Když holky z My Ugly Clementine plánovaly první koncert, byl vyprodán během 20 hodin. A to paradoxně nikdo neslyšel ani notu jejich hudby. Tento obrovský zájem o jejich vystoupení se ovšem dá pochopit. Členky kapely jsou v Rakousku totiž velmi dobře známé. Sophie Lindinger dříve účinkovala ve formaci Leyya, Mira Lu Kovacs hrála v 5K HD a Nastasja Ronck v Sharktank.

Tato superskupina se rychle dostala do žebříčku FM4 Chaarts a sbírala vysoká čísla ve vysílání a streamech po celé Evropě, nemluvě o vystupování na festivalech jako Reeperbahn, Eurosonic nebo Ment. Jejich debut "Vitamin C" z roku 2020 si vysloužil samé pozitivní recenze a evropskou asociací nezávislých labelů Impala byl vyhlášen jako European Independent Album Of The Year 2020 a ve stejném roce získal rakouskou hudební cenu Amadeus.

Nyní My Ugly Clementine přicházejí s druhou řadovkou "The Good Life". Její název má však více významů: symbolizuje jednotu kapely jako společenství, které společně sleduje své sny a nápady. Je ale také odrazem nových životních etap a posunů vpřed všech členek. A ty ani tentokrát nezklamávají.

Už když toto trio představilo první ochutnávky - otvírák "Circles", "Would Do It Again" nebo "Feet Up" -, bylo jasné, že tahle studiovka bude ještě o něco lepší než prvotina. V doposud vydaných videoklipech si trojice rebelek užívá života a maličkostí. A nutno podotknout, že před 25 lety by mohly holky s přehledem konkurovat kapelám jako L7, Letters To Cleo a dalším feministickým partám.

Když už je řeč o Letters To Cleo, mnohým by se mohl vybavit film "10 Things I Hate About You", který je novodobou verzí Shakespearova dramatu "Zkrocení zlé ženy". A pamatujete si na básničku, kterou recitovala Kat na konci snímku a narážela jí na Heatha Ledgera? Tedy na jeho postavu Patricka? Tak přesně o té MUC zpívají v písni "10 Things". Pro někoho může být svým způsobem otravná, ale ve skutečnosti se jedná o skvělou skladbu, kterou ještě navíc umocňuje zvuk grungeových kytar.

To, že Clementine inspirují devadesátky a Y2K, daly jasně najevo i v songu "Feet Up". Ve videoklipu se navíc objevuje spousta narážek na tehdejší hvězdy jako Offspring, Nirvana, Red Hot Chili Peppers nebo Avril Lavigne. V "Too Much" se dámy rozhodly trochu přibrzdit a na moment být melancholické. Píseň příjemně graduje a vokály tria zde vytvářejí zasněnou atmosféru, kterou dokresluje minimalistický doprovod kytary a baskytary.

My Ugly Clementine se loučí skladbou "How Would I Know What I Know". Jedná se o další melancholický kousek, který by zněl možná o něco lépe někde v klubu. Celkově působí tak trochu nudně. Skoro jako kdyby se Lindinger, Kovacs a Roncks bály vyřvat z toho, co mají na srdci.

Poslech novinky trvá 38 minut je důkazem toho, že tohle vídeňské trio rádo experimentuje a že zkrátka umí dělat hudbu! Jako celek zní nahrávka tak nějak předvídatelně - z prvních vydaných songů si člověk mohl udělat obrázek toho, co se bude na této desce dít, přesto ale zvědavost jako kdyby nutila si ji poslechnout chtě nechtě.

V porovnání s debutem "Vitamin C" je na tom "The Good Life" vlastně stejně. Najdou se zde songy, které si budete pouštět znovu, i pár těch, řekněme, méně záživných. Ale přesto si je budete přinejmenším pobrukovat. A to není málo.