jichž má na svém kontě také slušnou řádku) bezmála třicet let. Obrovský moloch jménem Dire Straits pohltil sám sebe a ačkoliv některé obrovské hity kapely hrával Knopfler na svých koncertech, vydal se umělec na trochu klidnější cestu moudrého trubadúra s kouzelnou kytarou.

Svou lásku k hudbě projevuje i ve svých dalších aktivitách z poslední doby: na konci dubna se premiéry dočká dokumentární seriál o hudebních legendách "Johnson and Knopfler’s Music Legends", v němž se spojil se zpěvákem AC/DC. Začátkem roku vydražil desítky svých kytar a dalšího vybavení za více než osm milionů liber - značná část výtěžku jde na charitativní účely. Totéž platí o fantastické nahrávce Knopflerovy slavné instrumentálky "Going Home: Theme Of The Local Hero", pro kterou se podařilo spojit ohromné kytarové hvězdy.

Desáté album "One Deep River" je samozřejmě určeno posluchačům, kteří ho poslouchají léta a kteří přesně vědí, co očekávat a na co se těšit. A všechno to dobré také dostanou měrou vrchovatou: nesmírně solidní, špičkové řemeslo, pohlazení zpěvákovým / vypravěčovým hlasem. A především tu magickou kytaru, co ji poznáte ve zlomku vteřiny. Stadiónový rock Dire Straits už je třicet let v archivech, tahle hluboká řeka se klikatí krajinou blues, folku a country (zdravíme Beyoncé).

Posluchač, jenž vyhledává vzruch a neklid, si Knopflerovy písně moc neužije, můžou mu připadat nudné a stereotypní. Zato jeho fanoušek si lebedí při poslechu milostných mikropříběhů a vzpomínek ("Janine", "Watch Me Gone"), westernových mordýřských balad ("Tunnel 13") nebo bilančních smíření se životem a smrtí ("Before My Train Comes").

"Sweeter Than The Rain" zní jako folková balada ze středověkého tržiště, "Scavengers Yard" má asi nejblíže k blues. A perkusemi opentlená "Two Pairs Of Hands" dá vzpomenout na JJ Calea (a "Vzhůru k výškám" od Heleny Vondráčkové!).

"One Deep River" je řekou klidnou, smířlivou a nostalgickou, napětí a tajemno se schovává hluboko pod hladinu. Jak kdosi vtipně poznamenal: když jste slyšeli jednu Knopflerovu desku, slyšeli jste všechny. Ale což, umělci je sedmdesát čtyři let a kytarou stále neodolatelně kouzlí. A i když šije obleky pořád ze stejné látky, je to nezpochybnitelná kvalita a spolehlivost sama.