Vítej, Björk Guðmundsdóttir

Psalo se 21. listopadu 1965 a v Reyjkavíku teploty dosahovaly k bodu mrazu. Na první pohled to byl obyčejný den, skutečnost ale byla jiná. Tehdy se Islandem rozlehl ženský křik. Patřil aktivistce jménem Hildur Rúna Hauksdóttir. Nedlouho poté se ozval i dětský pláč. Patřil malému děvčátku, jež se Hildur zrovna narodilo. Dostalo jméno Björk Guðmundsdóttir.

Málokdo v té době tušil, jak moc talentované dítko právě přišlo na svět. Přestože určitou sílu mělo jistě v krvi: Hildur byla svévolná a tvrdohlavá. Odmítala se podrobit roli ženy v domácnosti a od otce Björk, jímž byl odborový předák Guðmundur Gunnarsson, jednoho dne odešla. Připojila se k hippie komunitě, kde se mohla věnovat aktivistickým činnostem a kde její dcerka našla lásku a v budoucnu i zázemí pro rozvoj svého talentu.

"Dovedete si představit, že vás vychovává sedm dospělých, kteří nenávidí práci a jediné, co chtějí, je hrát si s vámi celé dny, vyprávět vám čtyřhodinové pohádky a vyrábět draky?" usmála se o několik let nad touto vzpomínkou Björk.

---

Dívka, která nikdy nezapomněla na své kořeny

Jak šel čas, Hildur se provdala za Sævara Árnasona, který byl považován za islandského Jimiho Hendrixe. V malé Björk se tou dobou začal projevovat pěvecký talent. Bylo jí jedenáct, ona sama ale na tuto dobu nevzpomíná moc ráda.

"Myslím, že děti by si měly vybírat samy. Neměly by být do ničeho tlačeny. Byla jsem příliš mladá," říká o počátcích své hudební kariéry. Jak to bylo? Zástupce vydavatelství Falkinn jednou uslyšel její nahrávku v rádiu. Netrvalo dlouho a podepsal s ní smlouvu. V roce 1977, když bylo slečně Guðmundsdóttir dvanáct, vyšlo její první album "Björk".

Ve čtrnácti Björk založila dívčí punkovou kapelu Spit and Snot a chvíli nato i jazzovou fusion skupinu Exodus. V mladé dívce se začal probouzet duch Hildur, která byla rovněž vždy nespoutaná a svá. A na to mladinká zpěvačka nezapomínala. Vždy věděla, odkud pochází, a ve svých písních dbala na to, aby dala lidem najevo, že ji jen tak něco nezastaví. Stejně jako její matku, která na Islandu protestovala proti výstavbě vodní elektrárny Kárahnjúkar.

---

Björk, Tappi Tikarras, Kukl a ti další

V roce 1981 založila Bjork s baskytaristou Jakobem Smári Magnússonem formaci Jam-80. Její název se posléze změnil na Tappi Tíkarrass. Pod touto značkou vyšlo v roce 1982 EP "Bitið fast í vitið", o rok později pak následovala deska "Miranda". Skupina se později objevila v dokumentárním filmu "Rock in Reykjavík", na jehož vizuál byla použita slavná fotografie Björk ve žlutých šatech. Plakát se dodnes prodává v mnoha místních turistických a knižních obchodech v centru Reykjavíku.

Když něco krásného vzniká, něco krásného muselo zaniknout. V tomto případě se jednalo o oblíbený islandský rozhlasový pořad "Áfangar". Jeho konec byl ovšem opravdu pompézní. Redakce totiž oslovila několik umělců, zda by na rozloučenou odehráli živé vystoupení.

Na akci tak vystoupili Björk, Einar Melax, Einar Örn Benediktsson, Sigtryggur Baldursson, Guðlaugur Óttarsson a Birgir Mogensen. Společně pro tento večer vytvořili gotický rockový zvuk. Hráli spolu tak dobře, že se rozhodli pokračovat ve společném hraní pod názvem Kukl. Björk v této době rozvíjela svůj vokál a v její tvorbě se začínaly objevovat typické skřeky.

