Narodila se v Německu do rodiny choreografky a architekta. První písničku napsala jako náctiletá (byla o klukovi, který neopětoval její lásku). Ve třinácti si uvědomila, že v klučičím těle je ve skutečnosti ženská duše. S touhou po tranzici se svěřila v několika televizních pořadech, talk show a dokumentech. Když jí bylo šestnáct, získala mimořádné povolení k operativní změně pohlaví a stala se v té době nejmladším člověkem, který tuto operaci podstoupil. Seznamte se, Kim Petras.

Následovala kariéra modelky pro německý řetězec kadeřnictví a taky první oficiální hudební pokusy. A stěhování do Los Angeles. Pak už to šlo rychle. Pokud si však myslíte, že to rychle šlo jen proto, že ta roztomilá blondýna s velkýma kukadlama měla kdysi pinďoura, což je wow, to se bude prodávat samo, jste na omylu. Naopak - hodněkrát si musela vyslechnout, že kvůli její genderové historii ji mocipáni z vydavatelství vlastně nejsou schopní nikam na trh pořádně umístit.

Přeskočme teď několik let, které dobře shrnuje třeba Wikipedie, zastavme se jen letmo u covidové pecky "Malibu", osobního tipu na nadčasový diskotékový floorfiller, a jen dodejme, že tehdy zmíněné debutové album nakonec vyšlo až letos koncem června a tahle píseň na něm není.

Je na něm ovšem "Unholy", neskutečně hitový, skvěle vystavěný a výborně zprodukovaný duet se Sam(em) Smith(em), který, jak je zmíněno v perexu, ocenila i Národní akademie hudebního umění a věd ve Spojených státech amerických a který cestu k elpíčku pěkně umetl. Trochu paradoxně se však nachází až na úplně posledním místě tracklistu. Jako by na desku nepatřil.

A skoro nepatří. Z kolekce opravdu vyčnívá - druhý takový kus na ní nenajdete. Najdete na ní ale dalších čtrnáct a hodně jich ze zbytku nahrávky taky vyčnívá, byť ne tolik. A všechny zároveň drží pohromadě. Je tu druhý duet, "Alone" s Nicki Minaj, který je pro ten sampl odrhovačky od Alice Deejay, pravda, trošku protivný. Je tu "brrr", hyperpopový flák, který jako by vypadl z dílny SOPHIE. Je tu funky pohodovka "Coconuts" s provokativním refrénem: "My coconuts, you can put ’em in your mouth."

A hlavně je tu ten její vokál. Pronikavý, křišťálově čistý a dechberoucí soprán, který všechny skladby staví na úplně jinou úroveň, než na které by byly bez něj. Právě díky němu nejsou eurodancová "King Of Hearts" a happy hardcorem nasáklá "Castle in the Sky" jen tupou ozvěnou devadesátkové dance music, ale fakt dobrými písničkami. Ve zpěvaččině týmu spolupracovníků ostatně najdete takové hitmakery jako Max Martin nebo Dr. Luke (ano, ten Dr. Luke).

Spojení "Feed The Beast" má v angličtině několik významů. Ten, který měla Kim Petras zřejmě na mysli, vyjadřuje stav, kdy na někom ukojíte svůj sexuální chtíč bez špetky emocí. Poslech její prvotiny ale opravdu může ukojit váš chtíč. Chtíč slyšet prvotřídně udělaný pop. To album se kvůli těm patnácti songům možná jeví jako moc dlouhé, ve finále ovšem vlastně neobsahuje žádnou vatu. "Everything I drop is a banger," zpívá autorka ve skladbě "uhoh". A má pravdu. Takže pošlete všechny ty transfobie, genderfobie a LGBTplusfobie už jednou provždy do pr*ele a bavte se!