Tornádo Lue nikam nespěchají. Jistě, v těch zmíněných třiceti letech je i pauza mezi roky 1996 a 2001, i tak jsou jen tři řadovky docela krátkým přehledem diskografie. I na "Oči slnka" se čekalo dlouho - deset let. A to základy nových písní vznikly podle prohlášení kapely už před pěti roky. Pak se cizelovalo, přibrušovalo a přitesávalo do výsledného tvaru o deseti kusech a stopáži jen lehce přesahující půl hodiny hracího času.

Poměrně dlouhá doba, kterou zabrala finalizace nahrávek, může lehce zarazit - obzvláště u skupiny, u které se jistě dají najít ozvěny undergroundového neškoleného (ne)muzikantství, špinavosti a nedokonalosti - a přesně tak se na předchozích deskách prezentovala. Na novince je cítit mnohem pečlivější práce se zvukem i hudebním materiálem, zřejmá je i větší vyhranost všech členů sestavy.

Zůstávají naopak jistá kabaretní šramlovitost, podprahová divokost a těžko uchopitelná živost všech songů. Klíčem k tomu je samozřejmě hlas Jany Tóthové a její svojské propojování češtiny se slovenštinou. Má v sobě hrubost, drzost i něžnost, a když zpívá úderný slogan "Napalm, déšť a slzy" ve swingující a bondovským motivem vybavené skladbě "Napalm", vtělí do projevu uvěřitelnou hořkost i cynismus.

V závěrečné "Ostrý vítr" pak melancholický a obrazotvorný text ("Prudký je déšť / ostrý je vítr / bílý je sníh / a noc je černá / A lidé tančí / lidé se smějí / snad nemáš strach") podporuje saxofon i citlivě zaranžovaný rockový background. Zašpiněné barové blues "Chci víc" tu střídá elektronickou abstrakci titulní skladby nebo lynchovskou temnotu rozostřených akordů "Nikdo není".

Texty umně pracují se zkratkou, slova v souhře s hudbou skvěle črtají situace a nesou emoce. Bohužel pak trochu zarazí zbytečná hříčka "Samuraj", která až moc okatě rýmuje japonské pojmy do celku, který působí poněkud bezradně, podobně jako lehce výplňová instrumentálka "Dálnice - End".

Ale to jsou v zásadě drobné nedostatky. Kapele Tornádo Lue v roce 2023 sice schází jakási nevyzpytatelnost - působí přece jen trochu uhlazeně -, nepřišla však o autorskou relevanci a zní velice soudobě. Ta síla, která ji na alternativní scéně ukotvila, zůstává přítomna a je do letošního materiálu pevně otištěna.