Loňský rok byl, co se českého rapu týče, zase plodný. Pořád platí, že jde o nejdynamičtější žánr u nás, začíná se ovšem ukazovat, že pomalu dosahuje svého vrcholu a je stále těžší překvapit něčím novým. Vyšlo toho požehnaně, nedá se však říct, že by se na tuzemské scéně objevil nějaký přelomový. Evidentně začala doba rapové stagnace, která se dala vypozorovat i v zahraniční.

Článek se bude od loňského souhrnu lišit v tom, že nebude mít ambice shrnout většinu desek, které vyšly, jelikož jich vyšlo opravdu hodně. Namísto toho se zaměří na ta nejlepší alba, vyzdvihne objevy tuzemské scény a nabídne pár alternativních umělců, kteří si vedle mainstreamu zaslouží pozornost.

K rapovému shrnutí opět vznikl doprovodný playlist na Spotify. Obsahuje téměř tři hodiny nabité hudby ve formě šedesáti nejvýznamnějších skladeb ze všech vybraných a probíraných nahrávek, takže ho určitě doporučujeme při čtení k poslechu.

---

Tři nejlepší rapové desky za rok 2023

"Nikdy se mi ani nesnilo o tom, že budu nejlepším já," rapuje vtipálek MC Gey v reminiscenční skladbě "Osmímílový boty" a vlastně to za rok 2023 docela trefil. Ze všech současných rapových releasů totiž ten jeho nejvíc vyčnívá. Na rozdíl od předchozí komediální tvorby, kde se brněnský rapper nejraději strefoval do tlustých holek, je na té poslední jiný, velmi osobní a dospělý.

Samozřejmě si stále drží svůj ostrovtip ("Někdo stojí za plotem a češe nám jabloně / doufám, že to neni Eva s tim debilnim kokotem"), ale často zahraje i na vážnou strunu ("Možná ta holka chtěla jenom jít ven / možná nečekala, že ji znásilníš kvůli tomu, že se fajn oblíkne"). Nahrávka "O tatínkovi, který usnul" nabízí chytré a vtipné texty, které se nebojí satiricky glosovat společenské problémy ("Chtěl bych, aby tady byla válka / chodit v cizích zemích do zoo zdarma").

Je potřeba také zmínit originální hudební produkci, kterou si MC Gey dělal úplně sám. Tenhle osobní přístup je na výsledku hodně slyšet. Kupříkladu vesmírný beat z "Možná, že příšery nežijou ve skříních" zní jak z dílny M83, čistě instrumentální skladba "Homeopatika" potěší nenápadným samplem Lany Del Rey. Geyův poslední počin je zkrátka velkým překvapením a má šanci zasáhnout posluchače i mimo žánr.

---

Další svěží vítr přišel od umělce Rohonyho, našeho objevu z roku 2020, a producenta mdmx. Společně nahráli album "Superfly", které je velmi inovativní a nemá na české scéně obdoby. Je to vlastně takový žánrový crossover mezi rapem a hospodským big beatem / hard rockem.

Všechno to začalo bangerem "V Třebíči na recepci překvapeni z rána" z ípíčka "21,5g", kde muzikant cituje Tři sestry. Pro kontext je důležité zmínit, že se odstěhoval z Prahy a stvořil personu vesnického burana. Rozjel TikTok a na YouTube/HeroHero začal točit zábavný seriál, ve kterém mapuje svou fotbalovou kariéru. A právě "Superfly" se dá považovat za poslední díl do skládačky - soundtrack inspirovaný hospodou a rádiem.

Nalezneme na něm textové reference na songy od Ready Kirken ("zdálo, zdálo, zdálo / asi se mi zdálo / u Roháče ráno") či Vítkova kvarteta ("10"), hudebně se dají vypozorovat například Tata Bojs ("Punky"), ale dostalo se i na tvrdý rap ("1.5 km"). Vrcholným momentem je "Cassiopea" vycházející ze stejnojmenné písně třebíčské rockové kapely Matador s hostujícím frontmanem Pavlem Machátem.

