The Wytches je parta čtyř Britů, kteří se dali dohromady v roce 2011 ve městě Peterborough. V současné době sestavu tvoří zpěvák a skladatel Kristian Bell, baskytarista Daniel Rumsey, klávesista/kytarista Mark Breed a bubenice Demelza Mather. Bývalý bubeník Gianni Honey ji opustil v roce 2019 (zajímavostí je, že ho na bicí učil dokonce Spike Smith z Morrisey).

Původně se skupina jmenovala The Witches, ale pak si změnila pravopis na Wytches, aby se její název lépe hledal na Googlu. V roce 2013 kvartetu u Hate Hate Hate Records vyšeldebutový singl "Beehive Queen". Poté následovaly "Robe for Juda" a "Crying Clown". V roce 2014 pak The Wytches vydali své debutové album "Annabel Dream Reader". Mimochodem, natočili ho během dvou dnů v Toe Rag Studios v Hackney v Londýně.

Dvě léta nato vyslali do světa následovníka "All Your Happy Life" a rozloučili se se svým britským vydavatelstvím Heavenly Recordings a americkým labelem Partisan. V březnu 2019 se kapela odhlásila z plánovaného britského turné, které měla jet coby support Drenge, ale nikdo nevěděl proč. V říjnu téhož roku odehrála tři koncerty ve třech, přičemž Gianniho Honeyho nahradila Demelza Mather.

V květnu 2020 přišlo album "Three Mile Ditch" pod hlavičkou vlastního labelu Cable Code Records. A o tři roky později jsou tu The Wytches s dlouho očekávanou studiovkou "Our Guest Can't Be Named".

A už z otvíráku "Zep Step" je zřejmé, že si zachovali svůj surf-rockový zvuk. Nicméně progres tu přece jen je. Frontman Kristian Bell zlepšil svůj vokální projev a nové skladby působí o něco vyzráleji. Krom surf-rockového echa v některých písních můžete slyšet inspiraci Nirvanou nebo Mudhoney, a během sóla v songu "Unsure" dokonce i náznaky gotického rocku.

Pokud by vám některé kousky připadaly snad frustrující a úzkostné, pak je to rozhodně záměrem, který se Bellovi rozhodně vydařil. Ještě než s kolegy čtvrtou řadovku svého bandu vydal, prohlásil, že "Our Guest" je založen na ztrátě identity.

Těžko říct, zda je nejlepším nápadem poslouchat tenhle tesknivý počin, pokud se vaše psychika pohybuje na hranici deprese. Je to depka sama o sobě. Ale vlastně, proč si ji neposlechnout i tak? Koneckonců, třeba vám ve finále může pomoct, a dokonce vás ujistit, že ve všech těch píp světa nejste sami.