Ty Segall dělá muziku nejen pro zábavu, ale také proto, aby se vzdálil realitě dnešního světa. Indie rock, garage rock a psychedelic rock? Tomuhle umělci není žádný hudební žánr cizí. Na kontě má čtrnáct řadovek a poslední lednový pátek vydal patnáctou. Jmenuje se "Three Bells" a je skvělá.
8/10
Ty Segall - Three Bells
Skladby: The Bell, Void, I Hear, Hi Dee Dee, My Best Friend, Reflections, Move, Eggman, My Room, Watcher, Repetition, To You, Wait, Denée, What Can We Do.
Vydáno: 26.1.2024
Celkový čas: 64:59
Vydavatel: Drag City Inc.
Když
Ty Segall nejede sólo, věnuje se vedlejšímu projektu
The C.I.A., v němž s ním účinkuje i jeho žena Denée. Pod touto značkou dvojice loni vydala nahrávku "Surgery Channel". Rodák ze slunné Kalifornie zkrátka hudbu rozhodně nefláká. A na své patnácté studiovce "Three Bells" znovu jasně prokazuje svůj talent.
Novinka je nabitá nejlepšími songy, které Ty kdy napsal. A i s těmi mu pomáhala jeho drahá polovička. Jmenujme například "Void", která následuje po otvíráku "The Bell" a kterou pohání mohutná basa v kontrastu s akustickou kytarou. Pokud vám tyhle dvě úvodní skladby nepřišly ještě dost
podivný nebo dostatečně
ulítlý, pak si počkejte na "Move" nebo "Eggman".
Mimochodem, pokud byste zatoužili po videoklipovém
WTF momentu, pak se koukněte na vizuál právě k "Eggmanovi", písni doslova napěchované riffy. Schválně - kolik vajec natvrdo dokážete sníst během čtyř minut? Závod si můžete dát klidně s Tyem. Kamera po celou dobu sleduje, jak se do sebe snaží nasoukat jedno vajíčko za druhým a u toho se nepozvracet.
Další epické hřmění následuje ve "Watcher", "Reflections" nebo v jakémsi progrockovém snění "Wait". Mimochodem, i na prvně zmíněném songu z této trojice se podílela Denée.
Segallovo písničkářství se na "Three Bells" po většinu času vyhýbá přímočarosti, místo toho se autor zaměřuje spíše na hlubší problémy, jako jsou úzkosti a vliv léků na ně. A tahle inspirace životem se dá pochopit. Kalifornský rodák se těmto tématům věnoval sice už v minulosti, ale zde se zdá být přece jen o něco blíž svým posluchačům. Přesto si zároveň dodržuje dostatečný odstup, což je znát i ve skladbě "My Best Friend", ve které odkazuje na svého čtyřnohého kámoše.
V porovnání s předchozími nahrávkami zde Ty dává přednost spíše tlumenějším tónům. Všechno zní tak nějak dospěleji, ale současně se zde najdou momenty, ve kterých se vyřádil. Jako třeba v songu "To You".
Album zakončuje nejkratší track z celé kolekce "What Can We Do". Tenhle ani ne tříminutový kousek je definován akustickou kytarou a tamburínou, k nimž se postupně přidávají i další instrumenty, načež vše vyšumí doztracena.
Následovník "High Hello" z roku 2022 i nadále pokračuje ve své zvukové jednoduchosti. To ale neznamená, že by tohle dílo ztrácelo rozměr, naopak. Ty Segall se zde věnuje vážnějším tématům, díky čemuž výsledek získává na hloubce. Reflektuje je ovšem s nadhledem, což je jen další z jeho poznávacích znaků.
"Three Bells" je jako moment, kdy prožíváte epizodu depresí, ale pak si řeknete:
Nas*at na to! Vstanete z postele, s mastnýma vlasama a ne zrovna libě vonící, převlíknete si triko a vyrazíte na nejbližší koncert upustit páru.