Autora ve čtyřech skladbách doprovází Aneta Langerová českýho rapu Tokyo Drift, jejíž jemný hlas skvěle doplňuje Rohonyho buranské flow. Rohony a mdmx na "Superfly" přinesli originální koncept s neotřelým přístupem.

---

Dlouho se čekalo, až Yzomandias vydá pokračování úspěšného eponymního alba z roku 2015. Původní plán překazil covid a pak přišly na řadu jiné releasy. Průběžně prosakovaly informace o pokračování, pár skladeb zaznělo i naživo, ale teprve loni přišla ta chvíle. "Yzomandias II: Zpátky na svojí planetu" (sic!) přináší profesionální rap s profesionální produkcí, ale hlavně originální koncept, který překračuje hranice hudby.

Před vydáním byly v Praze a Bratislavě postaveny obří anchy, následně vyšel trailer a další info. Vrcholem byl křest na pražském Výstavišti, kde si Yzomandias uřízl dredy, stejně jako je vyobrazeno na coveru. Originální performance vdechla výsledku nový rozměr.

Na desce je sice znát, že začala vznikat už před čtyřmi lety, je to však její přednost, jelikož uzrála a nabízí pestrost v kontrastu s aktuálními trendy. Textově sice nepřináší nic nového a převratného ("Nezaprodat se a vydělat, ano, řekl jsem to zas"), ale stále si hraje s formou, která jen tak neomrzí. Nejvíc vyčnívá klidná felicí hymna "Na rohu", které zdárně sekunduje atmosférická "Fukk Dat". Yzomandias zkrátka dodal kvalitu, na kterou jsme u něj zvyklí.

---

Divoká karta

Před třemi lety jsme doporučovali Annet X a její debut "Až budu velká, chci být Aneta Charitonova", který překvapil obzvlášť světovým zvukem. Loni se Annet X spřáhla s výrazným producentem NobodyListenem a posunula svou tvorbu opět o úroveň dál.

Mezi oběma srší neuvěřitelná chemie, která pomohla ku vzniku originálního a velmi inovativního díla. Žánrově pestrá směs nabízí alternativní r'n'b s nádechem klubové taneční scény (převážně house a UK garage), samozřejmě čerpá i z rapu/trapu, obzvlášť po směru lyrickém. Dojde tak na klasický money flex ("Točim - točim - točim - točim cash / utratím za tebe všechno, co mám, aj ne") a vlastně flex obecně ("Nevyhraje nikdo, dokud jsem tady já já já já").

Netradiční, svěží a z úst Annet X velmi přitažlivé. Její touha experimentovat se zpěvem a rapem je velmi zdařilá a zábavná a nabízí plno zajímavých poloh. "Koukej se mnou" je světově znějící deska, kterou česká scéna rozhodně potřebuje.

---

Zlomový moment

Pokud bychom měli vybrat jeden z nejdůležitějších momentů českého rapu za rok 2023, byl by to bezesporu obří koncert Calina a Viktora Sheena v pražské O2 areně. Po dlouhých desítkách let se to konečně podařilo. Žánr, který dlouhou dobu zajímal hrstku posluchačů, nyní atakuje mainstream. Ještě před pár lety bylo naprosto nepředstavitelné, aby nějaký tuzemský rapper úspěšně vyprodal prostor, který pojme dvacet tisíc návštěvníků. Calin s Viktorem Sheenem to dokázali!

Celé to začalo společnou studiovkou "Roadtrip": "Dva nejposlouchanější čeští interpreti, Viktor Sheen a Calin, se spojili, aby společně nahráli desku a vyprodali O2 arenu. Příběh tak prostý, že je z něj cítit neuvěřitelný kalkul. Jde opravdu o chytrý marketingový tah, nebo se za elpíčkem nazvaným 'Roadtrip' skrývá něco víc?" (Celá recenze "Roadtripu" je k přečtení zde.)

