Michal Horák vloni natočil svou již třetí studiovou (a dobrou) desku "Ideální čas se nezbláznit". Teď ji připomíná písní "Malý lidi jsou taky lidi".

Semaforským kouskem zve na své speciální koncerty s Filharmonií Hradec Králové. Na aranžích pracuje s Honzou Lstibůrkem, kterého můžete znát z Cílové skupiny Tomáše Kluse.

A to není vše. Jak naznačil v našem rozhovoru, chystá také křest svého poslední tři roky průběžně připravovaného zpěvníku plného fotek, básniček a povídek.

Mám ráda Michalův humor - laskavý, takový, který už se dnes moc nenosí, proto je svěží a pravý. Muzikant si umí udělat srandu sám ze sebe, tato píseň je toho přímým důkazem. Autor sám totiž není žádný čahoun (i když v klipu se jím může zdát), a tak má slova útěchy i pro ostatní, kteří moc výškových centimetrů nepobrali (pod videem je poselství: "Pro všechny lidi pod 167 cm, jsme v tom spolu!").

A taky to umí zaobalit do faktu, že se pohybuje kolem dětí v rámci svých studií na Pedagogické fakultě, a ty umí nenásilnou formou zapojit do své tvorby. Děti jsou ostatně taky lidi a měli bychom to brát v potaz.

Song je takovým časosběrem. Odrážejí se v něm roky zážitků, zkušeností s výškovým handicapem, ale nechybí ani hlubší podtext charitativního rázu.

"Kdybych měl dostat korunu pokaždé, když slyším 'V klipech vypadáš větší', tak bych si mohl dovolit koupit třeba nějaký fakt drahý dezert. Kromě toho, že by měla písnička pobavit a třeba i povzbudit lidi, kterým stejně jako mně nebylo dáno dosáhnout na nejvyšší poličky, tak jsme videoklip k písničce cílili na pomoc ZŠ speciální v mém milovaném Neratově, kde je o místní 'malé lidi' s velkou láskou pečováno a kteří si podporu určitě zaslouží. Několik z nich si ve videoklipu dokonce zahrálo," říká Horák.

Skladba je milá, vtipná. To samé platí i pro doprovodný vizuál, který zaujme nejenom úsměvnou pointou v závěru. Baví mě i stylizace, kdy se v čase přesuneme o sto let dozadu. Sama mám ráda černobílé filmy a styl oblékání i úpravy zevnějšku s tímto časem související.

"Vzhledem k takovému klasickému jazzovému nádechu skladby jsme se s videoklipem ubírali k šantánu začátku minulého století, kde hraje živá kapela a snaží se pobavit vytříbenou společnost. No, a aby to nebylo tak prvoplánové, uvedli jsme děj klipu do paralelního vesmíru, kdy je medián společnosti dítě a kdokoliv nad 150 cm je vlastně nevídaná kuriozita," uzavírá Horák komentář ke snímku, který režíroval Michael Nováček.