Když na hudební scéně zpozorujete pohromadě pět děvčat, tak nějak automaticky očekáváte, že začnou tančit a zpívat nějaký generický popový song. Pětice The Last Dinner Party ale místo toho radši hraje na nástroje, skládá písničky a při tom všem se ohlíží do minulosti. Její mírně retro muzika jí každopádně vysloužila nejen výhru v anketě BBC Sound Of 2024 a Rising Star v rámci Brit Awards, ale i skvělá prodejní čísla debutu "Prelude To Ecstasy". A zcela zaslouženě.

V dnešní elektronikou a co nejkratšími skladbami prodchnuté době působí staromilský přístup těchto mladých žen k hudbě velmi osvěžujícím dojmem. Ano, často znějí jako nějaká vykopávka z osmdesátek, ještě častěji na mysl přijde Florence Welch. Ale i za odvahu, se kterou oděly své písně do velkolepého, místy až glamrockového obalu, si zaslouží uznání.

Kromě toho, že si udělaly radost orchestrálním intrem nebo minutu a půl dlouhou, albánsky zpívanou podivností "Gjuha", s naprostým přehledem sázejí jednu hitovku za druhou. Co na tom, že působí nejen jako z jiné dekády, ale spíše jako z jiného století, když to funguje?

Peckám jako "Sinner", "Burn Alive" či jejich vůbec prvnímu singlu "Nothing Matters" je těžké okamžitě nepodlehnout. A pokud to kapele hraje živě alespoň tak dobře jako z desky, kterou mimochodem produkoval James Ford, jenž pracoval například na posledních albech Depeche Mode, Blur či Pet Shop Boys, máme se na Metronomu na co těšit.