Ve výsledku je vlastně jedno, že byl "Roadtrip" jen průměrným počinem, ke kterému se autoři pravděpodobně nebudou moc vracet. Album totiž sehrálo důležitou roli v dalším směrování českého rapu a zasadilo se o výrazný milník. Viktor Sheen oznámil další koncert v O2, stejně tak Ektor zatoužil po vystoupení v největší české hale. S největší pravděpodobností bude tento trend pokračovat. Řada interpretů také volí raději méně koncertů, ale zato ve větších prostorech, než aby jezdila víkend co víkend do malých klubů.

A jaká byla vlastně show v pražské O2? Na to se můžete podívat v oficiálním záznamu na YouTube, případně si ho poslechnout na streamovacích službách.

---

Projekt roku

Pražská producentská legenda DJ Wich si dala po poslední řadovce "Tlak" natočené s Restem oraz a rozhodla se procestovat svět. Wich si vybral města, kde ještě nebyl, a vyrazil tam s kamerou, MPC a odhodláním natočit video a udělat pár beatů inspirovaných daným prostředím, kulturou, lidmi a místním jazykem. A tak vznikla "Cestovní horečka".

Autor stihl za celý rok procestovat dvacet pět zemí. Paříž, Barcelona, Řím, Oslo, Lisabon a řada dalších měst ožila díky krásným záběrům a beatům, které jim vdechly duši. Od Wiche je to rozhodně odvážný a velmi originální nápad, který stojí za sledování. Jako kulisa k práci je to naprosto ideální.

---

Objev roku

Matěj Čech alias Mat213 loni vyvolal rozruch u hudebních kritiků, když vyhrál cenu Apollo v kategorii singl roku za skladbu "7teen" neboli hymnu pražské tramvaje číslo 17. Netradičně podvratným přístupem se mu podařilo rozpoutat střet generací. Mladý umělec hudebně balancuje mezi hyperpopem, písničkářstvím a rapem. Vyžívá se v podbízivých melodiích a kýči, přitom není tak otevřený a nutí posluchače přistoupit na svou hru. Podobné je to s úspěšným podcastem Swag, na kterém se podílí a za který sklízí velký úspěch u generace Z.

Právě lehkost, přímočarost, sebeparodie a meta humor jsou ingrediencemi, které z jeho hudby dělají velmi fresh záležitost, jež nemá na české scéně obdoby. Možná je pravdou, že Mat213 není otevřen starším posluchačům, což je může dráždit a provokovat, ale je to vlastně i jeho nejsilnější stránka - dělat hudbu podle sebe a ne podle očekávání.

---

Zklamání roku

Když Kato ve svých sedmnácti nahrál pod pseudonymem Rigor Mortiz depresivní album "Až na věky...", bylo to velmi osvěžující a neotřelé. Z první české horrorcore desky se stal kult a z tehdy Depha se stal žánrový průkopník. Rýmy jako "Dokonalej zločin, ukrást lidem oči, naučit je vidět, vidět slunce v noci" rezonují doteď.

Po 26 letech se Kato rozhodl temné alter-ego oprášit a přišel s kolekcí "Pohřební hlídka". Po velkých očekáváních však přišlo zklamání. Ve zkratce jde o další řadovku Prago Union, která se snaží držet temný koncept, ale duše prvotiny na ní chybí. Kato si tradičně hraje se slovy a ohýbá je až na kost, respektive hodně na sílu, s podivně humorným nádechem, který ale vůbec do konceptu smrti nezapadá. Stejně tak hudební produkce nepřináší stísněnou atmosféru debutu a ani pár pochmurných beatů to nezachránilo. "Ďáblovo dítě" z roku 1997 má úplně jiný vibe, ze kterého jde mráz po zádech, na rozdíl od remixu z aktuálního alba, který je neslaný - nemastný.