V roce 1986 pak založila kapelu Sugarcubes. Její píseň "Birthday" prorazila ve Velké Británii a tento úspěch muzikantům zajistil smlouvu u vydavatelství One Little Indian. V tom samém roce frontmanka zjistila, že je těhotná. Otcem byl skladatel a herec Þór Eldon. Když Björk porodila Sandriho, bylo jí teprve dvacet let. Jak ale sama kdysi řekla, tenkrát byla na islandské poměry dost stará na to, aby byla matkou. Dívky na ostrově běžně rodily už v šestnácti.

I když se Sugarcubes stali velkým kultem a v roce 1988 jim vyšla ještě jedna deska s názvem "Life's Too Good", v roce 1993 se rozpadli. A jejich zpěvačka se vydala na sólovou kariéru.

---

"If you ever get close to a human and human behaviour"

V deštivém Londýně, městě, které dalo život mnoha slavným básníkům, spisovatelům, hercům a umělcům všeho druhu, ani ne třicetiletá svobodná matka Björk navázala tvůrčí vazby s producentkou Nellee Hooper. Z jejich spolupráce vzešel obrovský hit "Human Behaviour". Deska "Debut" se dostala do povědomí lidí po celém světě a získala řadu ocenění. Zajímavostí je, že v tracklistu jsou i písně, které autorka napsala v době, kdy byla teenagerkou.

V roce 1994 získala cenu BRIT Awards jako Nejlepší mezinárodní umělkyně a Nejlepší mezinárodní nováček, což jí dalo příležitost pracovat s mnoha hvězdnými umělci a umělkyněmi, jako jsou David Arnold, Tricky anebo Madonna.

Mladá Islanďanka s novou érou a slávou rozhodně nezpychla. Naopak se jí otevřely dveře, kterými mohla projít a projevit tak naplno svůj talent. A stát se tou Björk, kterou známe dodnes. Pokornou a věrnou svým kořenům.

---

Mateřské city v akci

Stejně jako Hildur i Björk je silnou osobností a matkou. Ne vždy ale dokázala udržet onen severský nadhled. V roce 1996 při návštěvě Bangkoku k ní a jejímu desetiletému synovi přistoupila reportérka Julie Kaufman. "Vítejte v Bangkoku," řekla. Hudebnice se na ni ale místo odpovědi vrhla, povalila ji na zem a opakovaně jí tloukla hlavou o beton, dokud ji ochranka neodtáhla. "Převládly mé mateřské instinkty," vysvětlila později.

Ten rok pro ni nebyl nijak přívětivý. Když se zasnoubila s Goldiem, jeden znepokojený fanoušek se rozhodl proti tomu ohradit vskutku neobvyklým způsobem. Poslal jí bombu naplněnou kyselinou a následně spáchal sebevraždu, přičemž v pozadí hrála jedna z jejích písní. Policie naštěstí zásilku zachytila dřív, než se dostala do domu adresátky.

---

Björk bojuje bok po boku své matky

V roce 2002 talentovaná umělkyně, jejíž vizuál a nadpozemská estetika se začaly naplno rozvíjet, stanula po boku své matky Hildur. Obě se rozhodly společně bojovat proti obrovskému energetickému projektu společnosti Alcoa v jednom z hlavních útočišť divoké přírody na Islandu. Hildur Rúna Hauksdóttir, která navrhla obal oné první desky, kterou její dcera vydala v jedenácti letech, tehdy řekla, že je připravena ujít dlouhou cestu, aby přesvědčila největšího světového výrobce hliníku, aby své plány přehodnotil.

