Feministka? Královna anglické alternativy? PJ Harvey dostala za svou hudební kariéru už řadu přezdívek, ona sama sebe ale nemá potřebu definovat. A jasně to dala najevo i v roce 2004, když v rozhovoru pro časopis Bust řekla, že zabývat se tím, jaké je to být ženou v showbusinessu, považuje za ztrátu času. Lze se tomu ale vůbec divit? PJ Harvey je prostě PJ Harvey - Polly Jean Harvey! Nezávislá rocková divoženka, která řešení podobných nesmyslů rozhodně nemá zapotřebí.

Hudební chameleonka, u které platí, že co nová řadovka, to nová image, přichází po sedmi letech s dalším počinem. Otevírá jej skladba "Prayer at the Gate", která funguje zároveň jako brána nebo portál do světa, který autorka pečlivě vybudovala. A je znát, že je v něm jako doma! Ostatně PJ byla vypravěčkou kvalitních příběhů už od dob... vlastně odjakživa.

"As childhood died the old year / Made The Soldier reappear / The ash embowered night and day / As at the gate she prayed / Wyman, am I worthy? / Speak your wordle to me." Už úvodní verše jsou důkazem toho, že se tahle umělkyně znovu posouvá vpřed a rozhodně vás nezklame.

Na rozdíl od kolekce "The Hope Six Demolotion Project" je hudba na novince svým způsobem nová. A přesto je to ta "stará, dobrá" PJ Harvey. Americká básnířka Clarissa Pinkola Estés by pravděpodobně použila slovo cantadora - žena, která předává mystické příběhy mluveným nebo zpívaným slovem.

Zpěvačka, která se ještě před téměř sedmi lety cítila ve své kariéře ztracená, naštěstí na muziku nezanevřela. Uffff! To bylo úlevou snad pro všechny její oddané fanoušky. Nakonec načerpala dost energie na vytvoření dalšího materiálu. Tedy, materiálu s velkým M! A "I Inside the Old Year Dying" je reflexí všech vzestupů a pádů této bojovnice a jedinečné umělkyně.

Album sleduje osudy mladé dívky jménem Ira-Abel Rawles, která prochází trnitou cestou od dětství k dospívání. Spolu s ní se ocitáte v neustále se měnící krajině, po které kráčela i sama PJ. Slova jako "drisk", "drush" a "gawley" se rodačce z Bridportu řinou z úst a stávají se vaším průvodcem po celé té působivé scenérii.

Mimochodem, pamatujete na doby, kdy jste se báli chodit do školy? I tomuhle tématu se PJ rozhodla věnovat song. Jmenuje se "Autumn Term" a je stejně pochmurný jako podzimní deštivé ráno, kdy se nám absolutně nechtělo vstávat. Ať už se někteří z nás báli šikany, nebo toho, že rupnou z testu. Verše "I ascend, three steps to hell / The school bus heaves up the hill" jsou jasnou připomínkou toho, jak děsně se nám do toho ústavu nechtělo.

I když "I Inside The Old Year Dying" může být vnímána jako comebacková nahrávka, je to jen z dalších důkazů, jak geniální PJ Harvey je a že do hudby dává vše! A především si na ní dává záležet. V poslední době se nám tady totiž rozmohl takový nešvar v podobě studiovek s přehnaně dlouhou stopáží nebo v rozkouskované formě, kdy jednu část dostanete na jaře, další na podzim a tak dále. Já osobně si ale na kvalitní desku raději nějaký ten pátek počkám. Kvalita nad kvantitou! A Polly Jean je naštěstí zastánkyně stejného pravidla.

Pokud desku posloucháte pozorně, můžete si všimnout, že v písních jako "The Nether-edge" či "August" se Harvey chopila svěžího triphopu a tradičního folku. Výsledek zní jinak než jako cokoli, co jste slyšeli předtím. A je to působivé! Tahle žena prostě ví, jak své fanoušky překvapit.

Závěrečná píseň nese opět jedinečný název - "A Noiseless Noise". Je ale možné, aby byl zvuk bez zvuku? Je! Autorka vám to s přehledem dokáže. Steve McQueen jí jednou řekl: "Polly, musíš přestat přemýšlet o hudbě, jako by to byla jen alba skladeb. Musíš přemýšlet o tom, co máš ráda. Miluješ slova, miluješ obrazy a miluješ hudbu. A musíš přemýšlet, co s těmi třemi věcmi lze udělat."

A je znát, že ona si slova tohoto výtvarníka a filmaře vzala opravdu k srdci. Dvanáctero songů, přičemž každý symbolizuje jeden měsíc, je důkazem její geniality. Na celé kolekci totiž není ani známka nejistoty. PJ Harvey, stejně jako Ira, odhodlaně kráčí kupředu a bojuje za to, aby dosáhla svých cílů.