"Jestli je todle horrorcore / pak ty děláš humorcore, pozelfór," rapuje Kato ve společném tracku s Řezníkem na téma žánrového gatekeepingu, ale akorát se střílí do nohy. Chemie mezi žánrovými ikonami navíc vůbec nefunguje. "Pohřební hlídka" je příjemný fan servis, který však zapadne v diskografii Prago Union. 

---

Cringe českého rapu

Ostravský rapper Sergei Barracuda se v loňském roce dostal do mediální přestřelky s mladým influencerem Tadeášem Kuběnkou. Několik měsíců se spekulovalo, zda spolu měli oba zmiňovaní aktéři intimní poměr. Nejprve formou veřejného tajemství, následně jako velká kauza na sociálních sítích.

"Neříkám, že jsem nejslušnější člověk, ale pokud ti sakuju péro, tak tvoje povinnost je mě aspoň pozdravit, když mě potkáš ve fitku," otevřel téma Kuběnka. Barracuda vyčkával a pak zareagoval v mírně defenzivním duchu: "Omlouvám se za odmlku. Musel jsem se poradit s právníkem, co a jak."

Celá tahle komedie je k dohledání na internetu. Není ani tak důležité, zda je to pravda nebo kdo lže, každopádně ukazuje, že česká rapová scéna v dnešní době stále bojuje s homofobií. Pokud si Barracuda myslí, že mu toto nařčení poškodilo jméno, tak si ho vlastně poškodil mnohem víc svou absurdní obranou a veškerými reakcemi.

I přesto, že je rap nejpopulárnějším žánrem mezi mladými, kteří jsou ve společenských tématech jako sexuální orientace, gender či rovnost pohlaví mnohem progresivnější než starší generace, scéna to nijak nereflektuje a je to upřímně škoda.

---

Ve své době génius, který si myslel, že "pervitin se dá zvládnout", ale dopadlo to jako vždycky. David Štilip aka Tyler Durden skončil na ulici jako narkoman. Dlouho se kolem něj nic nedělo, až na komunitu, která ho v pražských ulicích lovila a fotila se s ním.

Zlom a závan naděje nastal začátkem roku, kdy si ho vzal do parády bývalý filozof a současný influencer Antonín Dolák. Vypulíroval ho, postavil na nohy a poskytl mu prostředky k návratu na scénu. Show mohla pokračovat!

V květnu Tyler Durden vystoupil v Underdogs', za což sklidil enormní úspěch. Následně za pomocí Doláka vydal hudební projekt "Vratky z minulejch pátků", který obsahuje šest nových skladeb, jejich kvalita je však nevalná. Bylo by však naivní doufat, že se po letech destruktivního životního stylu vrátí do původní formy.

Poté však přišel další pád. Znovuzrozený rapper bezdůvodně napadl dvě ženy v Praze. Obě udeřil pěstí do obličeje a následně utekl. Druhý útok zaznamenala bezpečnostní kamera, a tak pro policii nebylo těžké ho vypátrat. Proč to udělal? "Neladila s mým hudebním vkusem,", řekl.

---

Ve výčtu bizárů nejde nezmínit komickou postavičku Marka Kaletu, o kterém před lety nahráli trefnou písničku kluci z Opaku Dissu ASAP Jarda a Don Chain (ASAP Jarda a Don Chain se ve videoklipu "Rapgame Marcus Revolta" strefují do motivačních řečníků). Marcus Revolta se od té doby vlastně vůbec nezměnil, je to furt stejný šašek, který se snaží přiživit na zoufalých lidech tím, že jim prodává prázdné fráze v naleštěném kabátu.

Jeho poslední řadovku "THE MAN" nejde poslouchat ani ironicky. Jedno se však Marcusovi upřít nedá, jeho hláška "6 firem za 3 roky" ze skladby "SELFMADE" už téměř zlidověla, byť v trochu jiném kontextu, než sám zamýšlel.

