Vyhoukaná sowa patří mezi kapely z regionálního podhoubí, které těžko udělají díru do světa, ale zas tolik to neřeší, hlavně když se jim podaří sehnat finance na profesionální CD. Její předchozí inkarnace propojené "otci zakladateli" Průšinem a Sbirrem sice už existovaly od roku 1994, hrály různé styly pod různými názvy, také oživovaly 60. a 70. léta, nahrály i kazetu a demosnímky, ale až letos v dubnu se Sowě povedlo vydat oficiální CD "Parfémy". K nám do redakce se dostalo později, ale i tak můžeme ohodnotit, jak jsou cítit.

Žádný Chanel No. 5 to není, ale to nemají protagonisté ani v úmyslu, aspoň tak soudím z nadhledu, ve kterém je proveden obal (přehození skladeb mezi to nepočítám) nebo ve kterém vedou své webové stránky (dle obalu tam najdete vyčerpávající informace, což až zas tak neplatí, vzhledem k relativně bohaté historii kapely, ale můžete si přes ně koupit recenzované CD). Jelikož jejich hudba vychází z blues a staršího rocku (revivalová praxe musí být znát), lidovějších to odnoží hudby, ani by se k nim taková top značka nehodila.

U podobné hudby se samozřejmě okamžitě může vynořit námitka, že ji hraje x skupin. Ano a ne. Co kapelu minimálně částečně vyděluje, je neklasické obsazení, protože saxofon není úplně typickým nástrojem pro blues či rock. A právě saxík povyšuje skladby nad průměr. Ale aby to nevyznělo nespravedlivě - zbytek kapely si svoje poctivě odehraje, a to není málo, však to nejsou žádní začátečníci, šlape jim to dobře. Civilní vokál Průšina s muzikou souzní, stejně jako texty (povětšinou z jeho hlavy). Neřeší žádné zásadní otázky, tu více, tu méně humorně reagují na denodenní život, i když náhled na nevěru v písničce "Marie" asi nebude zrovna většinový.

Výše zmíněný bluesrock, po česku také bigbít, je základ většiny skladeb, ale v jednotlivých skladbách přimíchávají Sowáci tu více, tu méně dalších ingrediencí, takže nějaké úvodní "Vzducholoď" či následující "Drum" více funkují (se saxíkem jak od Mňágy), název "Bugy wugy" mluví sám za sebe. Při poslechu mě napadaly lehké paralely s Ivanem Hlasem z 80. let, a to jistě není špatná reference, ostatně kmotr jejich alba - Vladimír Mišík - se také dá vzdáleně zaslechnout. Ale i nejmenované skladby nepatří vůbec ke špatným, každá má výrazný refrén, klidnější se střídají s rychlejšími. Potěší také střídmost kapely v jejich délce, v delší stopáži by už mohla hrozit únava posluchače.

"Parfémy" patří mezi ta cédéčka, která lze "odbýt" krátkým "takový příjemný bigboš". Snad předchozí řádky dobarvily tuto základní charakteristiku jemnějšími detaily. Dokazuje, že i bez péče velkých vydavatelských firem (i když by proti ní asi členové kapely nic neměli) vzniká solidní muzika, na které je znát, že je hraná s chutí. Můžete to zhodnotit sami, kromě malých akcí bude Sowa hrát i na festivalu v Trutnově.

CD k recenzi poskytlo Studio Triton.

Album: Vyhoukaná sowa - Parfémy
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 38:05
Skladby: Vzducholoď, Drum, Sladké parfémy, Americká, Nevhodná vycházka, Bugy wugy, Bombardér, Ranní procedůra, Závislost, Marie, Kruhy pod očima