01.03.2024 19:00 - Jiří V. Matýsek | foto: Smile Music
Pozice plzeňských melodických deathmetalistů Innersphere na scéně je už spolehlivě vycementovaná. Být žánrovou jistotou ale s sebou nese i riziko větších očekávání. Albu "In the Shadow of the Sun" vydláždila cestu trojice singlů, nyní se konečně dostáváme ke kompletnímu dílu. Jak se vydařilo?
Na třetím dlouhohrajícím počinu západočeské čtveřice je jasně znát obrovský kus práce i snaha nepodcenit žádný detail.
Innersphere si dokázali za devět let existence vybudovat vlastní zvuk, v rámci subžánru melodického death metalu si vyšlapávají svojskou cestičku, která do koktejlu přimíchává i mírně progresivní postupy a s úspěchem se vyhýbá podbízivosti. Pánové jsou schopní se vytasit s nápaditě vystavěnými skladbami, účelnými melodiemi a vše podpořit technickou i autorskou vyzrálostí.
To vše v zásadě platí i pro aktuální album "In the Shadow of the Sun". Desku navíc charakterizuje specifická mystická mlha, do níž se desítka nových skladeb halí.
Inspirace vůní počínajícího deště a jeho prastarým označením v
"Petrichor" stihne být i kritikou vztahu k vlastní minulosti, skotská legenda "The Old Man of Storr", přepracovaný sonet předního romantického básníka Percyho Bysshe Shelleyho "Ozymandias", střet živlů i působivá vize s
"lidskou špínou a pochodujícími stroji" "The Trident Is Burning" - to jsou všechno ukázky širokého záběru skupiny i schopnosti frontmana Míry Litomerického napsat text, který neubíjí klišé a vyčpělými tématy. A který umí se sehranou partou za zády patřičně prodat.
Nahrávka působí chladně až odtažitě, její zvuková krajina je zřejmě záměrně hodně černobílá. Riffy jsou tvrdě kamenné, hutný
válec tu ale s úspěchem nahlodávají výborná kytarová sóla - baví harmonické intro v "The Trident is Burning" i melodická načechranost
"Redemption", u které sound dobarvuje střídmě použitý syntezátor Moog - nebo hra s atmosférou. Taková
zaříkavačská práce se slůvkem
whisperer ve stejnojmenné skladbě se z hlavy dostává jen obtížně.
Kolekci v rozletu bohužel trochu brzdí dramaturgie. Tlak její první poloviny se ve střední části nedaří úplně udržet a posluchačova pozornost, navzdory snaze o soustředěný ponor do hudby, přece jen trochu poleví. Druhý dech deska chytí opět s "The Trident Is Burning", ale do cíle ji doveze spíše sevřená atmosféra než další hudební nápady - a ty tu vážně nechybějí. Zamrzí také přesmyčka v názvu skladby "Obsidian", která je na zadní straně digipacku uvedena jako "Obisidan"…
Přes toto zadrhnutí je třetí řadovka od
Innersphere výrazným dílem, jež má své strhující momenty a může stavět na
poučeném songwritingu. Vždycky je radost držet v rukou něco, co si v rámci stylu počíná neprvoplánově a nutí k přemýšlení. Pro "In the Shadow of the Sun" to rozhodně platí.