---

Mainstream

Téměř nikdo nečekal, že Viktor Sheen krátce po společném albu s Calinem dropne další sólovku. Oznámení za zvuku vřeštících opic proběhlo na konci vystoupení v pražském O2, kde se zrodila konceptuální deska "Planeta opic".

Sheen po úspěšné popové éře opět naskočil do té rapové a vzal to s plnou parádou. Tracky jako "Ape Song", "Na větvi", "Banány" a cover vygenerovaných opic napoví, že nejde o prázdné sliby. Současně znějící nahrávka sice neobsahuje vyloženě hitové kusy, avšak stále potvrzuje autorův status nejposlouchanějšího rappera v ČR, který si to opravdu vydřel a stále má touhu dělat věci jinak.

V textech je mnohem explicitnější a dravější, přesto si zachovává tvář a reflektuje aktuální dobu ("sleduj moje němý emoce, vyčerpaný receptory z toho, že mám vše / tyhle věci, co do sebe perem, nejsou na recept, už se ti nechce, stejně pluješ po řece"). "Planeta opic" nenajede na první dobrou, vyžaduje víc poslechů, ale ani tentokrát Viktor Sheen netrefil mimo.

---

Silná dvojice Nik Tendo a NobodyListen slibovala silné album. Povedlo se to tak napůl. "*Pattern*" je hudebně perfektní, o tom netřeba polemizovat. NobodyListen v roli producenta odvedl vynikající práci a vykouzlil unikátní zvuk, který přesahuje poměry české scény.

Zato Nik Tendo kvalitu nahrávky lehce strhává dolů. Přednes má zábavný a pěkně si hraje s frázováním, jeho Achillova pata jsou však texty, které jsou dlouhodobě vyprahlé a nezajímavé. Patnáct tracků ve čtyřiceti minutách jen tak prosviští, a kromě skvělého zvuku posluchačům nic nepřinese. Žádný zapamatovatelný hook či chytlavé lyrics, nic.

To je způsobeno především tím, že deska nevznikla organicky, ale její motivací byla pouze výplň Milion+ releasů v létě. A to je škoda, protože jinak jde o velmi ambiciózní projekt.

---

Už začíná být poněkud otřepané, že Ca$hanova Bulhar čeká na Vánoce, aby vydal novou studiovku, tak doufejme, že to tentokrát bylo naposledy. S "Flex symbol" napravuje svou reputaci po příšerném ípíčku "TIMBERLAKETRPPED 2" z loňského roku, které bylo, řekněme, poněkud odfláknuté.

Plusem rozhodně je, že se Bulhar konečně posouvá dál, jak ostatně rapuje ve "Swagged to Death", skladbě plné referencí na kultovní film Matrix ("Červená, modrá, kterou si vybrat? / zůstat na místě, nebo se dostat jinam / vzal jsem červenou a na cestu se vydal"). Nejlépe však fungují melancholické tracky, kde se pražský rapper nebojí otevřít posluchači ("Přízrak").

Celkovou stopáží Ca$hanova Bulhar stále šetří a přináší devět skladeb ve dvaadvaceti minutách, ale poslech je to svižný a příjemně uteče.

---

Veteráni

Smack opět nezklamal a doručil poctivou rapovou desku. Huclberry v roli producenta byl sázkou na jistotu - postaral o konzistentní a moderní zvuk. Album nazvané "END 2 END" nemá jediné hluché místo, a i když neobsahuje žádnou vyloženě hitovou skladbu, nezačne v žádném momentu nudit.

