Večer v pražském Futurum Music Baru lákal na možnost zažít black metal tak, jak tomu kdysi bylo na počátku jeho druhé vlny, zkraje devadesátých let. Tehdy se v zatuchlém podhoubí malých klubů rodil fenomén doby. Styl, který nikdy neměl ambici stát se mainstreamem extrémního metalu, jako je tomu dnes.

Vidět legendu Marduk právě v malém klubu je proto zážitkem. Tento magnet přitáhl tolik návštěvníků, že pořádající agentura Obscure promotion byla nucena vylepit na dveře cedulku s nápisem: "VYPRODÁNO!" Přesto se našlo dost jedinců, kteří prosebně skenovali každého, kdo vstupoval do útrob předsálí Futura, a ptali se, zda nemá lístek navíc. Tak velká událost to byla. Naplnila však očekávání?

Akce začala stylově. Nizozemští Doodswens pojali svůj set ve stylu devadesátkového blacku opřeného o atmosférické stěny. Pódium vyzdobené nezbytnými okultními proprietami a oltářem vše podtrhovalo. Bubenice a vokalistka v jedné osobě říkající si I. odstartovala černou mši. Jak jinak než ohněm, kouřem ze šalvěje a zapalováním svící? Byť se jí zpočátku lámaly sirky a škrtátko nesloužilo, jak by si sama představovala, jednalo se o efektní úvod.

Horší už to bylo s tím, co trojice muzikantů hudebně prezentovala. Zdá se, že forma zvítězila nad obsahem, protože set působil jaksi bezbarvě, bez nápadu. Tříakordový black metal po chvíli nudil. Neoživil ho ani čtrnáctiminutový opus, rozdělený na tři party. Zpěvaččin chrapot zůstával stylově kdesi v záhrobí za bateriemi bicích, což ale asi nebylo úplně záměrem, a zbývající dva víceméně statičtí kytaristé to celé neutáhli. Potěšila až závěrečná, opravdu vydařená kompozice.

I přes vše výše napsané zanechali tito Holanďané vcelku sympatický dojem a příslib do let příštích. Zohlednit je třeba i to, že za sebou mají teprve první album.

Nástup kalifornských Origin působil po předchozím vystoupení jak z jiného světa. A to po všech stránkách. Jejich divoký a energický death/grind core doslova zmasakroval návštěvníky v sále. To, co se linulo z PA systémů, byl mix Napalm Death a Lorna Shore. Naprosto brutální core.

Frontman Jason Keyser ze sebe vyštěkával slabiky kadencí samopalu. Běhal po pódiu, hecoval diváky. Pot z něho jen stříkal. Technicky bravurní kytarista a hlavně basák Mike Flores posunul laťku instrumentální zručnosti oproti předchozí kapele do nebeských (nebo pekelných) výšin. Kola mosh pitu se nepřestávala točit, došlo i na wall of death či stage diving. Necelá hodinka byla nejen příjemně vyplněným čekáním na hlavního tahouna akce, ale snad i jeden z vrcholů večera.

Po nezbytném přestavění bicí soupravy, během kterého již zněly reprodukované liturgické temné chorály, se sál ještě více zahustil. Nutno podotknout, že zde byl k vidění málo častý jev: všechny kapely odehrály svůj set na jednu společnou aparaturu, na jedinou bicí baterii (jen s výměnou určitých komponent). Rozhodně to přispělo k plynulému průběhu celé akce.

Marduk nastoupili na čas a nenechali nikoho na pochybách, že se přišlo hlavně na ně. Kapela v čele s charismatickými Mortuusem a Evilem předvedla ďábelsky precizní show plnou energie a temných melodií. Setlist se lišil jen v maličkostech od toho, který muzikanti zahráli loni na festivalu Brutal Assault. Šlo tedy o průřez bohatou diskografií.

Zazněly jak staré klasiky, tak dvě skladby z posledního alba "Memento Mori". Jako přídavek byla zvolena tematicky kontroverzní a ne často zařazovaná "The Hangman of Prague". Mortuus svým nesmlouvavým postojem diktoval režii a tempo koncertu. Tradičně bojoval se svým stojanem na mikrofon a k němu vedoucí šňůrou. Místy mi bylo technika, který napravoval jeho rozmary, až líto.

Atmosféra v nabitém klubu však byla elektrizující. Publikum se nechalo strhnout a po celou dobu koncertu freneticky řádilo. Fanoušci si večer náramně užívali. Byla to akce ve znamení temných vizí, kontroverzí a pekla. Mnozí ji ale vnímali také jako možnost dotknout se nedávné hudební historie a dostat se legendě na dosah ruky. Opravdu povedený večer.