Viktor Sheen, devětadvacetiletý rapper původem z Kazachstánu, je od roku 2019 jedním z nejposlouchanějších tuzemských hudebníků. Kromě velkých čísel na Spotify a YouTube se mu daří i v české hitparádě, kde má do dnešní doby v první desítce hned tři sólové desky. Calin, pětadvacetiletý zpěvák pocházející z Moldavska, má obdobný úspěch díky své loňské desce "POPSTAR". Jeho obrovský růst nakonec neunikl ani vážené hudební akademii, která jej letos v cenách Anděl obdařila cenou pro nejlepšího nováčka. "Díky za objev a díky za ceny a objevem jsem byl tak před pěti lety," rapuje pyšně v songu "Kudlu", nicméně stále platí, že online stream se nerovná český mainstream.

Viktor Sheen a Calin na svých sólových cestách dokázali zaujmout masu mladých posluchačů, kteří nejsou orientovaní pouze na český rap. Na kontě mají pár společných songů, mezi nimiž kraluje taneční hymna "Až na měsíc" z roku 2019. Hudební spolupráce zakončená společnou deskou proto nebyla zas takovým překvapením. Kdo by však čekal, že to bude taková sterilní nuda? "Roadtrip" je naprosto prázdná nahrávka bez silných singlů, chytlavých textů a zajímavých produkcí. Zkrátka taková, kterou by asi zvládla vygenerovat umělá inteligence za půl hodiny.

Kolaborace jsou v rapovém světě běžné. Viktor Sheen to zkoušel už v roce 2018, kdy společně s Jicksonem, členem největšího českého rapového labelu Milion+, vydal album "Grál", které však kvůli nevýraznému promu vyšumělo a zapadlo. Mírně starším posluchačům může na mysl přijít Orion a James Cole a jejich "Orikoule" z roku 2008, kterou pro její komerčnost Cole nenávidí. Paradoxně je přitom "Orikoule" jednou z nejzábavnějších společných rapových desek, která u nás vyšla a která se svým zvukem snažila přiblížit mainstreamové hudbě. Na to, aby přinesla velký úspěch, však vyšla stále příliš brzy. Po patnácti letech tady máme "Roadtrip", který sice vychytal nejlepší dobu, ale zábavnosti "Orikoule" nedosahuje ani z poloviny.

Mezi Sheenem a Calinem totiž bohužel chybí jakákoliv chemie. Jednotlivé tracky vyznívají spíš jako hostovačky než něco, co vznikalo na společných cestách. Těžko říct, kdo je u koho na featu. Album táhne spíš Viktor Sheen, který si sem tam hraje se svým hlasem, ačkoliv sám připouští, že "tohle neni jeho final forma" ("Berlín"). Zato Calin zní pořád stejně a překvapuje jen ve výjimečných momentech. Synergie mezi interprety se dá najít pouze u prvního videosinglu "Dívej", což je na společnou desku ukrutně málo.

Téměř celou nahrávku produkovala dvě brněnská jména, Bloodflow a D.Kop, a tito producenti odvedli opravdu vynikající práci. Kvalitní hudební produkce vycházejí z posledních rapových trendů, kdy uhlazené beaty nakopává taneční rytmus. Uniformní zvuk drží desku pěkně pohromadě, ale bohužel se kvůli tomu ztrácí v konformitě a ničím výrazným nepřekvapí.

"Roadtrip" pravděpodobně vznikl jako produkt k instantnímu streamování, což dává najevo půlhodinová stopáž a dvanáct tracků, jejichž průměrná délka je dvě a půl minuty. Generický a totálně plochý zvuk tento pocit umocňuje a posiluje absenci nejenom konceptu, ale také jakýchkoli emocí. Název alba by se přitom dal vykládat jako metafora k úsilí a cestě, kterou museli oba interpreti vynaložit ke své pozici, ale hledat to v textech je opravdu náročné. Tam nalezneme totiž jen bezbřehý flex.

Zda je "Roadtrip" přelomovým bodem, který posune českou rapovou hru na další level, se ukáže v září, kdy Viktor Sheen a Calin naživo vystoupí v O2 areně. Nahrávka sama o sobě je zprodukována kvalitně, ale co je jí to platné, když postrádá jakýkoliv obsah.