Smack si stále drží jedinečnou techniku a flow, stejně tak zábavné texty, kde je obzvlášť storytelling jeho silnou stránkou ("Každej z vás", "Furt něco"). Dojde samozřejmě i na politické statementy, ve kterých autor nikoho nešetří a možná až zbytečně útočí na národního protidrogového koordinátora, který ve skutečnosti částečně sdílí Smackovy liberální postoje, ale upřímné emoce přidávají na naléhavosti. Kupříkladu satirická skladba "Co když", kde se Smack vymezuje vůči společenskému uspořádání, kope tím správným směrem.

"END 2 END" sice nepřekonává úspěšnou "Chimeru" z roku 2021, ale i tak jde o důstojný kousek v diskografii strašnického krále.

---

Idea na svém posledním albu "Puls" přímo navazuje na "Tempo" z roku 2019, které nabídlo naprosto originální koncept. Pokračování přerušil covid, který dal prostor pro vznik ambiciózní kompilace "O beatech a lidech", avšak loni jsme se konečně dočkali. Výsledek se nese v podobném duchu jako druhá sólovka. Idea dal opět prostor novým a neobvyklým producentským jménům (Biomat, LVCIFER, MNPHB či DJ Puuu) a na základě nálady beatů vymýšlel témata a texty.

Neotřelý postup přinesl své ovoce a žánrově jde o velmi pestrou záležitost. Idea si také dal záležet s výběrem kvalitních hostek (Jana Kirschner, Annet X, Hellwana, Tea Sofia a Nora Ibsenová). Nahrávka "Puls" je jedinečná v mnoha směrech - koncepčně, zvukově, vizuálně, i po stránce obsahu. Není to mainstream, ale velmi vydařený experiment.

---

Rapovej fotr a vytrvalec James Cole si nedává oddych a chrlí jedno elpíčko za druhým. Po vesmírném experimentu "Alien" se vrací zpátky na zem, vlastně přímo pod zem. Společně s Ristem uvařili krystalický underground, který potěší hlavně ortodoxní fans rapu. Tvrdé beaty kopou a Jamesova flow řeže, jak je u něj ostatně zvykem. Jen škoda, že je to furt to samé dokola, čímž se ovšem pražský rapper nijak netají ("Ty tam fakt nemáš nic než vymrdanej money make").

"DOWN4LIFE" je svižnou deskou, která sice ničím nepřekvapí, postrádá jakýkoliv hit a pravděpodobně zapadne v diskografii mezi dalšími releasy, nicméně James Cole celých pětatřicet minut užívá a střílí jeden punchline za druhým. Žádné deep texty, jen tvrdost. Z hostovaček potěší Idea i rappeři z Milion+.

---

Ulice

Ostravský objev posledních pár let Hard Rico převzal štafetu po Barracudovi a se svou pouliční poezií atakoval hudební žebříčky se svou druhou řadovkou "Secret Eyes".

Že se dostal do první ligy, napoví seznam áčkových rapperů, které si pozval na feat. Nechybí tak Yzomandias, Nik Tendo, Calin či Robin Zoot. "Skéro, piko, všechno mám u sebe, pičo / nonstop byznys, přijdu a vždycky je ticho," rapuje společně s pražským Dollarem Pryncem ve tvrdé skladbě "Nonstop biznis", čímž krásně vystihuje celkovou náladu alba.

Hustle, drogy, zbraně, zkrátka uliční podsvětí se vším všudy. Nekompromisní flow a syrové texty v sobě ukrývají autenticitu, která v žánru kolikrát chybí. Právě proto je Hard Rico tak úspěšný.

---

"Já se zasek' na týhle rapový hře / hrál jsem dvě stě shows, byl po celý republice," rapuje Dollar Prync v otvíráku "$ Class" na své poslední desce "Kures Drill" a všem už začíná být jasné, jak bude znít zbytek.

Dvě slova - drill a flex. Dřív svěží vítr se nyní velmi rychle oposlouchal a Dollar Prync bohužel jen recykluje a nudí. Nulová invence, opakující se témata a texty, flow také ničím nepřekvapí, ačkoliv si autor stále drží svůj standard a hlasovou originalitu.

