Skvělé biografii "King Crimson: Na dvoře karmínového krále" krutě podráží nohy český překlad

04.02.2024 08:30 - Jiří V. Matýsek | foto: Prague Music Platform

King Crimson si v dějinách rockové muziky drží výjimečné místo. Nezařaditelný a proměnlivý hudební organismus položil základy toho, co dnes známe jako progresivní rock. Zároveň je to těleso, které přistupovalo značně neortodoxně i ke své vlastní existenci. Mnohá zákoutí odhaluje objemná biografie Sida Smitha.
7/10

Sid Smith - King Crimson: Na dvoře karmínového krále

Vydáno: 30.11.2023
Počet stran: 533
Vydavatel: Prague Music Platform
Sid Smith je britský novinář a jeho publikace "King Crimson: Na dvoře karmínového krále" s podtitulem "50 let postřehů", kterou si můžete koupit i v našem shopu, je jeho dosud nejambicióznějším dílem. Je za ní spousta práce a je to vidět. Aby ne - shrnout do jednoho svazku celou historii projektu, kterým za padesát roků v rámci několika reinkarnací prošlo více než dvacet muzikantů, je skutečně heroický výkon.

Crimsonovský duch se navíc propsal nejen do třinácti studiovek a patnácti živáků, ale taky do dlouhé řady bočních projektů, v nichž se oni hudebníci potkávali a nastolené dál prozkoumávali. A to nemluvíme o stylových proměnách a vůbec značně experimentálním duchu celého uskupení, v němž se spojovaly rock, jazz, elektronika, moderní klasika i avantgarda.

Vše se tu točí kolem kytaristy Roberta Frippa, vizionáře i diktátora, který jediný všemi verzemi King Crimson prošel. Jakkoliv se jinak uzavřený a tajnůstkářský muž autorovi nebývale otevřel, není text knihy jednostranný. Na více než pěti stech (v českém podání skutečně hustě popsaných) stranách tu promlouvají snad všichni, kteří měli s kapelou co do činění.

Na povrch tak vyplouvají mnohé křivdy, ale i opětovné nalézání společné řeči. Smithovi budiž připsáno ke cti, že se všemi zúčastněnými osobně mluvil, a archivní rozhovory a citace tvoří pouze marginální procento toho, co zde zazní.

Vyprávění je z logiky věci chronologické, začíná ještě pár let před Crimsony a končí v roce 2019, tedy dva roky předtím, než poslední sestava uzavřela svou činnost. Jestli se někdy ještě probudí k životu, to se uvidí. Takových (často mnoholetých) přestávek, najdeme v kariéře formace několik. Každopádně Smith mapuje historii velmi pečlivě, na konci navíc přidává analýzu všech skladeb a také komentovaný přehled koncertů. Pro fanouška hotový poklad, pro ostatní příloha hodná prolistování.

Sid Smith je ve svém pojetí hodně rozkročený, každé nově příchozí postavě se dostane alespoň rámcového životopisu, dění kolem skupiny se daří zasadit i do mimokapelního kontextu. Přesto není těžké se v hutném textu ztratit - a svůj podíl na tom má bohužel i tristní český překlad a mizerná editorská práce, která dojem z knihy docela kalí.

Jestli se v překladové hudební literatuře začalo blýskat na lepší časy, "King Crimson: Na dvoře karmínového krále" je bohužel návratem zpět. Věty tu drhnou, často se musíte vracet, abyste se vůbec jejich významu dobrali. Slovosled často utíká k angličtině, zarazí i nejednotnosti ve skloňování některých jmen (do očí bijící je zejména Brian Eno, u něhož se překladatel vydal cestou jdoucí proti zažitému úzu).

Zamrzí také poněkud problematický překlad některých pojmů z branže - překladateli (či editorovi, pokud tu nějaký byl) očividně nestálo za to strávit minutu na Googlu a zjistit si, co je to "valve amplifier". Jinak by totiž nemohla vzniknout perlička jako "ventilátorový zesilovač". A podobných ústřelů tu najdeme bohužel více.

Poněkud netradiční je i docela hojné zkracování názvu skupiny či některých skladeb - King Crimson jen na "KC" či "Larks’ Tongues In The Aspic, Part 1" na "LTINA1". Působí to jako rychle nahozená a nedokončená poznámka.

Větší péči by si zasloužilo i čištění některých citací, které jsou doslova zaplevelené vatovým: "Víš, jak to myslím?" Posledně jmenované nicméně padá na vrub samotného autora, vše ostatní na hlavu editora či redaktora. Ve stávající podobě se nemohu zbavit dojmu, že čtu hrubý překlad, který prošel jen velmi letmým uhlazením.

Tvorba King Crimson byla vždycky posluchačsky náročná - i proto se tihle otcové zakladatelé progresivního rocku komerčně vzato krčí za takovými jmény jako Pink Floyd, Genesis či Yes. Těžko říct, zda měla tak složitým a čtenářsky nevlídným dojmem působit i publikace mapující půlstoleté dějiny tohoto jedinečného projektu. Mezi hudebními biografiemi se v každém případě jedná o unikátní počin, který jde s ohromnou erudicí a pečlivostí skutečně do hloubky. Škoda jen, že mu doslova podráží nohy neodpustitelně nekvalitní překlad.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY