Oznámení, že je vyprodáno, asi nikoho moc nepřekvapilo. Vždyť The Hives si za dobu své existence vydobyli slušné renomé, a to nejen díky ikonickému hitu "Hate to Say I Told You So". Kapela ze švédského městečka Fagersta platila na přelomu tisíciletí za jednu z hlavních tváří obrody garážového rocku. Jenže po páté desce "Lex Hives" se po skupině trochu slehla zem a trvalo jedenáct let, než vyšel albový nástupce "The Death of Randy Fitzsimmons".

Ještě než si nový materiál mohl vyprodaný klub poslechnout naživo, pokusilo se rozdovádět fanoušky dívčí punkové duo Bratakus, tvořené sestrami Breaghou Cuinn (kytara, zpěv) a Onnaghou Cuinn (basa). Za zády jim místo živého bubeníka seděl automat.

Holky vyrostly v malé skotské vísce a jejich rodiči byli v tamním regionu poměrně populární punkoví hudebníci. Jejich motorem je hnutí vegan straight edge a hudebním základem subžánr riot grrrl. Dohromady to funguje, ale agresivní a naštvaný projev nestačil na úplně přesvědčivý zážitek. Skladby sice měly energii, ale chybělo jim cokoliv navíc, čím by si je posluchač zapamatoval déle než do jejich konce. Automatické bicí ani moc nerušily a holky poháněly překotně vpřed. Jestli to ale bude stačit na nějakou větší hudební kariéru, to je otázka.

The Hives na sebe nenechali dlouho čekat a vyběhli na pódium přesně na čas. V černobílých oblecích odstartovali svůj set peckou z nové desky "Bogus Operandi", kterou si dle reakcí už teď fanoušci zamilovali. Kapela v ní napsala jeden ze svých největších hitů, který má naživo ještě drtivější efekt.

Vysoká teplota v klubu donutila bubeníka Chrise Dangerouse po druhé písni tematické sako svléct, ale ostatní ho vzorně donosili až do konce koncertu. Až jich bylo člověku líto. Ve vlastní lázni potu odváděli obdivuhodně energický výkon a půlkruhové pódium využívali do posledního centimetru. Jen zpěvákovi Peru Almqvistovi to nestačilo a musel si udělat i procházku mezi diváky.

Nové skladby fungovaly výborně a kromě zmíněné "Bogus Operandi" zazářily také pecky "Rigor Mortis Radio" a singlovka "Countdown to Shutdown" uzavírající základní set, po kterém ještě přišly hity "Come On!" a "Tick Tick Boom". Almqvist po celou dobu mezi jednotlivými písněmi trousil vtipy o svých hudebních kolezích, včetně 30 Seconds To Mars, a snažil se si u diváků potvrdit, že jsou The Hives jejich nejoblíbenější kapelou na světě.

Set měl neuvěřitelné tempo a patnáct skladeb uběhlo snad až příliš rychle. The Hives byli po celou dobu zábavní a svým projevem připomínali spíš divoký punkový večírek než letitou rockovou kapelu. Byl to comeback, jak se patří!