Nakonec však tento americký konglomerát Alcoa spolu s islandskou vládou začal budovat přístupové cesty a tunely pro projekt za tři miliardy dolarů nad Vatnajökullem, největším ledovcem mimo polární oblasti, na východě Islandu. V této divoké krajině, která je domovem sobů, vzácných husí a rostlin, ale také ledovcových řek, zasněžených sopek a hlubokých čedičových kaňonů, natočila Björk v roce 1997 videoklip k singlu "Jóga".

Státní energetická společnost zde měla v plánu vybudovat jedenáct přehrad a vytvořit nádrž o rozloze, která by poskytla vodní energii pro huť (vlastněnou firmou Alcoa), jež měla být postavena na pobřeží města Reyðarfjörður.

Ekologové tvrdili, že výsledná změna infrastruktury v ekosystému by způsobila masivní erozi a vedla ke znečištění řek a delt ledovcovým bahnem. Sama muzikantka kritizovala tento projekt již v roce 1999, kdy se o něm začalo uvažovat, a tvrdila, že Islanďané z něj nebudou mít žádný prospěch. V červnu vyzval Světový fond na ochranu přírody islandskou vládu a společnost Alcoa, aby si to znovu rozmyslely. A tehdy šestapadesátiletá Hildur přestala na protest jíst.

"Mám slavnou dceru a nikdy předtím jsem její jméno nepoužila, ale v tomto případě to bylo nutné. To, co se děje, je ekologicky zločinné a islandští daňoví poplatníci budou za toto šílenství platit ještě celá desetiletí. Zničí to tisíce čtverečních mil nejkrásnější a nejpozoruhodnější divočiny na planetě," prohlásila. Po celou dobu svého protestu přežívala jen na čaji z islandských bylin a homeopatickém toniku, které užívala šestkrát denně.

Islandské středověké příběhy jsou plné silných ženských postav, které si stejně jako Hauksdóttir nenechají od svých mužů nic líbit. Hildur také byla často přirovnávána k modernější hrdince Sigridur Tomasdóttir, která vyhrožovala, že se utopí v Gullfossu, pokud nezachrání vodopád před projektem vodní elektrárny navrženým na začátku minulého století.

"Ano, jsem odhodlaná. Někdo musí něco udělat, a jestli to mám být já, tak ať. Řekla jsem Björk, že poznám, kdy je čas přestat. Ale ten čas ještě nenastal." Veškeré protesty byly ale bohužel k ničemu.

---

Děkujeme Ti, Hildur Rúno Hauksdóttir

Psal se rok 2018 a Björk čekalo velmi smutné období. Ve věku 72 let z tohoto světa odešla Hildur Rúna Hauksdóttir. Horlivá ekologická bojovnice, která byla připravena položit svůj život za ochranu svého milovaného Islandu. Matka geniální hudebnice.

I Björk vnímala Hildur nejen jako rodiče, ale jako ikonu, ke které mohla vzhlížet. Není proto příliš velkým překvapením, že zpráva o jejím úmrtí ji zdrtila. V době největšího smutku se tak začala psát kapitola s názvem "Fossora".

Desáté studiové album v sobě nese dvě hlavní témata: mateřství a původ. Björk je na této desce už zcela svá. Jako by jizvy truchlení její osobnost zcela ucelily a oblíbená umělkyně vytvořila překrásný celek.

Všech třináct skladeb do sebe zapadá a tvoří jednotný příběh. Doprovázejí je zvuky klarinetů, fléten a ptáků. Autorka se zde skutečně povznesla a stala se motýlem. Nejedná se ale jen o dílo jí samotné, ale i o dílo Hildur Rúny Hauksdóttir. Bez ní by "Fossora" nebyla tím hudebním počinem, jehož melodie jsou odvážné a skutečně nadpozemské.

A jak sama Björk říká: "Už jsem se přes to přenesla."

Nyní je konečně svá, jak fyzicky, tak emocionálně. Žádná traumata, žádné obavy, jen procitnutí. A zatímco pro Björk byla Hildur neuvěřitelným vzorem, stala se vzorem i ona sama.