I přesto nahrávka obsahuje pár bangerů, které v průběhu loňského léta vybouchly a sklidily veliký úspěch na TikToku ("Režim nerušit"). Uvidíme, jak si Dollar Prync poradí s další řadovkou, protože by to chtělo už něco nového.

---

Na další album od Ektora se čekalo téměř tři roky a mezitím začaly bulvárem prosakovat spekulace o tom, že na tom pražský rapper není finančně dobře, že rozprodává svůj majetek, proč se dlouhou dobu neozval a proč si deaktivoval Instagram.

Ektor nakonec mlčení prolomil skvělým singlem "To není hra" a oznámil "Detektor III". Slova "To neni hra, jede to na sto / stojim za každym slovem, co sem řek / předtim i dneska po letech," avizovala, že se máme na co těšit. Následovalo však mírné zklamání, neboť trojka jede spíš z mírné setrvačnosti a nijak nenavazuje na předchozí "Detektory", které byly drsné a úderné.

Samozřejmě se není čemu divit, už na předchozí studiovce "Original" zvolnil a najel na vážnější témata, ale pak trochu postrádá smysl uzavírat trilogii rozdílným konceptem. Pomalé tempo a absence hitů a chytlavých hlášek, kterých má Ektor vždy nekonečnou zásobu, je bohužel znát. Uvidíme, jak si poradí s velkým koncertem v pražské O2 a zda jeho fanoušci docení kromě starší tvorby i tu nejnovější.

---

Fresh sound

Ženských rapperek je na české scéně stále nedostatek, byť se to stále zlepšuje. Příjemným překvapením je Sawsane, mladá rapperka z Karlových Varů disponující přidrzlou flow a ráznými texty, ve kterých si nebere vůbec žádné servítky. Rapuje již od roku 2021 a loni vydala debutovou nahrávku "Huggy Buggy Tape", kde se nebojí ukázat svůj talent.

Sype jeden punchline za druhým a rapuje lépe než řada jejích kolegů. "Možná se holka zlepší časem / možná to holku přejde časem / podle mě ve mně ten plamen nikdy nevyhasne / tohle nebude dočasně," nakládá Sawsane v tracku "Nevyhrožuj" a my jen můžeme doufat, že to tak bude, protože na debut je to více než slušné. Kromě toho má také velmi originální a nápadité videoklipy.

---

I přesto, že dvojice Václav Rouček a Jakub Strach aka VR/Nobody nejsou čistokrevný rap, své místo na scéně mají. Žánrový úkrok stranou občas neuškodí a o albu "Zelený oči černý srdce" to platí dvojnásob.

Dvojice začínala s anglickými texty, ale pak přepnula do českého módu s kolekcí "Proud", kde servírovala "tklivé písně plné instantních depresí". Byť v tom stále setrvává, na své poslední společné desce nachází radost a naděje ("Chci jen pořád cejtit ten vibe / nechat všechno za sebou right").

Nahrávka je pestřejší a optimističtější. Nobodyho produkcím opět není co vytknout a Roučkův zpěv se stále zlepšuje a dají se u něj nalézt nové polohy ("Krásný & Crazy", "Nahotel").

---

Miláček žen (a Daniely Drtinové) Stein27 přišel se svou druhou sólovkou "President of Sexico". Oproti debutu "Teorie pádu" z roku 2020 se lehce vzdálil od emorapu (byť je stále na sílu depresivní) a najel na moderní taneční vlnu, která zní víc světově. Důkazem budiž, že mu to skvěle funguje na sociálních sítích, obzvlášť na TikToku, viz jeho nejúspěšnější singl "Habibi", na který viboval v poušti i syn bývalé kandidátky na prezidentku Danuše Nerudové.

Pokud se oprostíme od často hloupých a kostrbatých textů, dostaneme příjemně svěží album plné mladistvé energie.