Jak byste dnešním třicátníkům a čtyřicátníkům vysvětlili, kdo jsou Bad Omens a proč by si je měli zapamatovat? Jednoduše - pokud jste ochotni přistoupit na premisu, že před dvaceti lety byli nejdůležitější kapelou v nu-metalu Linkin Park, tak se pravděpodobně shodneme, že v metalcoru jsou dnes nejdůležitějším jménem Bring Me The Horizon.

A tak jako Linkin Park tehdy měli spoustu žánrových konkurentů v podobě Limp Bizkit, P.O.D. a dalších, kteří jejich zvuk více či méně kopírovali, načež si nakonec našli svůj vlastní, tak přesně takto si nyní stojí Bad Omens vůči kapele Oliho Sykese.

Právě nyní jsou na turné se svým přelomovým albem. Vážně - klidně přeskočte jejich starší tvorbu, oni to ostatně v Praze udělali skoro stejně. Ovšem stále ještě aktuální počin "The Death Of Peace Of Mind" z roku 2022 je klenot, na který už stačí jen navázat podobně silným nástupcem. Pak se stanou nesmrtelnými a své jméno na plakátech festivalů budou mít napsané tím největším písmem.

Ještě před nimi si ale svou českou premiéru odbyla Poppy a její kytarista s bubeníkem. Zpěvačka v extravagantním bílém korzetu s bílými punčochami a fialovou mašlí na hrudi byla na scéně poměrně statická a hlavně jí v první písničce zvukař zapomněl pustit přednatočené vokály, takže diváci měli možnost jasně vidět, jak otevírá pusu naprázdno.

Trapas srovnatelný s průšvihem žánrově spřízněné kolegyně Ashnikko na loňském Rock For People. Proto si stejně jako ona vyslouží připomenutí, že karma je zdarma.

Poppyina hudba je postavená na zkreslení, různých efektech a podpůrných zpěvech, dalo by se ale dlouze diskutovat o tom, kolik procent z celkového soundu nakonec bylo odehráno živě. Moc jich nebude.

Kromě toho také celé její vystoupení obestírala podivná temná aura bez příčiny. Tím, že jí navíc nebylo záměrně posvíceno do tváře, tak jste většinu času sledovali postavu s dlouhými černými vlasy sčesanými do obličeje, která si svůj koncert nijak zvlášť neužívala a k přítomným nepromlouvala.

Výsledek byl asi tak uvěřitelný, jako kdyby Iva Frühlingová začala dělat metal. A lidé, kteří v tu dobu ještě čekali ve frontě před Forem a vleklou, čtyřicetiminutovou nudu nestihli, proto nemusejí smutnit. O nic nepřišli. Běžte radši příště zase na Skynd - bude to sice taky na playback, ale celkový efekt bývá mnohem silnější.

Bad Omens na stage naběhli v maskách a kompletně v černém, vypadali tak jako gang chystající se na pořádnou vloupačku. Jejich scénu rozdělovala napůl vyvýšená plošina pro bubeníka a v rozích výrazné světelné sloupy, které byly v horní části zlomené dolů směrem na pódium. Ke stropu jim stoupaly efekty dýmu, hned ve druhé skladbě ještě zasypali fanoušky rudými konfetami a kukly shodili.

Velkou roli v jejich show měly také výrazné projekce s podobně tajemnými, kryptickými záběry, jaké známe právě od už tolikrát zmiňovaných Bring Me The Horizon. Hezká byla například animace ve stylu starých videoher připomínající klasiku "Another World", známé zelené pozadí z "Matrixu" nebo ruce proplétající se za rudou stěnou. Skvělé číslo také předvedla dvojice techniků s, ehm, dýmomety. Z vizuálního hlediska tedy nebylo o velkých ambicích pochyb. Mělo to šmrnc.

Co stoprocentní nebylo, byl zvuk. V prostoru, z hlediska soundu jindy takřka dokonalém, se vokály ztrácely ve změti instrumentálních stop jak samotných muzikantů, tak přednahraných smyček. Navzdory tomu ale bylo i tak slyšet, jak nápaditou a dynamickou hudbu kvarteto hraje a jak čile vyprodaný sál zpívá s ním.

Kousky jako "Take Me First", balada "Bad Decision", velký opožděný hit "Just Pretend" nebo divočina "Conrete Jungle" v přídavku, to všechno jsou silné argumenty pro to se se skupinou seznámit a už teď je jasné, že na jejích koncertech budou tyto písně znít ještě dlouhá léta.

Co už se naopak jen stěží zopakuje, je prezentace nového singlu "V.A.N.", při němž se k formaci připojí také Poppy, která v něm hostuje. Šance, že spolu ještě někdy pojedou celé turné, zkrátka není z největších. Jinak její nacvičený a na papír nepřenositelný pozdrav s frontmanem Noahem Sebastianem pobavil. Nádavkem je ale nový singl ještě rovněž dobrá skladba.

Zpěvák toho kromě obligátního "Jak se máš?" divákům příliš neřekl a spíše se soustředil na střídání ležérního procházení se s hulákáním do mikrofonu v dřepu. Tvorba Bad Omens už totiž taková je - každý song zní úplně jinak než ten předchozí a od melodických refrénů k nekompromisní sypačce s rudým a bílým světlem v podobě "Dethrone" nikdy není daleko.

Skoro se zdá, že k cestě ke hvězdám po večeru ve Foru Karlín chybí skupině už jen vyměnit zvukaře. Už teď je ale jasné, že v karlínském sále její cesta napříč českými koncertními prostory neskončí. A kromě červnového setu na Rock For People, kde si ji rozhodně nenechte ujít, má před sebou zářnou budoucnost.